V minulé příloze Orientace paní Zora Hesová uvedla, že organizace Aliance pro rodinu v ČR rozpoutává kulturní válku. Její stať je pozoruhodná v mnoha směrech, proto bych laskavé čtenářstvo rád seznámil s novinkami na poli kulturní války.
Aliance pro rodinu je spolek, který sdružuje lidi různých názorů a náboženského přesvědčení s jediným cílem. Chceme, aby největší zájmová skupina, tedy rodiny, založené na manželství, byla slyšet. Dále aby dětem nebylo vzato právo znát svého otce a matku, o což se LGBT aktivisté snaží. Paní Zora Hesová nás označila za organizaci, která v ČR rozpoutává kulturní válku. Sama uvedla: „Do debaty o politicky a právně přijatelném způsobu zrovnoprávnění menšiny vnesla katolická mobilizace, zcela nový rozměr: zápas o symboly.“Je smutné od vysokoškolského pedagoga slyšet názor, který je zavádějící jako Rudé právo. Pro nezasvěcené čtenáře, politicky a právně přijatelným způsobem zrovnoprávnění menšiny je myšleno homosexuální manželství. Je opravdu kdokoliv snášející argumenty proti homosexuálnímu manželství tím, kdo rozpoutává kulturní válku? Tento způsob argumentace ukazuje jediné. Vysokou netoleranci a totalitní uvažování progresivistických kruhů.
Další vyjádření autorky taktéž stojí za to: „Konzervativní aktivisté se snaží obsadit určitá symbolicky významná pole veřejné debaty týkající se kolektivní identity a vetknout jim vlastní interpretaci a slovník.“Nevím, kde paní Hesová studovala politologii, ale asi by měla vrátit diplom. Konzervativci z podstaty pouze brání systém, který je osvědčen staletími. Slovník, kterému rozumí přes 99 % občanů ČR, ve srovnání s novými mesiášy máme, najdeme v něm například pojmy jako otec a matka. Tento konzervativní slovník má určitou výhodu.Odráží biologickou realitu.
Homosexuální manželství jako hlavní fronta
Aliance pro rodinu skutečně již přes rok pracuje na kampani na podporu ústavní definice manželství, jako svazku muže a ženy. Na podporu tohoto návrhu se nám za půl roku podařilo nashromáždit přes sto tisíc podpisů a v petiční iniciativě stále pokračujeme. Finanční podporu nám poskytují skuteční lidé, drobní dárci z ČR. Nečerpáme na rozdíl od zastánců homosexuálního manželství finanční zdroje od významných zahraničních korporací jako např. americké nadace Tides, spolufinancované společností Google, Open Society Fund financiéra Georga Sorose. Na naši kampaň nám nepřispěla Evropská komise 4.4 mil. Kč (We are fair č. 777228), nestojí za námi korporátní giganti jako Vodafone, IBM, Microsoft, City Bank, Česká spořitelna, Regiojet a další. Nepodporuje nás Veřejný ochránce práv.
A proč vlastně stojíme uzákonění homosexuálního manželství v cestě? Náš pohled je jednoduchý. Právní řád každého státu není nafukovací. Pokud někdo usiluje o nová práva, pak tomu logicky odpovídají nové povinnosti někoho jiného. Stejně tak je tomu v případě homosexuálního manželství. Nejde jen o změnu tří slov, ale jedná se o výrazný legislativní zásah, který má dopad na okolí, a to především na děti.
Manželství je neoddiskutovatelně spojeno s rodičovstvím. Víme, že biologicky může dítě vzniknout pouze ze spojení muže a ženy. Muž a žena jsou tedy rodiči dítěte. I proto musí být do homosexuálních párů dítě „dodáno zvenku“. Pro nás je podstatné hájit zájem dětí na otce a matku, a to jak těch v dětských domovech (převážná většina dětí v dětských domovech není právně volných, tudíž nemohou být adoptovány), tak těch, které se ještě ani nenarodily. I děti mají práva, je třeba hájit ty, kdo svá práva hájit samy nemohou.
