Český právní řád má zatím, na rozdíl od jiných zahraničních právních úprav, velkou výhodu. To je ale trnem v oku velmi omezenému okruhu aktivistů, kteří využívají jakékoliv cesty, aby náš právní řád měnili. Včetně soudních sporů a podzákonných právních předpisů, které nepokrytě otevírají cestu k redefinici rodičovství.
Právní definice rodičovství je u nás zatím v souladu s biologickou realitou. Občanský zákoník upravuje právní vztahy mezi rodiči a dětmi v části druhé, Hlavě II. Nic jako bezpohlavní rodičovství nezná. Rodičovství existuje pouze v podobě mateřství a otcovství. Matkou dítěte je žena, která je porodila (§ 775). Druhou variantou rodičovství je zatím nepřekvapivě otcovství, které dle práva vzniká na základě tří (čtyř) domněnek (§ 776, 777, 778 a 779 OZ), které jsou s výjimkou umělého oplodnění založeny na biologické realitě (§ 778 OZ). Dokonce má konkrétní nástroje, jak tyto domněnky uvést do souladu s biologickou realitou návrhem na určení otcovství soudem.
V argumentaci Ministerstva vnitra lze sledovat urputnou snahu biologickou podstatu rodičovství bagatelizovat. Do matriční knihy se dle resortu zapisují i jiní než biologičtí rodiče. Jako příklad je uvedeno osvojení, běžněji známé jako adopce.
Jenže osvojení je náhradní řešení situace, kdy dítě se svými rodiči žít nemůže. Také se řeší až po narození dítěte, nikoliv ještě před samotným početím dítěte. Kdo tento rozdíl nechápe, asi mu není pomoci. Hlavním rozdílem zůstává skutečnost, že forma osvojení nepopírá biologickou realitu. Naopak. Osvojitelé mají zákonnou povinnost dítě citlivě seznámit s tím, že bylo adoptováno (viz informační povinnost osvojitele podle § 836 OZ).
Srovnávat tedy adopci s náhradním mateřstvím je, lidově řečeno, jako srovnávat “jablka a hrušky”.
Nové rodné listy povedou ke štěstí trans lidí. Myslí ale ministr Rakušan na děti?
Vnitro uvádí, že nový vzor rodného listu pomůže například jednomu z rodičů, který prošel procesem změny pohlaví. Jemu nepochybně pomůže. Ale ptá se a řeší resort se stejnou vervou, zda to není v rozporu se zájmy dítěte, které se rodným listem bude v budoucnu prokazovat? Existují v této zemi už jen práva pro dospělé? Počítá již vnitro s těhotnými muži, tedy otci, kteří budou rodit své děti? S tímto návrhem změnit záznam z matky na otce případně na genderově neutrální “rodič” neuspěl ve Velké Británii ani Freddy McConnell.[1] V ČR by mu Ministerstvo vnitra zjevně zatleskalo..
Cesta ke změně práva skrze strategické soudní spory
Gay i lesbické páry ovšem našlyi cestu, jak se domoci matrikového zápisu stejnopohlavního rodičovství. A to skrze import zahraniční právní úpravy. Bez ohledu na skutečnost, že naše soukromé právo nic takového nezná.
Byl pro to použit nástroj mezinárodního práva soukromého, který umožňuje zahraničním rodinám s českým občanem navrhnout uznání zahraničního rozhodnutí ve věci určení a popření rodičovství (ve smyslu § 55 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 51 zákona o mezinárodním právu soukromém). Příslušným pro rozhodování těchto věcí je Nejvyšší soud ČR a zákonodárce zde nechal velký prostor pro uvážení soudu. Zahraniční rozhodnutí se jen nesmí zcela zjevně příčit veřejnému pořádku.
Nejvyšší soud do přelomového a excesivního rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3226/16 z roku 2017 přistupoval k zahraničním rozhodnutím soudů legalizujících smlouvy o náhradním mateřství jako k určení rodičovství, avšak uznával tyto rozhodnutí pouze ve vztahu k jedné z osob, typicky českému občanovi, který usiloval o české občanství dítěte, které si v zahraničí objednal s partnerem/manželem (či manželkou/partnerkou).
Excesivní nález Ústavního soudu reagoval na ústavní stížnost stěžovatelů, kteří neuspěli s návrhem na uznání rozsudku kalifornského soudu (rodičovských práv vůči druhému muži/otci dle práva USA) u Nejvyššího soudu.[2]
Nejvyšší soud návrh zamítl s odůvodněním, že uznání cizího rozhodnutí o rodičovství dvou mužů by se zjevně příčilo veřejnému pořádku (s ustanovením § 15 odst. 1 písm. e) zákona o mezinárodním právu soukromém (ZMPS)). Vyhověním návrhu by podle Nejvyššího soudu byla ve výsledku fakticky nastolena situace korespondující společnému osvojení dítěte dvěma osobami stejného pohlaví, což je stav, který české právo neakceptuje, neboť kategoricky vylučuje současné osvojení nezletilce subjekty, jež nejsou manžely.
