Kauza bývalého poslance TOP 09 Dominika Feriho, který je obžalován ze znásilnění a v těchto dnech s ním probíhá hlavní soudní líčení, znova otevřela debatu o ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. O čem nás ale mediální mainstream neinformuje, je finišující proces ratifikace Istanbulské úmluvy na úrovni EU. Ten zůstává novinářům i laické veřejnosti skryt, ačkoliv má podstatně závažnější dopady než samotnou ratifikaci Istanbulské úmluvy. Před očima nám vzniká nebezpečný precedens, který mimořádným způsobem proměňuje legislativní proces EU.

I proto jsme v předchozích dnech obepsali všechy české europoslance. Ptali jsme se na jejich postoj k ratifikaci Istanbulské úmluvy na evropské úrovni, o které budou již brzy hlasovat. Jejich odpovědi naleznete na konci textu. Zároveň jsme pro europoslance připravili tento argumentář, který jsme každému z nich zaslali.

Analýza pro české europoslance

EU jako plán „B“

Evropský parlament včera svou rezolucí již poněkolikáté vyzval Radu EU, aby urychleně pokračovala v procesu ratifikace Istanbulské úmluvy. [1] Dále vybídl zbylé členské státy (jmenovitě vyzval Bulharsko, Českou republiku, Maďarsko, Lotyšsko, Litvu a Slovensko) k boji proti dezinformacím a šířeným mýtům o Istanbulské úmluvě a dokončení procesu ratifikace. Zároveň nezapomněl pokárat “zlobivé” Polsko za zahájení přezkumu ústavnosti a zvažování odstupu od této mezinárodní smlouvy. Jak hlasovali konkrétní čeští europoslanci zjistíte v této naší grafice.

Apel na poskytování náležité péče obětem násilí je samozřejmě chvályhodný. Nicméně používat možnost uzavírání mezinárodních smluv (v souladu s čl. 218 Smlouvy o fungování EU – dále již jen „SFEU“) jako nástroj k umělému nafukování unijních kompetencí je špatně. Mezinárodní smlouvy musí být totiž přijímány v souladu se zásadou loajální spolupráce. To znamená, že Unie a členské státy se navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv (primárního práva EU) v souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále již jen „SEU“).

To se ale zcela očividně, v případě projednávaného přistoupení EU k Istanbulské úmluvě, neděje. V EU existuje 6 členských států, které dosud Istanbulskou úmluvu neratifikovaly. V případě Slovenska a Maďarska byla ratifikace Istanbulské úmluvy v roce 2020 výslovně odmítnuta Parlamenty. V obou případech velmi přesvědčivou většinou.[2]

V roce 2018 přezkoumal bulharský ústavní soud proces ratifikace Istanbulské úmluvy a shledal Úmluvu protiústavní.[3]

Istanbulská úmluva řeší oblasti spadající do společné působnosti členských států a EU. I proto je právní základ pro přistoupení v oblastech sdílených kompetencí. Tedy společného evropského azylového systému (čl. 78 odst. 2 SFEU), trestní spolupráce v oblastech vzájemné přípustnosti důkazů mezi členskými státy, práv osob v trestním řízení, práv obětí trestných činů a dalších zvláštních aspektů trestního řízení (čl. 82 odst. 2) a konečně pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států (čl. 84 SFEU).

Rada EU nyní chce o ratifikaci Istanbulské úmluvy hlasovat kvalifikovanou většinou. Navzdory skutečnosti, že byla v Bulharsku totožná smlouva ústavním soudem shledána protiústavní. Navzdory rozhodnutí dvou národních parlamentů reprezentujících vůli národních států. Tyto země budou nejspíš přehlasovány a to v mimořádně citlivé oblasti.

Co to znamená? EU už není společenstvím suverénních národních států, ale federací. Hlasováním ve formě kvalifikované většiny vysílá EU do členských států jasný signál, že ji nezajímají národní ústavní soudy, ani jednotlivé ústavy. Jakmile jde totiž o budování “lepších zítřků”, tak je ústavnost jednotlivých zemí překážkou.

