Hlavní předkladatel redefinice manželství poslanec Bernard (STAN) ohýbá vědecké studie, které mají dokazovat, že redefinice manželství a rodičovství nemá na děti žádný vliv. Jaktože novináři a jejich oblíbení „experti” na dezinformace mlčí?

Shrnutí:

• Poslanec Bernard (Starostové) na plénu Poslanecké sněmovny dezinformoval a odkazoval na „metastudii Cornellovy univerzity“, jejíž závěry jsou dosti pochybné.
• Cornellova studie není skutečná metastudie (ta dává dohromady vzorky a pak na velkém testuje hypotézy), ale spíše přehledová studie, která jen uvádí výsledky jednotlivých studií – pak je opravdu zavádějící tvrdit, že dohromady mají velký vzorek.
• Drtivá většina studií přehledové studie Cornellovy univerzity (viz tabulka níže obsahující počty) obsahovala vzorky v desítkách, ve stovkách jen skutečně omezené množství, přes tisíc měla skutečně jen Rosenfeldova studie, která sledovala jen školní prospěch a byla kritizována.

Poslanec Bernard (bývalý poslanec ČSSD a nyní jedna z tváří hnutí STAN), hlavní zástupce předkladatelů novely občanského zákoníku (sněmovní tisk 241) v rámci rozpravy k návrhu projednávaného ve 2. čtení dezinformoval v reakci na poslance Sílu (SPD), který uvedl, že studie prokazující minimální nebo žádné rozdíly v prospívání dětí mají velmi malý vzorek.

Konkrétně poslanec Síla v rozpravě uvedl:

„Beru to vyloženě z vědeckého pohledu, ne osobně nebo z nějaké zášti vůči gayům a tak dál. Ale zjistil jsem, že prostě ty studie, ty ostatní, z kterých byla provedena ta metastudie, jsou vlastně studie, které se sestávají z 80-100 respondentů, to znamená, statisticky jsou podstatně méně významné než ta třítisícová studie toho Regneruse. Takže mluvit o tom, jako že ta metastudie, když vychází vlastně pravděpodobně z dost sporných údajů, že právě ta pravověrná, si myslím, že je dost sporné. Děkuji”

Poslanec Bernard reagoval a uvedl následující:

„Jenom rychlá poznámka. Není tomu tak. Ta metastudie dávala dohromady mnoho studií a řada těch respondentů byla ve stovkách, v těch jednotlivých studiích. Takže není to tak, že by to byly desítky, ale byly to stovky a někdy i přes tisíc respondentů, což je v tom statistickém vzorku dostačující počet k tomu, aby se prokázala validita toho zjištění.”

Jak je to tedy doopravdy? 

Zmiňovaná metastudie Cornellovy univerzity není metastudií. Definičním znakem metastudie je, že dává dohromady velké vzorky, na kterých pak na velkém testuje hypotézy. Vhodnějším názvem je tedy spíše přehledová studie Cornellovy univerzity než metastudie, ale to už nezní tak dobře, že?

A jak je to s konkrétními studiemi a reprezentativností vzorků? Připravili jsme pro vás přehled všech zmiňovaných studií s výjimkou čtyř studií, které jsou ve veřejném prostoru napadány, ačkoliv byly tvořeny na velkém vzorku (Regnerus, Sullins, atd.).

Níže uvedená tabulka jednoznačně dokazuje, že jedinou studií, která má vzorek nad tisíc, je Rosenfeldova studie. Ta se přitom zaměřila jen na školní prospěch. Navíc data z této studie byla předmětem kritiky (Allen, D.W., Pakaluk, C. and Price, J., 2013. Nontraditional families and childhood progress through school: A comment on Rosenfeld. Demography, 50(3), pp.955-961).

Drtivá většina studií není tvořena na reprezentativním vzorku, tudíž je nelze sčítat. Velká část z nich ani nesrovnává homosexuální páry s heterosexuálními. Skutečný příklad kvalitní vědy.

Dle Stevena L. Nocka je hranice dostatečného vzorku minimálně 800, kterou z níže uvedených studií splňuje pouze Rosenfeldova studie.

Je tedy třeba shrnout, že „metastudie“ Cornellovy univerzity není relevantním zdrojem pro závěry, že v prospívání dětí ve stejnopohlavních a heterosexuálních párech nejsou rozdíly.

Není možné sčítat vzorky použitých studií, jelikož se nejedná o „metastudii“, ale přehledovou studii.

