Česká vláda je při vyjednávání o tom, kam potečou finanční prostředky z evropských fondů a fondu obnovy pod časovým tlakem. Do konce dubna letošního roku musí uzavřít dohodu o partnerství s Evropskou komisí. Finální podoba ještě není schválena, o definitivním rozdělení finančních prostředků určených ČR se bude hlasovat v blízké době. Vláda finální podobu čerpání evropských fondů ještě neschválila. Nejde o žádné drobné. Pro ČR je v rámci politiky soudržnosti alokováno cca 560 miliard korun Z nich musí být minimálně čtvrtina investována do strategického cíle s názvem „Zelenější nízkouhlíková Evropa.“ A jak myslí vláda na rodiny?
- Na jednání vlády v pondělí 22. 2. 2021 se koaliční strany ČSSD a ANO nedohodly na rozdělení evropských dotací. Přitom do konce dubna musí předložit finální podobu, kam cca 560 mld. Kč na dalších 7 let bude směřovat.
- Evropská unie svým Novým zeleným údělem výrazně zasáhla do navrhovaného rozpočtu na dalších 7 let. Z evropských fondů mají být financovány projekty navázané na Evropský sociální pilíř. Ten ale ohrožuje autonomii rodin v EU.
- Rodiny zůstaly na okraji zájmu při sestavování operačních programů rozdělujících evropské dotace.
- Palčivá otázka bydlení má být operačními programy řešena. Na pomoc dosáhnou ale jen pro ty rodiny, které již dopadly na samé dno. Financovat se bude sociální bydlení.
- Ministerstvo práce, zodpovědné za rodiny, nabízí financovat budování infrastrukturu pro péči o děti do tří let z evropských peněz, ale kromě zvýšení zaměstnanosti žen a většího zapojení lidí v důchodovém věku na pracovním trhu, žádnou efektivní podporu z evropských dotací rodinám nenabízí.
- Ministerstvo dopravy plánuje stavět dálnice, opravovat železnice a připravovat dopravní infrastrukturu na bezuhlíkovou Evropu. Ale na rodiny, především ty velké, nikdo nemyslí. Přitom s větším počtem dětí, narůstá potřeba většího auta.
Kam s 560 miliardami?
Česká republika je pravděpodobně, jako celek, v pozici příjemce z Fondu soudržnosti naposledy. Zatím ještě těsně splňuje podmínku, že stát nedosáhl 90 % průměru HNP Evropské unie. Zároveň, nejen jako „nové“ členské státy, ale i ty staré, je příjemcem různých dalších evropských programů, z nichž jsou financovány mnohé projekty.
O smyslu a efektivitě tohoto nástroje podpory ze strany EU toho bylo napsáno již dost. Nepochybně ale evropské dotace způsobily dvě skutečnosti. Velcí hráči jsou díky složitosti systému přerozdělování ještě větší. Zároveň obrovské balíky peněz přinesly pokušení pro politickou reprezentaci. Víme velmi dobře, že svodům někteří neodolali a ke zlepšení nálad ve společnosti to určitě nepřispělo.
Česká vláda stojí tedy před další sedmiletkou, kdy musí Evropskou komisi přesvědčit, že vyhrazené finanční prostředky pro ČR z evropských fondů (jak kohezních, tak i jiných) využije smysluplně na priority, které EU navrhla (zatím finálně neschválila navrhovaným nařízením Evropského parlamentu a Rady). Prioritou pro dalších sedm let má být následujících pět oblastí:
1. inteligentnější Evropa díky podpoře inovativní a inteligentní ekonomické transformace;
2. zelenější, nízkouhlíková Evropa díky podpoře přechodu na čistou a spravedlivou energii, zelených a modrých investic, oběhového hospodářství, přizpůsobení se změnám klimatu a prevence a řízení rizik;
3. propojenější Evropa díky zvyšování mobility a regionálního propojení IKT
4. sociálnější Evropa díky provádění evropského pilíře sociálních práv
5. Evropa bližší občanům díky podpoře udržitelného a integrovaného rozvoje městských, venkovských a pobřežních oblastí a místních iniciativ.