Obhájci homosexuálního manželství tvrdí, že dítě žije kvůli jejich sexuální orientaci v právní nejistotě, pokud by se cokoliv stalo s jeho jediným biologickým rodičem. To je sice pravda, ale za to, že je dítě v právní nejistotě nemůže nikdo jiný než jeden z rodičů, který odmítl do rodného listu uvést druhého biologického rodiče. Tím taktéž vědomě dítě připravil o tohoto druhého rodiče.
Je třeba se poučit z debaty o právech dítěte ze země, kde existuje homosexuální manželství již 18 let. Nizozemská vláda ustanovila komisi, aby zmapovala a vyhodnotila změny v rodičovství. Závěry jsou shrnuty v dokumentu s názvem Dítě a rodičovství ve 21. století z roku 2016. Nejvýznamnějším výstupem této zprávy bylo doporučení o vyrovnání genetických vazeb mezi biologickými rodiči dítěte a osobami usilujícími o děti. Z toho důvodu taktéž navrhla, aby došlo ke změně definice rodičovství. V návaznosti na redefinici rodičovství komise doporučila právní ochranu všem typům rodin. Zpráva dále vyzývá k legalizaci vícečetného rodičovství, avšak se zastropováním počtu rodičů na čtyři, žijících maximálně ve dvou domácnostech.
S tématem homosexuálního manželství neodmyslitelně souvisí téma surogátního (náhradního) mateřství, ačkoliv se to jeho obhájci snaží zamést pod koberec. Pro homosexuální – gay páry je surogátní mateřství jedinou cestou, jak získat alespoň částečně své biologické dítě. Není pravdou, že by služeb surogátního mateřství české gay páry nevyužívaly. Stačí se podívat na gay pár Vaníčků, který má svůj vlastní youtube kanál Dva tátové. S objednáváním dětí a využívání žen k odnošení dítěte v zámoří se pojí „nepřívětivost českého právního řádu“. Ten neumožňuje zapsat 2 otce do rodného listu. Ovšem aktivisté za rodičovská práva gayů se nenechali zatlačit do kouta. Gay pár, z něhož jeden Čech a druhý Dán si nechali odnosit dítě z koktejlu spermií obou mužů náhradní matkou dle kalifornského práva. V ČR, kam jezdí jen na návštěvy za rodinou si na základě ústavní stížnosti vysoudili zápis obou mužů do českého rodného listu dítěte dle kalifornských zákonů, ačkoliv nic takového český právní řád nezná (nález Ústavního soudu, sp. zn. I.ÚS 3226/16).
O upřímnosti argumentu, že homosexuální manželství nemá nic společného se surogátem svědčí taktéž Výroční zpráva Prague Pride z roku 2016. Zde se uvádí, že na základě podpory ze strany Norských fondů (v rámci kategorie Gay Rights Are HumanRights / Práva LGBT osob jsou lidskými právy) Prague Pride uspořádal od února 2016 osm večerních setkání, jichž se účastnili páry i jednotlivci zvažující rodičovství. Tematickými okruhy byly: gynekologie a možnosti asistované reprodukce v ČR, Cesta k surogátnímu mateřství atd.
Rodičovskou přípravku pořádala zakládající organizace uskupení Jsme fér, která požaduje manželství, avšak na svých seminářích pro zvažující „rodiče“ zasvěceně informuje o náhradním mateřství (surogátu).
A proč je třeba o surogátu vést debatu právě v době rozhodování o homosexuálním manželství? Zahraniční zkušenost mluví jasně. Nejdříve homosexuální manželství, poté legalizace surogátního mateřství (například Holandsko, Belgie, Dánsko, Kanada).
Cesta k lepším zítřkům
Homosexuální manželství má výrazný přesah do mnoha jiných oblastí, jako je například vzdělávací systém.