- senát Ústavního soudu vedený zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou konstatoval, že je třeba účinky rodičovství stejného pohlaví uznat v ČR s ohledem na nejlepší zájem dítěte vyplývající ze závazku ČR z Úmluvy o právech dítěte a to s poukazem na hypoteticky nebezpečné situace pro dítě v ČR v oblasti dědictví, péče o dítě v případě úmrtí jednoho z mužů atd. I. senát ve svém ideovém zápalu přehlédl několik soukromoprávních institutů (například možnost pořízení pro případ smrti a institut osoby blízké). Toto rozhodnutí Ústavního soudu bylo kritizováno odbornou veřejností.[3]
- senát Ústavního soudu v totožném řízení konstatoval, že institut náhradního mateřství je jakousi třetí cestou oproti přirozenému rodičovství a institutu osvojení.[4] Zároveň konstatoval, že je třeba posuzovat individuálně, a to případ od případu.
Od vydání tohoto nálezu Ústavního soudu postaveného na právně vadném hodnocení Nejvyšší soud zásadním způsobem změnil rozhodovací praxi a od řízení vedeném pod sp. zn. 28 Ncu 139/2017-II ze dne 28. 8. 2017 (vyhověno ve věci stěžovatelů uvedených výše) opakovaně vyhověl v několika případech návrhům na uznání rodičovských práv pro osoby stejného pohlaví, čímž vytváří v ČR dvě paralelní právní úpravy rodičovství ve vztahu k matrikám, se kterými se matriky musí vyrovnat.
Ministerstvo přehlíží řešení sporu v rámci Ústavního soudu
Vedle výše popsaného určení a popření zahraničního rodičovství existuje ještě zvláštní právní úprava pro rozhodování o osvojení dítěte v zahraniční (ve smyslu § 63 odst. 1 ZMPS), kde jsou podmínky podstatně striktnější.
Zahraniční osvojení je možné uznat jen za podmínky, že je zahraniční právní úprava totožná jako ta česká. O zrušení této podmínky se pokoušel gay pár za spolupráce Krajského soudu v Praze navrhující zrušení této zákonné podmínky Ústavním soudem.
Plénum Ústavního soudu ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/20 návrhu nevyhovělo a konstatovalo, že k určení, jaké mají být parametry pro zahraniční uznávání rodičovství, je prvořadě povolán zákonodárce. Totožné znění změny zákona se neúspěšně pokoušel protlačit senátor Láska ke konci roku 2021.[5]
Řízení vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 6/20 je hodné pozornosti i z hlediska skutkového stavu, který je v podstatě totožný se skutkovým stavem v řízení vedením pod sp. zn. I. ÚS 3226/16. V případě prvního případu jde o registrované partnery, z nichž jeden je občanem ČR a druhý občanu Trinidadu a Tobaga, společně žijící v New Jersey. V druhém případě se jedná o českého občana a občana Dánska, kteří žijí jako manželé podle kalifornského práva v Kalifornii. V obou případech stejnopohlavní páry uzavřely smlouvu s náhradní matkou. V obou případech byl konstatován rodinný život. Jediný rozdíl je v tom, jak konkrétní členské státy USA řeší právní rámec legalizace neetického procesu náhradního mateřství. V Kalifornii soud rozhodl na základě smlouvy o přímém zápisu rodičů, v New Jersey o rodičovství formou osvojení.
Dle judikatury Nejvyššího soudu budou úspěšní jen ti, kdo uzavřou smlouvu s náhradní matkou a nechají náhradní matku porodit ve státech jako jsou Kalifornie a Wisconsin. Nikoliv New Jersey.
Jedná se o naprosto absurdní závěr, který by měl zákonodárce řešit. Náhradní mateřství je prostě vykořisťování žen a obchod s dětmi. Bez ohledu na zem, kde se taková praktika děje.
Ministr dvojí tváře a resort šířící dezinformace
MV se snaží před kritiky vyhlášky svou politickou odpovědnost přenést na soudy s odůvodněním, že resort tak učinit musí, jak uvádí: „Pouze reaguje na stávající praxi vynucenou judikaturou správních soudů, kdy jsou stejnopohlavní rodiče zapisováni pouze do jedné rubriky (otec, matka) podle pohlaví, což má nezřídka za následek, že je matriční doklad jen obtížně čitelný.“[6]
Jedná se o alibismus a projev naprosté politické slabosti. Zároveň se ovšem jedná o dezinformaci, proti kterým totožné ministerstvo tak rádo vystupuje. Tato nepravda je uvedena i v důvodové zprávě návrhu vyhlášky.
Pojďme se podívat, co znamená slovo judikatura. Právnický slovník uvádí tuto definici: „Judikatura je souhrnný pojem, kterým se rozumí jednak rozhodovací činnost soudů v trestní, civilní, správní i ústavněprávní oblasti nebo častěji výsledky této rozhodovací činnosti ve formě souboru rozhodnutí publikovaných v oficiální sbírce …“[7]O judikaturu se tedy jedná, pokud jde o více rozhodnutí soudů, nejčastěji sjednocují rozhodovací praxi nejvyšších soudů.