Do nového rozpočtového období EU se výrazně promítl tzv. Evropský zelený úděl (The European Green Deal), ambiciózní závazek dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality, což je nepochybně politickou sebevraždou. Jednoduchost tohoto rozhodnutí spočívá v tom, že zásadní dopady na účty a peněženky normálních lidí nebude bezprostřední, ale až za několik let.
Již v současnosti citelným následkem přijetí Evropského zeleného údělu je navržené rozložení rozpočtu EU. Dle navržené evropské legislativy musí minimálně 25 % veškerých výdajů EU přispívat k cílům v oblasti klimatu (viz odstavec 9 Preambule návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady). Tomu odpovídá i prioritní cíl č. 2 podporující zelenější a nízkouhlíkovou Evropu.
Pro ČR je v programech dohromady vyčleněno 20 miliard EUR. Česká vláda v návrhu rozdělení finančních prostředků počítá s tím, že na ekologickou prioritu vyčlení přes 6 mld. EUR, tedy více než 30 % veškerých prostředků.
Demografie je na úrovni EU důležitá, ale…
A jak jsou na tom z pohledu EU rodiny? Rodina je na základě primárního práva EU ve výlučné pravomoci členských států. To je nepochybně dobře a není na tom třeba nic měnit, protože tato forma vymezení kompetencí naplňuje princip subsidiarity. Na druhou stranu je vhodné a užitečné se zamýšlet nad společnými jevy, které jsou ve všech členských státech stejné a s rodinou úzce souvisí. Jedná se o kombinaci větší dlouhověkosti, úbytku dětí a vylidňování některých oblastí, hlavně venkova. EU se jako celek, již po dlouhou dobu není schopna dostat nad čisté společenské reprodukční číslo, a to alespoň 2.1 narozeného dítěte na ženu.
Tuto skutečnost některé státy reflektují intenzivně, například Maďarsko. Na evropské úrovni je v otázce demografie silné Chorvatsko, které v osobě komisařky Dubravky Šuica našlo osobu, která tomuto tématu razí cestu. Je tomu poprvé, co se demografické situaci v EU začala Evropská komise věnovat pozornost. V předchozím roce vyšla vůbec poprvé také Zpráva Evropské komise o dopadech demografických změn.
Vznikající důraz na demografii zatím bohužel nepřispěl k odezvě v evropském rozpočtu. Finančně bude EU podporovat jen oblasti, ve kterých jsou koleje vyjeté dostatečně hluboko. Tudíž hlavní oblasti podpory vzdáleně související s rodinou je rovnost žen a mužů a jejich odměňování. Nerovnost v odměňování je ale právě způsobena rozhodnutím žen, že se chtějí stát matkami. V čase, ve kterém se rozhodly stát se matkami a dát přednost péči o děti před rozvíjením své kariéry, dochází k výpadkům příjmů a k prohlubujícím se rozdílům v příjmech mezi muži a ženami. Dalším hlavním zdrojem nerovnosti příjmů mezi muži a ženami je nepoměrné zastoupení mužů a žen v určitých oborech a segmentech pracovního trhu. To jsou hlavní důvody nerovnosti příjmů mezi muži a ženami. Tyto údaje o nerovnosti činí vrásky úřednicím (je jich více jak 3/5 zaměstnanců) evropského úřadu věnujícího se rovnosti žen a mužů (EIGE).
Proto hledají evropští byrokraté možnosti, jak slaďovat pracovní a rodinný život. A jak? No přece co nejrychlejší možností žen/matek vrátit se do práce a vytvoření dostatku míst pro děti do tří let na základě již dávno přijatých barcelonských cílů z roku 2002. Bez ohledu na to, co si ženy v některých členských státech přejí.
Nově přijatý Evropský sociální pilíř přinesl určité naděje, ale také otazníky. Však posuďte sami znění deváté zásady Evropského sociálního pilíře dopadajícího na rodiny: „Rodiče a osoby s pečovatelskými povinnostmi mají právo na odpovídající dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám. Ženy a muži musí mít rovný přístup k mimořádnému volnu, aby mohli plnit své pečovatelské povinnosti, a musí být motivováni k vyváženému využití tohoto typu dovolené.“ Co znamená motivovat, to se ještě uvidí v praxi.
