Ještě jednou se vrátím k tomuto vystoupení. Dostala jsem na něj stovky reakcí, drtivou většinu kladných (odpovídám na ně ještě dnes 
): jak jsme to s klidem a noblesou ustáli, že jen dívat se na to „vystoupení“ pánů bylo pro diváky utrpení. Velká část lidí se také divila, jak mohly profesionálním moderátorům Cibulkovi a Jagelkovi povolit nervy, že se chovali tak nepřijatelně a že to by od nich nikdo nečekal. Za „pochopitelné“ rupnutí nervů to označili i naši oponenti organizovaní ve Jsme fér.
Ale ono to celé bylo ještě jinak.
V reakcích jsem dostala také odkaz na roztomilou knížku Arthura Schopenhauera Eristická dialektika aneb Umění dostat v každé debatě za pravdu. Ne nadarmo byl Artur Schopenhauer vlivný filozof. Jeho (své)vůle postavená na místo Boha také významně utvářela myšlení radikální levice i nacionalistické pravice 20. století…
Předpokládám, že tato jeho knížka je v mediálním světě dostatečně známá, protože obsahuje celý seznam tzv. debatních úskoků. Pánové Jagelka s Cibulkou tak sehráli divadelní představení dle úskoku číslo 8, jehož cílem je uvést oponenta do stavu emoční zlosti, aby si začal protiřečit. A jak se to dělá? Schopenhauer říká: „Do hněvu ho pak uvedeme, jestliže mu nepokrytě křivdíme, zlomyslně ho špičkujeme a vůbec si počínáme nestydatě drze…“ Ano, pánové Jagelka s Cibulkou si zkrátka záměrně počínali nestydatě drze, ale přesto jim jejich cíl nevyšel. A víte proč? Hájit pravdu je nepoměrně jednodušší než obhajovat lež, pravdu můžete říkat potichu nebo šeptat a vždycky to bude mít sílu. Jako jednoduchá matematická rovnice muž + žena = dítě !
Jana Jochová