Proces ratifikace Istanbulské úmluvy se z důvodu veřejného mínění výrazně pozastavil. Na šíření informací o Istanbulské úmluvě pracují neziskové organizace jak ze strany příznivců, tak odpůrců. V současnosti se na stranu příznivců přidali i vládní úředníci, ačkoliv není Istanbulská úmluva součástí právního řádu ČR. A kdo tyto úředníky platí?
Tzv. Istanbulskou úmluvu považujeme za nevhodný nástroj z níže uvedených důvodů:
Preambule Úmluvy je spíše politický manifest, než lidskoprávní dokument
Preambule je důležitým interpretačním zdrojem pro výklad mezinárodní smlouvy, tudíž jde o podstatnou část Úmluvy. Preambule Úmluvy přisuzuje násilí na ženách strukturální povahu a je označeno za nástroj nadvlády muže nad ženou, což je extrémní politický názor, opřený o kořeny postrukturalistického feminismu.
Přelomová definice genderu v mezinárodním smluvním právu
V případě anglického jazyka slovo „gender“ zahrnuje více kategorií než v případě jazyka českého. V závazných mezinárodních smlouvách se definice genderu, tj. pohlaví, nevyskytuje. Jedinou výjimkou je Římský statut Mezinárodního trestního tribunálu, který ovšem používá pojem gender v klasickém kontextu, tedy jako synonymum pro biologické pohlaví. Platné znění Istanbulské úmluvy výrazné rozšiřuje obsah pojmu genderu. Gender již není synonymum pro ženské a mužské pohlaví. Explicitně je tento pojem definován v čl. 3 písm. c) Úmluvy: „Pro účely této Úmluvy „gender“ znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro muže a ženy.“
Dochází k prolamování jiných základních práv garantovaných mezinárodními smlouvami
Mezinárodní smluvní právo, kterým je ČR v současnosti vázána výslovně chrání rozhodování rodičů o způsobu výchovy a vzdělávání vlastních dětí. Článek 12 ve spojení s čl. 14 odst. 1 Úmluvy se od znění mezinárodních smluv výrazně odchyluje. Výše uvedené ustanovení Istanbulské úmluvy mohou vést k porušování rodičovských práv ve vztahu ke vzdělávání jejich dětí.
Istanbulská úmluva podporuje diskriminaci a prohlubuje stereotypy o mužích. Obecné vymezení Preambule o strukturální povaze násilí páchaného na ženách je přetaveno v konkrétní závazek smluvního státu vůči mužům a chlapcům článkem 12 odst. 4 Úmluvy: „Smluvní strany přijmou nezbytná opatření, kterými budou podporovat všechny členy společnosti, především muže a chlapce, aby aktivně přispívali k předcházení všech forem násilí spadajících do působnosti této Úmluvy.“
Celý kontrolní mechanismus Istanbulské úmluvy působí pouze ve vztahu k dodržování Úmluvy vůči ženám, o mužích a dětech není ani zmínka. Celá IX. část Istanbulské úmluvy je tedy přímo v rozporu s konstatováním, že Úmluva je taktéž určena mužským obětem domácího násilí. To se projevuje konkrétně pravomocí Expertní skupiny pro boj proti násilí na ženách (dále jen „GREVIO“) vymezenou článkem 68 odst. 13 Úmluvy. V případech problémů vyžadujících okamžitou pozornost k předejití anebo omezení rozsahu nebo počtu závažných porušení Úmluvy, může GREVIO požadovat bezodkladné předložení zvláštní zprávy týkající se opatření přijatých k předejití závažného, rozsáhlého nebo dlouhotrvajícího vzorce násilného chování vůči ženám. Ještě výraznější rozdíl v přístupu mezi muži a ženami je aplikován v části VII. Istanbulské úmluvy, která upravuje otázky migrace a azylu, kdy existují rozdílné podmínky pro udělení azylu pro ženy a muže.
Praktické zkušenosti s aplikací Istanbulské úmluvy
Z monitorovacích zpráv jasně vyznívají hlavní okruhy zájmu orgánu GREVIO. Především je to zájem o způsob financování boje proti násilí na ženách, sběr dat o páchaném násilí, dále zájem o široce legislativně definované domácí násilí, vzdělávání školní i předškolní (GREVIO se zajímá o kurikula v mateřských školách a zda se řeší násilí páchané na ženách), oblast vzdělávání odborníků a trestněprávní politika a otázky nastavení imigrační a azylové legislativy. GREVIO svými doporučeními usiluje o harmonizaci trestního práva v oblasti násilí na ženách. To se projevuje soustavným tlakem na zavedení skutkové podstaty trestného činu psychického násilí, které je ale velmi těžké definovat, a ještě těžší je poté skutkovou podstatu psychického násilí dokazovat.