Již schválená směrnice o slaďování soukromého a pracovního života přináší v preambuli problematické body, jako třeba nutnost zapojit otce více do péče o děti, jako by zletilí evropští občané nebyli schopni si tyto věci rozhodnout v rámci svých vlastních preferencí. Jedná se zatím o pouhé náznaky, ale v důsledku jde o jasné porušení principu autonomie rodiny. A to ještě v oblasti, která je minimálně hraniční pro kompetenci orgánů EU.
Jedenáctá zásada Evropského sociálního pilíře se věnuje dětem. Přináší „evropská sociální práva“, a to právo na vzdělání a péči již od raného věku. Dále mají „Děti mají právo na ochranu před chudobou. Děti ze znevýhodněných prostředí mají právo na zvláštní opatření pro zvýšení rovných příležitostí.“ Bude tímto znevýhodněným dítětem dítě LGBT+ páru, které není v jednom smluvním státu uznáváno, jako potomek obou osob stejnopohlavního páru? Dojde k naplnění této jedenácté zásady ohlášenou legislativní iniciativou komisařky pro rovnost Helena Dallí? Zapálená genderová expertka, původem z Malty, chce přijít s právní úpravou, která by umožnila zjednodušování uznávání přeshraničního rodičovství u LGBT+ osobu, aniž by pro takovou iniciativu měla oporu v právu Evropské unie.
Poněkud úsměvná je patnáctá zásada Evropského sociálního pilíře. Každý má ve stáří nárok na prostředky zajišťující důstojný život. Jak toho dosáhnout v situaci bez dětí a ve společnosti plné starých lidí?
Tyto všechny zásady Evropského sociálního pilíře se mají promítnout do čerpání evropských fondů, a to především do Evropského sociálního fondu.
Rodiny v operačních programech ostrouhají
Cílem je totiž zhodnotit, jak česká vláda (za vládu především ministerstvo pro místní rozvoj) přistoupila k evropským fondům a jejich zaměření na podporu rodin. Ty jediné mohou nejednoduchou demografickou situaci vyřešit. A kolik je vlastně v současnosti rodin, které mají děti hodně?
Rodiny se třemi a více dětmi tvoří asi 138 tisíc domácností, což je desetina všech domácností s dětmi v ČR. Celkově v těchto rodinách vyrůstá více jak šestina všech dětí, ačkoliv rodin s jedním, a hlavně dvěma dětmi je v ČR drtivá většina. A kdo vyrůstal ve vícečetně rodině, bude velmi pravděpodobně mít sám více dětí (Buhr, Lutz, Peter 2018; Hamplová, 2000). Jak uvádí studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí s názvem Rodiny se třemi a více dětmi: „Pozitivní korelace byla prokázána i pro reálný počet dětí. Třetí (a další) děti jsou volbou často u těch rodičů, kteří sami pochází z velkých rodin (Beaujouan, Solaz, 2019).“
A co pro tyto rodiny a pro mladé rodiny zvažující více dětí je připraveno v plánovaných programech z EU fondů?
Název materiálu „Národní koncepce realizace politiky soudržnosti v ČR po roce 2020“ skrývá obecné priority vlády, které chce financováním z evropských fondů podpořit v letech 2021-2027. Detailní představu o tom, na co se bude v dalších sedmi letech čerpat, lze objevit v návrzích operačních programů (dále již jen „OP“), kterých je plánováno devět. Z pohledu rodin je podstatná pouze pětice z nich, a to OP Doprava, OP Životní prostředí, OP Jan Amos Komenský, Integrovaný regionální OP a OP Zaměstnanost+. Co je v nich zatím navrhováno? A je toho dost? Věnovat se podrobněji budu třemi.
