Obrátilo se na nás několik rodičů, kteří nechali své děti sledovat dětský kanál ČT Déčko, a nevěřili svým očím a uším. V rámci pořadu Kouzelné školky určené předškolním dětem, kde se dávají různé seriálové pohádkové pořady, odvysílala ČT i díl norského seriálu Karsten a Petra nazvaný Pride.
Uveden byl 14. března a reprízovaný 17. března, protože v iVysílání běžně dostupný není, pořídili jsme přepis dialogů pohádkových postav a i malou ukázku, abyste si mohli udělat vlastní představu, proč tento díl považujeme za hluboce agitační.
Na tento pořad podáváme stížnosti k oběma televizním radám, jak Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která je správním orgánem a musí odpovědět v termínu, tak i k Radě ČT, která bohužel nemá stanovené lhůty k vyřízení stížností, takže ani naši předchozí stížnost na vysílání, ve kterém ČT cílila na mladé lidi a dávala jim zase zavádějící informace ohledně pohlaví a genderu, ještě nestihla vyřídit.
Přesto věříme, že obě rady se budou těmito stížnostmi zabývat se vší vážností, protože zjevným účelem tohoto dílu je děti indoktrinovat progresivistickou ideologií, vyvolat v nich touhu slavit Pride a účastnit se pochodů, které nejen v českém prostředí slouží k prosazování lobbistických cílů – změna společenských norem a zákonů – a dlouhodobě rozdělují společnost. Nehledě k tomu, že se v takových průvodech odehrávají i scény, které by dětem přístupné být nikdy neměly.
Zde je přepis dialogů „pohádky“:
Dětský norský seriál s hlavními hrdiny Karstenem (K) a Petrou (P). Dále zde vystupují pohádkové postavičky Lvíčka (L) a Slečny Králíkové (SK).
Hned v úvodu třímá Karsten v ruce duhovou vlajku.
L: „Téédy, krásná vlajka, jaké zemi patří?“
K: „Není žádné země, je to duhová vlajka“.
L: „No jistě… ale co to je, co vlastně znamená duhová vlajka?“
K: „Dneska slavíme Pride.“
L: „Co je to Pride?“
K: „Hrdost! Být hrdý na to, kdo jsi!“. Začne nadšeně poskakovat po pohovce a křičet: „Hurá mně, hurá tobě, hurá všem!“
L: „Být hrdý na to, kdo jsem?“
K: „Jo.“
L: „Ale…“
Zvoní zvonek.
K: „Hmm, Petra!“ A běží otevřít.
L: „Nezapomeň si vlajku.“
Následuje prostřih, po němž se objeví Slečna Králíková a začíná konverzace mezi ní a Lvíčkem.
L: „Slečno Králíková, co lidé o svátku Pride dělají?“
SK: „Jdou do průvodu hrdosti.“
L: „Páni, to je něco! A existuje i posezení hrdosti?“
SK: „Ne, nic takového není. Spíš se to podobá průvodu na státní svátek.“
L: „Svátek, co máme v květnu? Ale teď je přece červen?“
K: „Mhm, jak ti to mám vysvětlit? Představ si, že je to jako kombinace narozenin a svátku svatého Valentina.“
L: „Ale na Valentina přece oslavujeme lásku.“
K: „Ano, a o svátku Hrdosti oslavujeme, že může každý milovat koho chce. Holky mohou milovat kluky, nebo holky, a kluci zase kluky, nebo zase holky.“
L: „Jasně, každý by měl milovat toho, koho chce.“
K: „Přesně tak. A být na to hrdý! A být jenom sám sebou. Pride přece znamená hrdost“. V pozadí za sedící Slečnou Králíkovou vlaje obrovská duhová vlajka.
L: „No to je hrozně krásné. Jsem také hrdý. Mhmhm Hhh!“ Pokouší se zřejmě řvát jako lev, ale nejde mu to.
K: „To nic, nevzdávej to, Lvíčku, už brzy to dokážeš.“
L „Hmm.“
Následuje opět střih do školky, která má duhovou výzdobu na stěnách a hraje si v ní skupina dětí. Mají duhové vlaječky, mávají jimi a volají na sebe: „Happy Pride! Happy Pride!“
Učitelka ve školce říká jednomu z dětí: „Izáku, dej si tu vlajku do batůžku a potom s ní půjdeš do průvodu.“
Dalšímu dítěti: „A co si popřejeme?“
To nadšeně vykřikne: „Popřejeme si happy Pride!“
Učitelka: „Výborně!“
Nastává další scéna, když Karsten zjistí, že nemá v baťůžku vlajku a usilovně ji hledá.
Petřina maminka mu slíbí, že půjde domů stejnou cestou, kterou šli do školky, a pokud ji najde, tak ji donese k němu domů. Do toho vstoupí Petra s námitkou, že nestačí ji vzít domů, protože by si ji Karsten nemohl vzít odpoledne do průvodu. Matka tedy slíbí, že mu ji přinese, pokud ji najde. Ujišťuje ho, že to dobře dopadne.
Následuje příprava dětí na průvod, malují si na obličej duhové barvy, hrají si s duhovými vějíři
a dalšími hračkami… Následně dostávají „politické školení“ od učitelky (U), která si je shromáždí a ptá se jich.
