„Omnia vincit amor“ aneb „Láska všechno přemůže“ se jmenuje ocenění, které minulý týden u příležitosti Mezinárodního dne rodiny udělovala Aliance pro rodinu několika manželským párům.

Akce si klade za cíl ukázat české veřejnosti inspirativní manželské páry, jejichž osobní životní příběh manželství a rodičovství dokazuje, že má cenu usilovat o zdravé a stabilní vztahy – a že láska, pečují-li o ní oba, zůstává pevná i po desítkách let. Slavnostní udělování cen, které proběhlo již počtvrté, se letos konalo pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí a parlamentní Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti.

„Omnia vincit amor. Tuhle větu napsal Vergilius už před více než dvěma tisíci lety. Často ji vnímáme jako krásnou frázi. Ale dnes odpoledne, tady v tomto sále, ta věta ožívá. Má konkrétní tváře. Jsou to vaše tváře,“ přivítala oceněné páry předsedkyně organizace Jana Jochová.

Oceněné páry musí mít za sebou nejméně 30 let společného života a musí je nominovat jejich vlastní děti, které (dnes již dospělé a často s vlastními rodinami) bývají nejvěrohodnějšími svědky vztahu svých rodičů. Ocenění dostávají manželé ne proto, že by prožili dokonalý život bez mráčku, nýbrž proto, že prožili život skutečný a že ho prožili spolu. „Chceme vám dnes s hlubokou úctou poděkovat za to, že jste to nevzdali. Že jste v krizích nehledali únikovou cestu, ale pevněji jste se chytili za ruce. Děkujeme vám za to, že jste vychovali děti, které dnes sedí tady s námi v sále.“

„Manželé Anna a Jan Kargerovi v těchto dnech slaví 62 let manželství,“ stojí v medailonku prvních
vyznamenaných. Bývalý děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a trenér basketbalu, který svůj československý tým dovedl až na medailové příčky mistrovství světa, měl s učitelkou středních a základních škol dva syny. „Obdivujeme jejich pracovitost, otcovu cílevědomost a matčinu obětavost. Vážíme si jich také pro jejich konzistentní společensko-politické postoje,“ uvedly o svých rodičích jejich děti, které zdůraznily i pomoc rodičů při péči o čtyři vnoučata.

Druhé poděkování patřilo Anně a Josefu Poživilovým, kteří letos oslaví společných 38 let. „Seznámili se na inzerát, který paní Poživilová dala do časopisu Naše rodina,“ přiblížili organizátoři začátek jejich příběhu. Paní Poživilová je učitelka češtiny, pracuje pro charitu a založila také rodinné centrum Kopretina. I její manžel působil jako učitel, nyní zastává pozici trvalého jáhna v církevní službě. „Na nic nejsem sám“, shrnuje pan Josef to nejdůležitější, co mu manželství přineslo. „Ani na bolesti, které přicházejí a kterých není v životě málo. A můžeme se jeden druhému i vypovídat,“ dodává. „Přestože jsme měli dost hluboko do kapsy, tak si myslím, že dnes z toho všichni dost těžíme. Naučili jsme se díky tomu být skromní a nelpět na pozemských věcech,“ řekl o rodičích syn Josef.

Třetím oceněným párem jsou Jana a Michael Ryklovi, kteří se ve svých šedesáti letech rozhodli stát přechodnými pěstouny pro děti do dvou let. Za poslední tři roky takto přijali čtyři miminka, která se často narodila narkomanům. „Ty děti jsou ještě malé a nerozumí slovům, ale rozumí, co je nebezpečí, přijetí. Našim úkolem je pomoci budovat tu základní mřížku, na kterou budou po zbytek života stavět,“ vysvětluje pan Rykl. „Rodiče jsou pro mě inspirativní v tom, jak pozitivní přístup k životu mají, jak jsou schopni jít proti svému komfortu, aby pomohli někomu v nouzi,“ dodává ke svým rodičům syn Jáchym.

Vyslechnuté příběhy krásně ukazují, jak zdravá manželství, ač je každé z nich úplně jiné, předávají život nejen svým dětem, ale skrze činorodou lásku překračují samy sebe a drží tak celou společnost pohromadě.

„Vy jste živým důkazem, že dvě nedokonalé bytosti mohou společně postavit něco, co je mnohem větší než ony samy. To není nostalgie, to je hrdinství všedního dne“, uzavírá přání oceněným Jana Jochová.
Dojemnou atmosféru pohnutí a vděčnosti doprovodil v několika vstupech krásný zpěv operních virtuózů Markéty Dvořákové a Petra Matuszeka s klavírním doprovodem Jiřího Knotteho.

Šťastný je muž, který si vzal ženu, kterou miluje. A ještě šťastnější je muž, který miluje tu, kterou si vzal, praví známý bonmot Gilberta Chestertona. Ten se mi vybavil, když jsem se zvlhlýma očima poslouchal příběhy oceněných rodin. O vytrvalosti, trpělivosti, odpouštění, odvaze. O lásce. Nuže, díky a čest všem vám, kteří to nevzdáváte!