Ne nadarmo zpíváme „Kde domov můj…
Začněme tím, co v Česku trápí nejvíce všechny, včetně rodin. Je to především bydlení a jeho cena. Výdaje na bydlení v posledních letech významně rostou, jen od roku 2015 do r. 2019 kumulativně o bezmála čtvrtinu, což představuje jedno z nevyšších navýšení v celé EU (OP Integrovaný regionální OP 2021-2027). O to více překvapivá je skutečnost, že rodiny s dětmi i rodiny vícedětné žijí převážně ve vlastních nemovitostech, a to nejčastěji rodiny se dvěma dětmi (76 %). Rodiny se třemi dětmi v 68 % případů (SILC 2017. Příjmy a životní podmínky domácností, ČSÚ). Otázka bydlení je výrazně palčivá u rodin se třemi a více dětmi, pokud nebydlí ve vlastní nemovitosti.
Šetření Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2018 zaměřeného na vícečetné rodiny (VíceRod 2018, kvantitativní výzkum VÚPSV) ukázalo, že: „…s vyšším počtem dětí v rodině se podíl vlastníků bytů nebo domů spíše snižuje, příp. stagnuje.“ (Rodiny se třemi a více dětmi, VÚPSV, str. 81) Například na základě šetření VíceRod se ukázalo, že 28,2 % rodin s pěti a více dětmi žije v nájemním bytě, v případě rodin se čtyřmi dětmi 24,5 % a rodin se třemi dětmi v 17,6 % případů.
Otázka bydlení má své zásadní důsledky. Na základě dat ze SILC 2017 vyplynulo, že 11 % rodin se třemi a více dětmi není schopno dostát svými finančním závazkům (splátky hypotéky, splátky bankovních a nebankovních půjček, nájemného, energií, výdajů za telefon atd.) alespoň jednou za poslední rok oproti rodinám s menším počtem dětí (6-7 % rodin). Rozdíl se ovšem zvyšuje v případě rodin se třemi a více dětmi žijících v nájemním bydlení. V daném případě se této nepříjemné finanční situace dostala až třetina rodin vícečetných rodin.
Přitom velké rodiny nejsou v drtivé většině žádné sociální případy. Naopak s počtem dětí rostou také příjmy. Jen s nimi zároveň rostou i náklady, tudíž bohatství rodiny se na počet členů snižuje oproti rodinám s menším počtem. Rodiny s dětmi tudíž nepotřebují žádné výrazné finanční injekce a přerozdělování. Stačilo by jim jen trochu pomoci.
A jak na bytové potřeby reaguje návrh Integrovaného regionálního operačního programu?
Samotná Evropská komise ČR doporučila jako prioritní investiční potřeby v sociální oblasti, a to podporu socioekonomické integrace osob ohrožených chudobou. Jak ukazují mnohá data, lidí ohrožených chudobou v ČR není ve srovnání s průměrem EU tolik. Zajímavý projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodu – Česká společnost po 30 letech ukazuje, že zde existuje ne úplně bezvýznamná část společnosti (dle projektu 22 % společnosti), projektem nazvaná Ohrožená třída. Do té spadají i rodiny s dětmi žijící v nájemním bydlení, s tím, že jeden z rodičů je na rodičovské a druhý nemá dostatečně vysoké příjmy a nemá nejvyšší kvalifikaci. Jedná se o část společnosti se sociálním kapitálem, ale nízký ekonomický kapitál a spíše nevýhodná pozice na trhu práce vede tuto část společnosti často nad propast. Zároveň tuto část společnosti drancují rozvody, a to nadprůměrně oproti jiným pěti třídám.
Na tuto část společnosti návrh operačního programu nemyslí. Naopak na sociálně vyloučené lokality, na nedostatek nájemních bytů pro příjmově slabé a sociálně vyloučené, to ano. Jenže rodiny s dětmi nejsou sociální případ, jen v určitém období nepracují rodiče oba a vyšší počet dětí přináší logicky vyšší výdaje. Zkuste například vynásobit výdaje za rovnátka třikrát. Nebo výdaje na začátku školního roku. Vše třikrát a více za různé učebnice, sešity, potřeby a kroužky. Proto pak tyto rodiny nejsou schopny například dosáhnout na vlastnické bydlení. Pro tyto rodiny není třeba stavět sociální byty, jen jim stačí pomoci ze začátku. Například maďarský stát poskytuje půjčky na bydlení (přes 30 tis. EUR). Při narození dítěte se vždy odepisuje část této půjčky. Pokud se narodí do rodiny třetí dítě, pak z dané půjčky nemusí vracet rodina nic. To není žádný socialismus, je to jen chytrá investice do budoucnosti. Děti jsou bohatství, obzvlášť, pokud mají rodiče čas se jim věnovat.
