Ve středu 27. listopadu se pod záštitou poslankyň Jany Berkovcové a Ivany Mádlové z hnutí ANO konala v Poslanecké sněmovně odborná diskuze s názvem “Výuka podle nových rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. Kam směřují?” Otázky týkající se změny cílů vzdělávání a kompetencí, redukce znalostí, exaktního myšlení versus ideologií, indoktrinace či role ředitele, učitele, rodiče nebo to jak si čeští žáci vedou ve světovém srovnání debatovali Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu (NPI), Michal Černý, ředitel Odboru předškolního a základního vzdělávání MŠMT, Aleš Dvořák, historik a pedagog, Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu a Jan Gregor, advokát a místopředseda Aliance pro rodinu. Dále se debaty účastnili ředitelé a učitelé různých školských zařízení napříč celou Českou republikou.
Dalo by se říct, že se debata mezi výše uvedenými řečníky i v následné diskuzi rozdělila na obhajobu stávající podoby RVP ze strany jejích tvůrců a na její kritiku. Moderátor celé události publicista Michal Semín hned na začátku kvitoval možnost přímé názorové konfrontace s lidmi, kteří za revizí RVP stojí, protože se podle něj dosud nebylo možno dovolat jakékoliv debaty. Ředitel NPI Jupa se v reakci vymezil vůči kritikům, že byl jeho tým již předem odsouzen a s nadsázkou uvedl, že byl odsouzen minimálně k trestu smrti. V průběhu diskuse byli ze strany MŠMT a NPI kritici opakovaně ubezpečováni, že kontroverzní obsah již není součástí finálního znění revize RVP. Jenže tu zatím nikdo (kromě výše uvedených institucí) neviděl. Ředitel Jupa přislíbil, že do konce kalendářního roku ministr školství Bek (STAN) uvede finální podobu RVP. K tomu budou postupně doplněny vzorové školní vzdělávací plány v minimálně dvou variantách, aby se pak mohly přihlásit školy, které je budou od nového školního roku 2025/26 testovat.
Kdo revizi RVP nakonec odpracoval?
Ředitel NPI Jupa uvedl, že to bylo kolem 600 osob, z drtivé většiny externistů, kteří za běžný či symbolický plat odpracovali změny v dokumentech RVP. Jak ovšem uvedl Jan Gregor, je to poměrně úzce názorově profilovaný okruh lidí, kteří jsou institucionálně a personálně propojeni napříč neziskovými organizacemi s názvy, jež evokují širokou základnu profesionálů, které by měli zastupovat. Že je tomu téměř přesně naopak si můžete přečíst už v jeho analýze, kterou jsme publikovali zde. Nepřekvapivé je zapojení organizace SOFA (Society for all, dříve známá jako Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání), za níž stojí současná vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, členka Strany Zelených, autorka české inkluze, se kterou bojují téměř všechna školská zařízení v naší zemi. Laurenčíková je tedy zapojena jak přímo, tak nepřímo, přes mnohé jiné iniciativy a zastřešující organizace. Zajímavá je také finanční pumpa, která živí celý proces. Jde o byznysové nadace (například Nadaci České spořitelny) či holandskou Nadaci Porticus, kterou vede bývalý ministr školství za Stranu Zelených Ondřej Liška. Finančně organizace podporují také čeští miliardáři, např. pan Vohánka přes Nadaci Blíž k sobě, který je zároveň investorem Deníku N či donátorem prezidentské kampaně stávajícího prezidenta Petra Pavla. Dále například Libor Winkler či Dušan Šenkypl. Stejně tak se na vzniku podílela Nadace Open Society Fund. Za novou podobou RVP v ČR stojí progresivní, levicové elity, jež jsou skrze neziskový sektor připojeny ke státnímu aparátu. Memorandum o spolupráci NPI uzavřelo jen s nimi.
Revize RVP nechápou pouze ti, co neovládají digitální prostor
Nejasnost revize RVP přiřkl Jupa její digitální, internetové formě. Prý je komplikovaná pouze pro ty, co se, jednoduše řečeno, “neorientují online”, zatímco pro zbytek světa ano. Tomu ovšem kontroval pedagog a historik Dvořák, který zpochybnil samotné zadání revize RVP. Podle něj se pejorativně vyjadřuje o paměťovém učení a kontinuu (“biflování”), které je ideově atakováno bezbřehou kompetencí vyhledávat všechna fakta. Nicméně abecedu, násobilku či kdo to byl Aristoteles, Bach nebo Rembrandt je nutné znát bez neustálé nutnosti vyhledávat. Kritizoval i odsuzování frontální výuky, která je podle něj ve skutečnosti přirozeným způsobem, jak děti získávají informace už od nejútlejšího dětství, tedy z vyprávění rodičů. Jde o oslabování konceptu autority učitele, která by měla být pro žáky konstantou, která je provede složitým vzdělávacím procesem. Slepé učení dat či definic považuje Dvořák za exces či individuální pedagogické selhání jednotlivce, ze kterého se dělá rukojmí v rámci boje za upřednostňování kompetencí namísto znalostí.
Kolik pohlaví tedy máme?
Jana Jochová se pustila i do zcela konkrétní kritiky. Připomněla, že nepřijetí RVP širokou učitelskou a rodičovskou veřejností je také signál, který ale MŠMT a NPI neberou vážně. Uvedla, že výhrady ke kompetenčně pojatému kurikulu se objevují od začátku zavedení RVP. Rozvolnění školního obsahu vede podle ní k velkým problémům, když třeba dítě změní školu (důvodem může být stěhování nebo například střídavá péče rozvedených rodičů), což potvrdili i další diskutující. Zároveň nekonkrétnost a bezbřehost mnoha vět v RVP umožňuje ideologický výklad věcí, a to je největší problém takto předloženého RVP. Protože zástupci MŠMT a NPI odmítli ve svých příspěvcích chápat, co je kritiky myšleno jako “ideologizace” vzdělávání, pustila jim Jochová ukázku z webináře zaměřeného na úlohu školy a učitele při utváření genderové identity a genderových rolí, v němž lektorka NPI jako fakt řekne, že dnes už rozlišujeme pohlaví tři. Sice pak sama tápe v absurditě svého výkladu, ale podobných věcí lze ve výstupech NPI lze dohled více. Se silnou kritikou kompetenčně pojatého kurikula vystoupil také bývalý ministr školství Stanislav Štech.
Do škol se vrací kolektivismus
Zajímavé srovnání přinesla i jedna z diskutujících pedagožka Veronika Valíková, která uvedla, že pro MŠMT i NPI je učitel a vlastně i žák až ten nejposlednější prvek celého procesu revize RVP. Ve srovnání se školstvím před rokem cca 2004, kdy ještě panoval jakýsi porevoluční individualistický přístup k učitelům i žákům, je teď prý znova období kolektivismu. Kdy je učitel prostým vykonavatelem vůle “vyšších pater” vzdělávacího systému, nikoliv tím, kdo žáky individuálně formuje. A to navzdory všudypřítomné deklarované snaze o respekt k odlišnostem, jež jsou jen zástěrkou k přísně jednolitému přístupu, jež je po učitelích vzhledem k žákům vyžadován.
Naprosté míjení se v diskusi
V diskusi Jan Gregor zmínil, že zatím nebyla vůbec tematizována otázka modelových školních vzdělávacích programů. Ty budou totiž pro praxi nejpodstatnější. Nově navrhované RVP sice školám umožňují velkou flexibilitu, ale na druhou stranu drtivá většina škol z důvodu nových nároků převezme modelový školní vzdělávací program vypracovaný samotným NPI.