Pokud si myslíte, že rámcové vzdělávací programy zůstávají mimo pozornost LGBT aktivistů, tak se mýlíte. Změna rámcových vzdělávacích programů byla v roce 2018 jednou z priorit Výboru pro sexuální menšiny při Úřadu vlády. Při uzákonění manželství zesílí tlak na to, aby se duhové semináře (již na mnoha školách organizované spolkem PROUD) staly součástí rámcových vzdělávacích programů. Je evidentní, že existuje přímá souvislost mezi legalizací manželství a změnou vzdělávacích programů, kde budou názory, že manželství je svazek muže a ženy bude vykládány jako homofobní, tudíž nepatřičné a do slušné školy nevhodné.
Významným trendem je trestně právní postih názorů na LGBT komunitu, kterému se obecně říká „hate speech“. Na základě tzv. hate speech byl ve Velké Británii již několikrát zadržen Tony Miano, ve Španělsku trestně stíhán kardinál Aguilar, apod.
Trend „hate speech“ se ovšem nevyhýbá ani ČR. Jedním z hlavních cílů Výboru pro sexuální menšiny při Úřadu vlády pro rok 2018 bylo iniciovat doplnění sexuální orientace a genderové identity jako motivu trestných činů z nenávisti odůvodňujícího vyšší trestní sazbu . V tomto výboru mají aktivisté podporující homosexuální manželství své významné zastoupení, předsedou Výboru je Zděněk Sloboda (PROUD), dále jsou v něm zastoupeni Lucia Zachariášová (Jsme fér) a Kateřina Saparová (Prague Pride).
Další ohroženou skupinou jsou konzervativní novináři. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Je jím rakouský novinář Martin Leidenfrost, který napsal pro uznávaný deník Die Presse kritický komentář 1. 1. 2019, tedy k účinnosti zavedení homosexuálního manželství, které protlačil rakouský ústavní soud navzdory vládní většině. Po vydání komentáře s názvem „Homomanželství jako zkouška charakteru pro černé i modré“ se novináři zásadním způsobem změnil život. Na základě jeho názoru, že homosexualita se stala novou státní doktrínou s odkazem na velký počet politiků, kteří se účastní pochodů hrdosti, se jeho příjem snížil na ¼. Po vydání článku se s ním rozloučily rakouské i německé noviny. Náznaky této ostrakizace se objevují již i u nás. Například Petr Honzejk, komentátor Hospodářských novin, vydal podivuhodný článek s názvem „Komu ubližují sňatky gayů a leseb? Proti může být jen homofob.“ Doposud redakce Hospodářských novin nenabídla prostor pro odpověď.
Náznaky „lepších zítřků“ se ukázaly taktéž v případě ČR. PhDr. Ludmila Trapková, zkušená psycholožka a rodinná terapeutka, byla požádána o poskytnutí komentáře k filmu (Ne)rodič, který byl promítán na festivalu Jeden Svět. Text rozhovoru měl být distribuován jako doprovodný materiál k filmu. Rozhovor proběhl, ale publikace nikoliv. Je nepochybným právem festivalu otisknout, co považují za vhodné, jen je potom lehce úsměvné, pokud je zřizovatelem festivalu Člověk v tísni, který se dlouhodobě zasazuje o toleranci, avšak tolerance této organizace má své meze, například pokud si odborník (PhDr. Trapková) dovolí říci, že pro výchovu dítěte je stále nejlepší modelem úplná rodina.
Nicméně není třeba věšet hlavu, česká společnost je dle mého názoru vybavena vysokou dávkou imunity vůči totalitě, ostatně proti Západu, jsme si tady již „lepší zítřky“ prožili. Zároveň je naše společnost vysoce tolerantní. To ukazují i dlouhodobé průzkumy Pew Research Center. Homosexualitu považovalo za normální 80 % české populace již v roce 2013. V Evropě jsme dosáhli lepších výsledků než například Británie či Francie. Naše společnost je nepochybně polarizovaná. Jsme otevřeni opravdu férovému dialogu, kritice našich postojů, jen prosím názorové oponenty, aby nás neoznačovali za tvůrce kulturní války, jelikož je to lživé označení, které zbytečně hloubí příkopy.
Zdroj: LN, Orientace, str. 23