Návrh Integrovaného regionálního operačního programu zmiňuje mezi cílové skupiny i rodiny s dětmi, ale pouze za nepříznivé sociální situace. Rodiny s dětmi si na pomoc ze strany státu a evropských fondů sáhnou až při dopadu na samé dno, ačkoliv by pro českou společnost a stát bylo levnější a vhodnější pomoci v situaci, kdy ještě na samém dnu není. Stále se mluví o potřebě investic do primární prevence, například aby se předcházelo rozpadu rodin. Ale stále jsme spíše u slov, stát na tyto projekty dává drobné. A z evropských dotací na tyto potřeby nejdou finanční prostředky žádné.
Je načase investovat do lidí, nikoliv do věcí
Ministryně Maláčová na svém twitterovém účtu po zasedání vlády porcujícím evropské dotace napsala, že „ČSSD nesouhlasí se snahou o oslabení investic do lidí.“ S paní ministryní naprosto souhlasím, jen je otázkou, jak to vlastně myslí? Ministerstvo práce, které vede, je zodpovědným za vytvoření návrhu Operačního programu Zaměstnanost+, který má být financován z Evropského sociálního fondu. Jak se toho chopili ministerští úředníci?
Ministerstvo práce a sociálních věcí je kompetenčním zákonem povolané řešit právě problematiku rodin. Bohužel to nevyplývá ani z názvu ministerstva (kde by rodina měla být výslovně zmíněna), ani z Operačního programu Zaměstnanost+, který rodinám věnuje pozornost velmi okrajově, což je škoda.
V rámci první priority programu s názvem „Budoucnost práce” existuje několik specifických cílů. Prvním cílem je zlepšit přístup k zaměstnání pro všechny uchazeče. Druhá priorita má usilovat o podporu transformace pracovního trhu ze starých na nová odvětví (stále skloňovaná digitální revoluce 4.0). Třetím cílem je podpora slaďování a osobního a profesního života a konečně poslední je adaptace pracovního trhu na vyšší zaměstnanost lidí v důchodovém věku.
Ministerstvo práce a sociálních věcí správně vyhodnocuje rizika současnosti, a to především stárnutí populace a snižující se počet lidí v produktivním věku. Bohužel na ně nenachází adekvátní odpovědi. Vybudováním více jeslí a vyšší zaměstnaností žen a důchodců se drtivé dopady vymírání nezlepší.
Je nám líto, že ministerstvo nepracuje s rodinou, jako jednotkou, která má své potřeby jako celek, nikoliv pouze jako jednotlivec. Rodina je unikátní právě proto, že je něco víc než jen skupina jednotlivců.
Místo budování tisíců jeslí a jejich financování z evropských dotací by se třeba chtělo zamyslet, jak pomoci ženám, které se rozhodnou svůj kariérní postup odložit ve prospěch svých dětí, které jako malé nechtějí vídat jen odpoledne nebo až u večeře. Takových žen je v ČR většina. Ano, jedna cesta je forma částečných úvazků či různých rekvalifikačních kurzů, které budou i evropské fondy v případě schválení podporovat. Co ale zásadně chybí je ocenění péče a výchovy dětí. Je to nelehká a velmi záslužná práce, nikoliv „dovolená“.
Je třeba si nalít čistého vína. Stát má důvod k cynickým obavám z útěku žen mimo pracovní trh. Pokud jsou ženy například tři roky na rodičovské, pak ze strany odvodů jsou pro stát tyto ženy nezajímavé. Jenže jak je tento přístup krátkozraký. Neustále se skloňuje malá zaměstnanost, avšak v případě žen se staršími dětmi je ČR naopak premiantem v počtu zaměstnaných žen na plný úvazek. Nic není černobílé, jen bychom proto neměli na základě jednoho ukazatele propadat hysterii, ale naopak se podle těchto trendů řídit.
