V pondělí tohoto týdne, jak jsem avizovala v minulém e-mailu, jsem se s kolegy účastnila senátního kulatého stolu na téma Změna pohlaví v dětství, dospívání i dospělosti – citlivé otázky současnosti. Akci zorganizovali senátoři z klubu ODS a TOP 09 Jan Pirk spolu s Tomášem Fialou, předsedou výboru pro zdravotnictví a Tomášem Goláněm, předsedou ústavně právního výboru. Akce se účastnili hlavně odborníci, ale přišli i aktivisté a novináři. Je zvláštní, že Česká tisková kancelář (ČTK) navzdory své účasti, žádnou zprávu nevydala, a protože to není poprvé, co si této skutečnosti všímáme, tak o tom i píšeme. O akci si tak můžete přečíst pouze zde a zde.

Celá událost měla pro nás několik velmi pozitivně překvapujících momentů, ale i některé, které jen potvrdily naše očekávání. Takovým byl například příspěvek aktivistické vědkyně PhDr. Pavly Doležalové, Ph.D. z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), která se na ministerstvu školství (MŠMT) spolupodílela na vytváření metodického doporučení, jak zacházet s trans a LGBTIQ+ žáky a je konzultantkou politické neziskovky, lobbistické organizace Transparent. Její ideologický příspěvek poukazoval hlavně na „nenávist na sociálních sítích“, „dezinformační narativy“ a „transfobii“. Za společenský kořen problémů transgender osob označila v podstatě pouze ty, kteří si dovolí rozporovat jejich názory.

Silným momentem pro mě byla sdílená životní zkušenost transženy Terezy Španihelové, která promluvila o tom, jak se od asi tří let vnímala ženou, ačkoliv je biologickým mužem, ale tranzici začala podstupovat až kolem třicítky. V průběhu tohoto procesu natočila podle svých slov asi tisíc videí, která dnes chápe jako zásadní životní omyl a všechny z internetu smazala, protože si uvědomila, kolik dětí a mladých s úplně jinými životními problémy mohla zmást a ovlivnit k tomu, aby také podstoupili tranzici, ačkoliv to nebyla jejich cesta. Hovořila také o tom, že úplně základní je, aby se rodiče věnovali svým dětem, dávali jim pozornost, protože i to, že děti začnou přicházet s tím, že jsou trans, může být jen prosté volání po rodičovském zájmu. A zároveň upozornila i na přecitlivělost některých rodičů, kteří zase každý nápad svých dětí neomezeně podporují a nenastavují jim hranice. V podstatě tím odsoudila plně afirmativní (potvrzující) přístup, který se rodičům i školám snaží vnutit aktivisté. Tento příspěvek s racionálním přístupem a především s hlubokou reflexí svého příběhu v kontextu doby byl pro mě osobně jedním z nejcennějších. Spolu s příběhem Daniela Blacka, který jsem již znala z jiné konference a který je ke shlédnutí třeba zde. Bylo vidět, že příběhy obou těchto lidí silně zapůsobily i na přítomné senátory.

Rešeršemi vědeckých výzkumů a mnoha dalšími informacemi byl nabitý i příspěvek Mgr. Petra Hlávky z Lékařské fakulty Univerzity Palackého, který zmiňoval strmě rostoucí počty transgender chlapců, tedy dívek, které se prožívají jako muži, a tuto epidemii přirovnal k epidemii anorexie v devadesátých a nultých letech, související taktéž s nepřijetím vlastního těla a ženskosti u pubertálních dívek. Mimo jiné také řekl: „Z odpovědnosti a pokoře k neznalosti biologických příčin, k onomu narušenému sociálnímu klimatu a psychologické křehkosti mladé generace jsem zastánce toho, aby se s medikací počkalo alespoň do dosažení hranice zletilosti a po dobu jejího fyziologického vývoje jsme jí dali čas se zorientovat.“

Na tento příspěvek pak v debatě navázala MUDr. Zatloukalová, dětská endokrinoložka, která potvrdila, že počet detranzitorů (lidí, co se rozhodnou pro návrat do svého původního pohlaví) i u nás roste a že o mnoha se v oficiálních statistikách nikdy nedozvíme, což podle ní dokládá zahraniční literatura. Mohu to potvrdit i z mé osobní znalosti (nejen) příběhu Davida Hrnečka. Dále uvedla i své konkrétní zkušenosti, kdy v dobré víře podávala opačné hormony svým mladistvým pacientům, ale někteří z nich právě požadují ony detranzice. Některé změny způsobené hormony jsou ale také nevratné. Je pro ni tak velmi těžké žít s vědomím, že možná ona sama, jako lékařka, která měla dětem a mladistvým pomáhat, je viníkem zničeného lidského života.

Mám-li to celé shrnout, tak je zřetelné, že i u nás se debata o transgenderu dostává do racionálnějších pozic a do rukou skutečných odborníků. Nicméně vůbec nic není vyhráno a tlak lobbistů, zvláště ve školství je stále silný. Jednoznačně hraje v neprospěch těch nejzranitelnějších z nás – dětí a mládeže. A krom nich ohrožuje i demokratickou diskuzi. Příkladem byl i poměrně verbálně útočný výstup přítomné transgender aktivistky Lenky Králové z neziskovky Transparent proti biskupu Tomáši Holubovi. Ten vyzýval k dialogu z pozic klasického křesťanského učení o volbě menšího zla, kdy proti sobě stojí dobro jedince vs dobro celé společnosti. Biskupa Holuba se pak zastala senátorka Daniela Kovářová, jež vyzvala k tomu, že zákonodárná půda Senátu je prostorem dialogu a přítomní musí být schopni unést různé pohledy na věc. Biskup Holub, který často usiluje o dialog s lidmi až na samé hraně učení katolické církve (a tedy by jim měl být teoreticky „nejvstřícnější“), tak na vlastní kůži zažil, že extrémistou se pro tyto lidi stanete velmi snadno a rychle. V podstatě k tomu stačí jen přemýšlet a klást si otázky.

Drazí přátelé, věřím, že cílem k úspěchu je někdy prostě „jen“ vydržet a stát si za tím, co víme, že je pravdivé a dobré, ačkoliv by se to všem okolo zdálo jako opak. Díky Vám to můžeme dělat i my. A moc Vám za to osobně každému děkuji.

V úctě a s přáním pěkného podzimu,

Jana Jochová

předsedkyně Aliance pro rodinu, z.s.