Je skutečně zvláštní, že některé velké a mocné členské státy, obvykle hájící velmi tvrdě své poslední slovo, v tomto případě mlčí. Dobrým příkladem je Německo, které jako první stát v EU vytvořil doktrínu Solange,[4] tedy postup, kdo má mít ve sporu mezi vnitrostátním a unijním právem poslední slovo. (Nakonec má jít vždy o ochránce Ústavy členského státu.) Většina europoslanců z Německa, včetně europoslanců za CDU a CSU, ratifikaci podporuje. 

Proč je Istanbulská úmluva pro EU tak důležitá, že se v případě její ratifikace na evropské úrovni pouští na tak tenký led? Proč vykopává ještě větší propast mezi členskými státy EU? Co jsou ty nenahraditelné výhody úmluvy v oblasti ochrany práv žen, které státy bez ratifikace nemají? Vždyť český právní řád požadavkům Istanbulské úmluvy vyhovuje. Absentující soulad doladil novelizací trestního zákoníku.[5]

Proč Evropský parlament již opakovaně vyzýval Radu EU k urychlenému přistoupení a dokončení ratifikačního procesu? Proč Evropský parlament předložil žádost o posudek Soudnímu dvoru EU, od kterého chtěla většina pléna slyšet, že EU může k Istanbulské úmluvě přistoupit v nejširší možné míře? Proč je velká část Istanbulské úmluvy přepsána do návrhu směrnice o potírání násilí na ženách a domácího násilí, který představila Evropská komise v březnu roku 2022?

Společným jmenovatelem je pojem gender. Ve všech výše uvedených legislativních aktech se pojem gender vyskytuje a veškerá opatření ve prospěch obětí se mají činit bez ohledu na pohlaví a gender. Gender tedy není rozvíjejícím a doplňujícím pojmem pro pohlaví,[6] ale jedná se o zcela novou kategorii vyžadující nové politické požadavky. Ty se paradoxně mohou velmi rychle obrátit proti právům žen.

Není tomu tak dávno, co Skotsko šokoval skandál okolo Isly Brysonové, která byla na začátku tohoto roku odsouzena za dvojí znásilnění. Isla Brysonová je biologický muž a narodil se jako Adam Graham. V průběhu trestního řízení, na počátku vystupoval jako muž, začal podstupovat změnu pohlaví. Na základě své nově zvolené genderové identity byl Adam Graham, nyní Isla Brysonová, umístěna do ženské věznice. Po nátlaku veřejnosti byla Brysonová znovu umístěna do mužské věznice. Celý příběh je plasticky zdokumentován Ondřejem Šmigolem v Týdeníku Echo.[7]

Tento skotský příklad rozhodně není ojedinělý. V Kanadě usvědčená Tara Desousa, původně Adam Laboucan, který byl odsouzen za sexuální napadení tříměsíčního chlapce, byla převezena do ústavu pro ženy Fraser  Vallay v Abbotsfordu, v Britské Kolumbii. Organizace za práva žen Reduxx upozornila, že v tomto ženském zařízení je přístavba s minimální ostrahou, kterou obývají uvězněné matky a jejich děti. Ačkoliv původní podoba programu byla určena pro matky a jejich děti, zpráva National Post tvrdí, že do programu mohou nyní vstoupit i bezdětné vězenkyně, které se mohou ucházet o funkci chůvy nebo „tety”.[9]

Kanada byla jedna z prvních zemí světa, která přidala genderovou identitu do katalogu lidských práv návrhem zákon C-16 v červnu roku 2017.[10]

Je pravděpodobné, že bude počet obdobných případů růst. Násilníci mohou genderové identity využívat k zlepšení své pozice a přesunu do mírnější věznice. Mezi ženy.

Hezky česky?