Pokud jim chceme pomoci, je třeba změnit přístup k mateřství. Je načase ho ocenit. Je třeba, aby celá společnost, a tudíž i zaměstnavatelé docenili kvality a zkušenosti, které ženy na rodičovské načerpaly. Je pravdou, že leccos ze své specializace zapomněly, ale nepochybně jsou motivované a v průběhu rodičovské si osvojili mnoho zkušeností, které se budou v pracovním životě hodit. Existují i alternativy než jen pracovat na plný plyn.
Zároveň je třeba se mít i na pozoru před „pomocí“ skrze nabídku institucionální péče pro děti do tří let. Jak ukazuje návrh zákona o jeslích, systém bude motivovat k maximálnímu využívání, tedy nejlépe alespoň denně min. 5 hodin.
Zároveň je nepřípustné, aby skutečnost mít děti a z toho vyplývající potřeba být s nimi čas od času doma, měla tyto ženy poškozovat. Vycházení vstříc ze strany zaměstnavatelů, přinese kýžené ovoce. Nejen v ideálním světě, ale i v tom skutečném.
Bohužel něco jako pojem mateřství v návrhu OP Zaměstnanost najdeme pouze u Specifického cíle 1.3 ve vztahu k podpoře institucionální péče o děti do tří let, případně dalších typů pro starší dětí dle aktuální demografické situace. Přitom to je ten zásadní rozdíl, který dělí muže a ženy, jejich kariéry, příjmy a vše ostatní. Ne, nabídka jeslí zázrak nezpůsobí, zato ale raná péče o děti mimo domov může mít dopady na děti. Existuje shoda na tom, že prvnítři až pětlet je nejzásadnějších pro vývoj dětí (UNICEF, Child Developmnet and Early Learning, Why i tis important to share and act on this information). Jsou to i závěry nestorky české vývojové psychologie prof. Lenky Šulové.To již ovšem komplikuje schematičnost jasných dělících linií mezi „dobrem a zlem“, proto pro ni v OP Zaměstnanost+ a obecně na ministerstvu není moc pochopení.
Evropský zelený úděl. Utahování opasků pro zdravější budoucnost nebo pro nové byznys odvětví?
Operační program Doprava má napomoci vyšší mobilitě a lepšímu propojení různých oblastí ČR, ale také se zbytkem EU. Lepší mobilita je důležitá. Přináší širší možnosti pracovního uplatnění a zároveň snižuje riziko vylidňování regionů. I proto je vhodné do dopravy investovat nepochybně velké prostředky.
Ale opět, pomýšleli při přípravě Operačního programu na rodiny a jejich potřeby? EU tlačí na snižování uhlíkové stopy. To přináší potřebu koupě novějších automobilů. V Německu vás již se starými auty ani nepustí do města. Ale pro větší rodiny koupě nového vozu je zásadní náklad, obzvlášť pokud má tři a více dětí. Už si nevystačí s malým automobilem. Potřebuje větší, aby měli měly kam dát dětské sedačky, ale taky pořádný zavazadlový prostor pro kočárek. Pro rodiny žádné dotace na auta s vyšším „Eurem“ ministerstvo dopravy nechystá. Přitom opět, nešlo by o žádné zásadní stamiliardy. Stačilo by málo, ale efekt by byl velký. Místo toho se bude budovat infrastruktura pro automobily na alternativní pohon, stavět dálnice, modernizovat železnice. To vše je hezké, ale kdo myslí na rodinu?
Na závěr si dovolím malou otázku? Když už pácháme ekonomicky diplomaticky velmi odvážnou akci a dobrovolně se svazujeme (oproti celosvětové konkurenci), v čí prospěch se toto vše dělá? Pro koho se tady zříkáme současného ekonomického prospěchu, pokud ne ve prospěch zdravého životního prostředí pro budoucí generace. Ale budou ještě v Evropě nějaké? A není v současnosti systém přerozdělování skrze evropské dotace šité spíše pro nová byznysová odvětví? A kdo myslí na rodiny, které jediné jsou schopny budoucí generace zajistit? Bez rodin nemá ekologie smysl. Pokud nechceme páchat druhovou sebevraždu.
Jan Gregor