Drtivá většina studií obsahovala vzorky v desítkách, ve stovkách jen skutečně omezené množství, přes tisíc měla skutečně jen Rosenfeldova studie.

Jestli pan poslanec s čísly a daty takto nakládá i na hospodářském výboru, tak by se měla vládní koalice opravdu obávat.

Možná je načase odhodit skoro až náboženský zápal pro redefinici manželství a je třeba se zabývat fakty.

Pan poslanec Síla (SPD), pro mnohé překvapivě, měl pravdu a pan poslanec Bernard ze STAN, jehož předseda a vicepremiér Vít Rakušan tak vehementně bojuje proti dezinformacím, nikoliv.

Pan poslanec Bernard by měl omluvit.

Mediální pokrytectví

Je fascinující, že jsme některými médii, které v poslední době spíše připomínají inzertní plochu kampaně za stejnopohlavní manželství (zdravíme především Deník N a Seznam zprávy), opakovaně nálepkováni jako organizace, která ohýbá vědecké studie.

Přitom takovéto boty jsme se nikdy nedopustili.

První, kdo rozjeli pošpiňující dezinfo kampaň byli novináři Jan Moláček a Prokop Vodrážka z Deníku N. Ve svém článku ze začátku srpna roku 2022 uvedli, že důvodová zpráva k návrhu ústavní definice manželství překrucuje vědecké závěry, které měly být dle autorů zkopírovány ze zprávy amicus curiae Aliance pro rodinu.

Amicus curiae jsme podali Ústavnímu soudu proti snaze soudního aktivismu obejít Parlament a změnit radikálním způsobem rodinné právo, a to včetně umožnění stejnopohlavního rodičovství na úkor práva dítěte znát svého otce a matku. Náš amicus curiae se tedy stal veřejným zdrojem. A my jej budeme hájit.

K nařčení, že došlo k překroucení závěrů vědeckých studií, uvádíme, že jde o velmi nečestný a účelový způsob interpretace ze strany Deníku N… potažmo jejich „odborníka“ ještě nedostudovaného studenta bakalářského studia ze spolku Fakescape, který taktéž řeší pouze studie ústavní definice manželství, studie odůvodňující redefinici manželství a jejich kvalitu a vypovídací hodnotu neřeší. Kolik hodin studentský spolek Fakescape strávil podrobnou analýzou návrhu zákona o redefinici manželství?

Zprávě amicus curiae je nepřímo vyčítáno, že byla překroucena citace ze studie Charlotte Pattersonové „Lesbian and gay parents and their children: A social science perspective.“

Charlotte Pattersonová předkládá přehled o poznatcích vývojových teorií, který je kvalitně zpracován, proto jsme jej citovali. I podle ní závěry významných vývojových teorií podporují důležitost mužských a ženských vzorů při výchově dítěte. I proto se v dokumentu odkazujeme pouze na tuto pasáž.

Závěry Charlotte Pattersonové sice uvádějí, že neexistují rozdíly mezi stejnopohlavními a nestejnopohlavními páry, avšak závěry práce Charlotte Pattersonové nelze považovat za relevantní, a proto se jimi v dokumentu nijak nezaštiťujeme. Pattersonová své závěry opírá o empirické výzkumy, které nesplňují znaky kvalitního empirického výzkumu, jejichž závěry by šlo zobecnit. Není nikde zakázáno citovat práce, s nimiž autor díla nachází jen dílčí shodu, jak vlastně implikuje „skandální zjištění“ Deníku N.

V případě další zmiňované studie Davida C. Ribara uvádíme, že jeho studii jsme citovali z toho důvodu, že shrnuje řadu dobře známých poznatků často založených na solidních a reprezentativních datech. Ta potvrzují, že pro děti je nejoptimálnější prostředí vyrůstat se svými biologickými rodiči žijícími v manželství (i teoretický model Ribarovy studie pracuje s konceptem matky a otce). Ve zprávě amicus curiae ani jednou nezmiňujeme, že by studie porovnávala homosexuální a heterosexuální páry, pouze a jen deklaruje, že manželství muže a ženy je osvědčený model, jiné závěry neděláme.

Je fascinující, že totožná média v rámci svého redakčního zápalu přešlap a pochybnost vědeckých závěrů Cornellovy univerzity přehlížejí.

Tabulka vytvořena autorem, zdroj Cornellova univerzita.