Ministerstvo vnitra svou novelu opírá o rozsudek jediného správního soudu prvního stupně,[8] tudíž se jedná o výslovnou lež a posunutí významu a snahu odůvodnit návrh vyhlášky.
Zároveň je fascinující sledovat tu dvojkolejnost komunikace. V případě kritiky jsou za novelu odpovědné soudy. V případě komunikace s LGBTIQ+ aktivisty na konferenci, ministr uvádí, že je to jeho politická priorita.[9]
Návrh vyhlášky povede k dalším strategickým litigacím a tlaku na změnu jiných právních předpisů na zákonné úrovni
Navrhovaná novela prováděcí vyhlášky je odůvodněna odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně. Proto je třeba tomuto řízení věnovat zvýšenou pozornost.
Danému řízení před Krajským soudem v Brně předcházel návrh na uznání stejnopohlavního rodičovství dvou mužů ze státu Kalifornie. Ti s návrhem uspěli v řízení zakončeném uznávacím rozsudkem č. j. 28 Ncu 23/2018-8 určující otcovství na území ČR u dvou mužů. Muži ale nebyli spokojeni s formou zápisu do rodného listu formou poznámky, tudíž podali správní žalobu.
Krajský soud jim vyhověl a o jeho odůvodnění se opírá předkládaná novela vyhlášky. V řízení formou doplnění žaloby uvedli žalobci následující: „…že matriční orgány pro ně vytvořily zvláštní zákonnou kategorii „rodič“, čímž způsobily, že jejich postavení vůči nezletilé dceři je z hlediska některých zákonů právně nejisté. V této souvislosti odkázali na rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Pardubice ze dne 31. 10. 2018, č. j. 46005/037772/18/110/DI, sp. zn. NP/ND/63/18. Žalobce a), který o nezletilou Annu trvale a celodenně pečuje, požádal o peněžitou pomoc v mateřství při převzetí dítěte do péče. Dle okresní správy sociálního zabezpečení však zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, kategorii „rodič“ nezná. Podle jeho § 3 písm. u) je pro účely nemocenského pojištění otcem dítěte muž zapsaný jako otec do knihy narození. Vzhledem ke způsobu zápisu v knize narození a v rodném listu nebylo žádosti o přiznání peněžité pomoci v mateřství vyhověno. K výzvě soudu žalobci v podání ze dne 24. 2. 2021 sdělili, že proti zmiňovanému rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení brojili odvoláním, které však Česká správa sociálního zabezpečení (pracoviště Hradec Králové) zamítla rozhodnutím ze dne 19. 12. 2018, č. j. 46000/007297/18/010/NJ, sp. zn. 69/18.“[10]
Celou strategickou litigaci uzavřelo až rozhodnutí ministryně Maláčové, která vyhověla žádosti o zmírnění tvrdosti zákona. Z toho důvodu vzali tito muži správní žalobu zpět.
Je zcela jisté, že navrhovaná prováděcí vyhláška problematiku kategorie rodič neřeší. Naopak výše uvedený příklad plasticky ukazuje, k čemu do budoucna povede navrhovaná právní úprava.
Navrhované znění prováděcí vyhlášky vytvoří odrazový můstek ke strategickým litigacím, které budou cílit na změnu zákonů (například zákon o nemocenském pojištění), které nejsou s kategorií „rodič“ v souladu. Což povede ke zvýšenému tlaku na změnu rodinného práva v ČR a redefinici manželství a rodičovství a ustoupení od otcovství a mateřství.
Zároveň je nepochybné, že dvě kategorie rodných listů jsou jen přestupní stanicí v progresivistickém „pokroku“. Jedny rodné listy totiž budou čelit objektivnímu znevýhodnění a stanou se skvělou příležitostí pro soudní aktivismus, který může s ohledem na nejlepší zájem dítěte reformovat české rodinné právo ve prospěch univerzální bezpohlavní kategorie rodič.
————————–
[1] https://www.theguardian.com/society/2020/apr/29/transgender-man-loses-appeal-court-battle-registered-father-freddy-mcconnell
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 28 Ncu 187/2015.
[3] TELEC. Ivo: KRITICKÝ POHLED NA NÁLEZ ÚSTAVNÍHO SOUDU: UZNÁNÍ KALIFORNSKÉHO RODIČOVSKÉHO STATUSU STEJNOPOHLAVNÍHO MANŽELA, Právní rozhledy 19/2017, s. 670
[4] Bod 20 a 21
[5] https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=4827
[6] Odpověď Mgr. Petra Vokáče, vrchního ředitele sekce legislativy a státní správy
[7] Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009, autorem hesla je prof. Pavel Šámal.
[8] Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 166/2018-86 ze dne 28. 4. 2021, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna a rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-střed
[9] https://praguepride.com/cs/ozvi-se/konference
[10] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28.04.2021, č. j. 29 A 166/2018 – 86, Bod 8 a 9: dostupné online: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/ksbr/29-a-166-2018-86