U: „Vzpomínáte na ten plakát, kde bylo napsáno ‚jen pro kluky a jen pro holky‘?“
Děti do toho hromadně skočí a překřikujíce se volají: „Nic není jen pro holky, nebo jenom pro kluky!“
U: „Přesně tak! Výborně! Vzpomínáte si, co na něm ještě stálo?“
Jedno z dětí: „Že můžeme mít rádi koho chceme!“
U: „Petro?“
P: „Že je každý z nás jiný, a to je dobře!“
U: „Jo ohoh, no výborně! Každý z nás je jiný, a tak to má být, protože to nás dělá, čím jsme. Nebyla by to nuda, kdyby byli všichni úplně stejní?“
Děti sborově: „Jóó!“
U: „Tak dobře, pamatujete si hodně. Teď si běžte zase hrát.“
Karsten však smutně sedí, přijde za ním Petra.
P: „Maminka tu vlajku najde.“
K: „Nechci být v průvodu jediný, kdo nemá žádnou vlajku.“
Prostřih na zvířecí postavy. Kromě Lvíčka a Slečny Králíkové je tam i Lišák (Li) a fialový jednorožec. Společně se radují.
L: „Heppy Pride, Lišáčku! Dneska jsem moc hrdý na to, že jsem lev.“
SK: „A já jsem zase hrdá na to, že jsem moudrý králíček, co skáče a jí mrkvičku.“
Li: „A já jsem milý, krásný a hravý lišáček.“
L: „Ano, a já jsem opravdový lev.“
Li: „Jistě. Lev, hrdý člen lví smečky, která vládne savaně. Vážný, majestátní…“
L: „Počkej, cos to říkal? Lví smečky?“
Li: „Ano, správně. Lví smečky…“
L: „Ale musím kolem sebe mít smečku, aby ze mě byl opravdový lev?“
Li: „To asi… musíš.“
SK: „Lvi jsou vlastně jediné kočkovité šelmy, co loví ve smečce. Tím jsou skutečně výjimeční.“
Li: „Mhm.“
L: „Ale já lví smečku nemám!“
Li: „Nemáš!“
L: „Neumím pořádně řvát!“
Vstupuje učitelka mezi hrající si děti:
U: „Vezměte si vlajky a pojďte se seřadit do dvojic. Můžete vlaječky držet v ruce. S máváním ještě počkejte, ano. Bezva. Máš moc krásnou vlajku.“
Karsten má obyčejnou duhovou vlajku, nikoliv původní v tzv. provedení progress (s klínem v levé části).
K: „Tahle není tak krásná, jako ta předtím.“
P: „Je vážně moc krásná!“
K: „Ale barvy nesedí a vlajka je ohnutá…“
Vstupuje Petřina matka, podává mu pomačkanou původní vlajku v tzv. progress provedení.[1]
K: „Našlas jí?
M: „Je mi líto, ale někdo jí musel přejet.“
Karsten je smutný.
M: „Víš co? Mám pro tebe něco jiného…“ a podává mu umělá andělská křídla v barvě duhy.
K: „Jéé.“
P: „No páni!“
M: „Co říkáš?“
K: „Jsou krásný! Mockrát děkuju!“
Opět prostřih na postavičky zvířátek. Uprostřed mezi nimi je fialový jednorožec zvaný messie Le Bleu (MLB) přepásaný duhovou šerpou.
MLB: „Všem! Budu maskotem průvodu a taky ho jistě povedu! A všichni se budou dívat jenom na mě. Chacha.“
L: „Já do průvodu nejdu.“
MLB: „Co je to s ním?“
Li: „Nemá lví smečku, víš?“
SK: „Mrzí ho to.“
MLB: „Co to povídáš, my jsme tvoje lví smečka!“
L: „Jo, jenomže, vy nejste žádní lvi.“
MLB: „Poslouchej Lvíčku: bývaly časy, kdy ani messie Le Bleu nebyl tak oblíbený, těžko tomu budete věřit, ale když jsem byl malý, nemohl jsme jezdit se staršími koňmi, protože jim můj roh připadal nějaký divný. Byl jsem osamělý. Celou dobu jsem myslel jen na to, jak se toho svého rohu zbavit, ale pak jsem si uvědomil, že můj roh je kouzelný a že ostatní koně prostě jenom žárlí…“
Li: „Takže s tebou nechtěli kamarádit, protože jsi byl jiný?“
MLB: „Oui, sacrebleu! Teď už se za svůj roh nikdy stydět nebudu! Je krásné být jiný! A navíc jsem našel smečku, která oceňuje, že jsem pouze sám sebou.“
SK: „Ano, Bleu má pravdu Lvíčku. Ty jsi v naší smečce a my v té tvojí.“
L: „Můžu si svoji smečku vybrat? Pak si vybírám králíčky, jednorožce a lišky.“
Li: „Joó, to je naše smečka“.
Opět prostřih na závěrečný pochod, kde jsou nadšené děti i dospělí s duhovými vlajkami a volají „happy Pride“ a jsou všichni strááášně šťastní… asi jako u nás budovatelští komsomolci v padesátých letech.
