Jeden z našich podporovatelů se zúčastnil kontroverzní přednášky na FF UK o tzv. „Queer menstruaci“. Přinášíme jeho reportáž, ve které shrnuje své dojmy z výstupu odborníků na „mužskou menstruaci“. Za povšimnutí stojí fakt, že se podle reportáže přednášející „horem spodem“ strefovala do „patriarchátu bílého heterosexuálního muže“, ale když dostala strach z vřavy, která by na místě mohla vzniknout, tak si předem raději zavolala policii, která místo chránila. To jí ten tradičně mužský, silový obor ochránců veřejného pořádku najednou nevadil. Samé otázky 🙂
A tady už samotná reportáž pana Andrease Vlka.
Rok co rok červen oslavuje Pride Month, vzdávající hold komunitě LGBTQIA+ a připomínající Stonewallské nepokoje v New Yorku v roce 1969. Tento klíčový moment v hnutí za osvobození gayů dal vzniknout měsíčním oslavám, které zahrnují průvody, workshopy, koncerty a další akce na podporu rovných práv, přijetí a povědomí o otázkách LGBTQIA+. Pride Month je připomínkou pokračujícího boje za rovnost a úspěchy LGBTQIA+ komunity. Je to čas oslavovat rozmanitost, podporovat inkluzi a prosazovat sociální změny. Ale co když to není tak jednoduché?
V poslední době došlo k nárůstu proti-LGBTQIA+ skupin a hnutí, které usilují o snížení viditelnosti této komunity. I běžný člověk, který se o tato témata příliš nezajímá, může vnímat zvýšené napětí v socio-kulturním rozhraní. Na jedné straně je volání po respektu, toleranci a sociální změně, na druhé snaha zachovat status quo a ochránit tradiční kulturní zázemí.
Mediální pokrytí často vykresluje konzervativní stranu jako extremistickou. Termíny jako „bigot“, „troll“, „transfob“ či dokonce „nacista“ a „fašista“ nejsou neobvyklé. Kde je ale pravda?
V kontextu Pride Month a snahy porozumět problému polarizace jsem navštívil přednášku na téma Queer Menstruace, která se konala na FF UK. Přednáška, která byla součástí série pěti akcí na podporu LGBTQIA+ komunity, vzbudila největší společenské pobouření.
Na zpravodajských portálech jako PrahaIN.cz a Minutové zprávy, stejně jako na sociálních sítích, se strhla vlna komentářů odporujících tomuto výroku. Přednášející uvádí, že komentáře dosáhly takového extrému, že byla nucena z příspěvku pozvánky na událost odstranit možnost tyto zobrazovat nebo dále komentovat.
Na místě jsem očekával protesty nebo alespoň známky nesouhlasu, ale ty se nedostavily. Policie byla přítomna na základě žádosti pořadatelů, aby zajistila bezpečnost posluchačů i přednášejících.
Přednášku vedla Petra Poncarová, doktorandka druhého ročníku na Katedře sociologie FF UK. Při představení uvedla, že se již roky věnuje sociálním aspektům menstruace a stigmatu spojených právě s tímto tématem. Prozatím v pořádku, nic neobvyklého.
První třetinu přednášky věnovala paní Poncarová ne tématům, kterými posluchače lákala na tuto kontroverzní osvětu, nýbrž sdílením zkušeností posledních týdnů, co se týče online návalu nenávisti spojených s rétorikou „… nemenstruují jen ženy“. Vskutku, obecenstvu bylo představeno několik „nenávistných“ komentářů nesouhlasících s tímto výrokem. Ano, odlišnost názoru na tak běžné, a ne vůbec radikální téma „Queer menstruace“ přivolala vlnu posměšků a nesouhlasných komentářů. Na závěr první části bylo několikrát opakováno, že se rozhodně nejedná o ideologickou kampaň, jak si někteří odpůrci myslí, nýbrž o fakt. „Kdo tenhle fakt odmítá je buď troll, bigot nebo nevzdělanec“ vyřkla několikrát na začátku a dále několikrát během přednášky paní Poncarová.
Jak uvedla v úvodu prezentace, nejedná se o žádnou ideologii. Druhá třetina přednášky, zabývající se převážně právě ideologií Queer teorie, Kritických teorií a autorů s nimi spojených, jako jsou Michel Foucault či Simone de Beauvoir (průkopníci radikálních feministických, queer, postmoderních teorií) měla nádech verbování přítomných mladých studentů a zároveň kritiku současných, dle přednášející „hegemonických, patriarchálních a heteronormativních praktik“. Věda, a hlavně medicína jsou dle paní Poncarové institucemi, které se snaží ve světě udržet mocenský status quo pro pohodlí a společenské postavení bílých heterosexuálních mužů. Ale pamatujte, nejedná se o ideologii.
Ke konci přednášky, tedy zhruba kolem poslední třetiny, bylo několik zmínek právě o inzerovaném tématu přednášky. Přednášející sdílela smutné příběhy trans-mužů (biologických žen), kteří mají obtíže s vyhledáním vhodného lékaře při obtížích se svým biologickým ženským ústrojím – je jim trapné s gynekologickými zdravotními obtížemi navštěvovat gynekologii, jelikož toto není v souladu s jejich identifikací. Jako další obtíže spojené s Queer menstruací byl uveden problém, kdy trans-muži musí zakupovat ženské menstruační produkty, protože v ČR zatím nejsou jiné dostupné alternativy, nebo jen zřídka. Samozřejmě se přednáška neobešla bez připomínky absence záchodků pro nebinární pohlaví.
Během Q&A jsem se odvážil, jako snad jediný, nesouhlasit s některými výroky přednášky. Poukazoval jsem na vznětlivý jazyk, který ve svém letáčku přednášející užívá a zároveň jsem se snažil naznačit, že takovéto extrémní ideologické názory, jako „nemenstruují jen ženy“ pouze ubližují a zesměšňují minoritní skupinu upřímných trans-lidí. Byl jsem odměněn hukotem od ostatních posluchačů, posměšky a označován nálepkou transfóba. Na své dotazy jsem odpověď nezískal, možná jen připomínku přísedícího odborného asistenta z fakulty sociologie, že „vše je jen ideologie“.
Co jsem se na přednášce dozvěděl? Muži menstruují, jsem inherentně zlý a udržuji status quo diskriminace minorit, jelikož jsem bílý heterosexuální muž a že společnost by se měla podřídit potřebám menšiny, ať už jsou její požadavky absurdní nebo ne. Není proto divu, že jsem z přednášky odcházel s hořkou pachutí v ústech, zklamáním a zároveň pochopením. Bohužel ne pro „stranu“ v jakou jsem doufal.
