Před více jak týdnem jsme se zeptali ministerstva školství na detaily vzniku pracovní skupiny k genderově nonkonformním a LGBT žákům za účasti lobbistů a úředníků ministerstva. Dozvěděli jsem se o tom z webu Národního pedagogického institutu.
Dle odpovědi existuje poptávka, již není uvedeno od koho, po vypracování metodického doporučení, jak zacházet s těmito žáky.
Téma nás zajímá, jelikož dětí a žáků, kteří se identifikují jako transgender na školách objektivně přibývá, avšak je otázkou, v kolika případech je to skutečně genderová dysforie. A zároveň, jak často se rodičům a žákům dostávají skutečně relevantní informace.
Například, že užívání blokátorů puberty má zásadní zdravotní dopady. Stejně tak užívání hormonů. Zároveň může přehnané vycházení vstříc transgender žákům mít zásadní dopady na bezpečnost, duševní pohodu, jak se dnes říká „wellbeing“, ostatních žáků. Chceme, aby se holčičky a dívky cítily bezpečně. Nechceme, aby každodenní dřina sportovkyň-žaček přišla v niveč rozhodnutím pár ideologů a zbabělých politiků a úředníků.
Zajímají nás i osudy dětí, které nejsou menšinou. Záleží nám na tom, aby se děti dožvěděly, že genderová dysforie u dětí v době dospělosti drtivě klesá. To všechno jsou věci, které se samozřejmě aktivistickým neziskovkám čerpajícím veřejné prostředky na šíření ideologie nehodí.
Na základě článku na webu Národního pedagogického institutu jsme se dozvěděli o existenci blíže nespecifikované pracovní skupiny, která měla z popudu aktivistického spolku Trans*parent vzniknout na MŠMT.
Zde je naše žádost o poskytnutí informací.
A tady je vysoce přezíravá, téměř nic neříkají odpověď ministerského úředníka, který sice mluví, že schůzka proběhla a pracovní skupina zřejmě materiál vytvořila, ale jinak naše otázky úplně úspěšně obchází. My se ale budeme ptát dál. A nejenom ptát. Školský systém je jedinou cestou, jak se může velká část společnosti posouvat do lepší budoucnosti. Podmínkou ale je, aby byl bez ideologie, bezpečný skutečně pro všechny, nikoliv jen pro vybrané.