V ČR se aktuálně rozbíhá druhé kolo debat o ratifikaci Istanbulské úmluvy na národní úrovni. Zatím se k tématu ratifikace česká vláda nevyjádřila, ale lze očekávat střet. Ještě za Sobotkovy vlády byl koaliční partner KDU-ČSL přehlasován sociálními demokraty a progresivnější částí ministrů za ANO. V současné vládě je ale rozložení sil výrazně jiné. Vůči Istanbulské úmluvě má velké výhrady místopředseda ODS Alexandr Vondra i další členové. U KDU-ČSL je odpůrců také řada. Naopak Piráti jsou výrazně pro. Stejně tak i převažující část STAN. U TOP09 není situace tak jednoznačná, ale její předsedkyně je nepochybně pro ratifikaci. 

A jaký je postoj ČR v případě ratifikačního procesu na úrovni EU? Česká republika svou rámcovou pozicí přistoupení k Istanbulské úmluvě pravděpodobně podporuje, jak vyplývá ze zveřejněného dokumentu Úřadu vlády – Priority českého předsednictví v oblasti rovnosti žen a mužů.[11] Jedná se o fascinující paradox. Na národní úrovni ještě česká vláda neví, ale na evropské úrovni přistoupení velmi pravděpodobně podporuje (české předsednictví skončilo v prosinci minulého roku) i za cenu prošlapání cesty k federalizaci.

V současnosti ještě finální rozhodnutí nepadlo. Ale už je k němu jen krůček. Stačí poslední souhlas Evropského parlamentu, který je z drtivé většiny natěšený, až Istanbulskou úmluvu schválí. Pak už jen finálně rozhodne Rada EU pro spravedlnost a vnitřní věci. Je tedy ještě čas. Ale tak za půl minuty dvanáct.

[1] Rezoluce Evropského parlamentu ze dne 15. 2. 2023 k přistoupení EU k Úmluvě rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách, dostupné online: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2023-0047_EN.pdf

[2] https://hungarytoday.hu/hungary-istanbul-convention-parliament-declaration/ https://www.nrsr.sk/web/Default.aspx?sid=schodze/hlasovanie/hlasklub&ID=42055

[3] Rozhodnutí Ústavního soudu Bulharska, dostupné online: https://www.constcourt.bg/bg/Acts/GetHtmlContent/f278a156-9d25-412d-a064-6ffd6f997310

[4] Stručně o Solange doktříně: https://lawexplores.com/return-of-the-solange-ghost-the-supremacy-of-eu-law-and-the-democracy-paradox/

[5] Naprostého souladu s trestněprávními požadavky Istanbulské úmluvy bylo dosaženo novelou trestního zákoníku z. č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony účinný od 1. 2. 2019.

[6] Velmi kvalitně zhodnotil pojem gender v Istanbulské úmluvě JUDr. Jan Bárta, CSc. z Ústavu státu a práva AV ČR ve svém článku: BÁRTA. Jan.: Istanbulská úmluva o prevenci a potírání násilí vůči ženám – dočká se naší ratifikace?, Právník 8/2019, str. 808 až 810, dostupné online: https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2019/8/6.DIS._B%C3%A1rta_803-818_8_2019.pdf

[7] Web Echo24.cz https://www.echo24.cz/a/H33h7/tydenik-echo-skotsko-zakon-transgender-zmena-pohlavi-isla-brysonova

[8] Viz bod 6 Posudku SDEU 1/19, dostupné online: https://curia.europa.eu/juris/document/document_print.jsf?mode=lst&pageIndex=0&docid=238745&part=1&doclang=CS&text=&dir=&occ=first&cid=601#Footnote2

[9] Celý případ shruje článek organizace REDUXX: https://reduxx.info/canada-man-who-raped-infant-quietly-moved-to-prison-with-mother-baby-unit-after-transgender-claim/

[10] Oficiální webové stránky Parlamentu Kanady:
https://openparliament.ca/bills/42-1/C-16/

[11] Priority CZ PRES v oblasti rovnosti žen a mužů. Úřad vlády České republiky, Odbor rovnosti žen a mužů, str. 3, dostupné online: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/6_Priority-CZ-PRES-v-oblasti-rovnosti-zen-a-muzu.pdf

Postoje českých europoslanců (seřazeno dle odpovědí)