Proces ratifikace Úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách (tzv. Istanbulská úmluva) byl v ČR ukončen těsným rozhodnutím Senátu dne 24. 1. 2024 v pozdních večerních hodinách.
Kampaň za ratifikaci Istanbulu ale běžela skutečně dlouho. Poprvé byla na stole ještě za Sobotkovy vlády. Tehdy o rozhodnutí podepsat Istanbulskou úmluvu rozhodla většina koaliční vlády složené z nejsilnější ČSSD, ANO a KDU-ČSL.
Od roku 2016, kdy se vláda rozhodla ratifikační proces zahájit, se další vláda ANO a ČSSD do pokračování ratifikace nehnala. Za dobu více jak 4 dalších let smlouvu do Parlamentu k ratifikaci neposlala.
Co se ale dělo v mezičase? O kampani proti ratifikaci Istanbulské úmluvy se v různých médiích dočíst lze, ale o kampani na její podporu se nedočtete nic. Přitom byla masivně financována zahraničními zdroji.
Tato kampaň byla také velmi profesionální. Řada aktivistů dosáhla až do samotné exekutivy a významně ovlivnila úřednické pozice. Je třeba korektně přiznat, že ne všechny níže uvedené prostředky šly ze 100 % na kampaň na podporu Istanbulské úmluvy. Minimálně z nějaké části ano. U některých projektů více, u některých projektů méně. Všechny ale podporovaly proces ratifikace, některé přímo a bezprostředně, jiné nepřímo.
Kdo byli a jsou (některé projekty totiž doteď běží) ti, kdo kampaň financovali a odpracovali ji?
EU sponzorem kampaně za ratifikaci Istanbulské úmluvy v ČR
Z hlediska rozsahu finančních příspěvků se jedná nepochybně o Evropskou unii, která prostřednictvím Evropského sociálního fondu (operační program EU) financuje provoz a kampaně prováděné samotnými úředníky Úřadu vlády, Odboru rovnosti žen a mužů a Odboru lidských práv a národnostních menšin. Úřad vlády čerpal v předchozích letech dva granty, z nichž druhý ještě běží.
Prvním z nich je projekt „Implementace Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014-2020 a související aktivity.” Dle anotace samotného projektu se uvádí: „Projekt se zaměřuje na řešení nerovností žen a mužů v České republice, a to zejména prostřednictvím systémového nastavení genderové agendy, implementaci Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014 až 2020 a na ni navazujících dokumentů.”[1]
Z 11 služebních míst (tehdy byl poměr 8 žen a 2 muži na plný úvazek plus jeden na poloviční úvazek) v rámci Odboru rovnosti žen a mužů byly pouze 2 místa financována ze státního rozpočtu. Zbytek úředníků je financován z grantu placeného Evropskou unií. Vedoucím odboru byl a stále je pan Mgr. Radan Šafařík, který vede tento odbor jako muž. Jestli tím vysílá Úřad vlády dobrý příklad, když sám ostatní sekýruje za jejich genderovou nevyrovnanost, obzvláště ve vedení, nechávám na zvážení laskavého čtenáře. Ale zpět k Istanbulské úmluvě.
Zajímavé je, že ačkoliv řešitelem projektu byl Odbor rovnosti žen a mužů, za finální dokument je zodpovědný Odbor lidských práv a ochrany menšin. V rámci strategie byla vypracovávána zpráva o rovnosti žen a mužů za konkrétní roky.
Ve Zprávě o rovnosti žen a mužů za rok 2018 je uvedeno, co Odbor za finance EU v souvislosti s Istanbulskou úmluvou činil:
„V září roku 2018 Odbor zorganizoval seminář pro poslance a poslankyně za účelem vyvrácení dezinformací šířených kolem Istanbulské úmluvy.6 Na semináři byla mj. představena brožura Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí: mýty a fakta7, určená širší veřejnosti, jež Odbor vytvořil ve spolupráci s Výborem pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách. Seminář i brožura reagovaly na velké množství nepodložených obav a zavádějících tvrzení, které se v mediálním a veřejném prostoru rozšířily v souvislosti s plánovanou ratifikací Istanbulské úmluvy. Semináři předcházela související tisková konference na půdě Poslanecké sněmovny, na jejíž organizaci se Odbor rovněž podílel. Na semináři a tiskové konferenci byl kromě výše zmiňované brožury distribuován i zjednodušený informační leták Istanbulská úmluva: mýty a fakta. 8”
Brožura mýty a fakta vydaná za účelem vyvracení dezinformací v roce 2018 Úřadem vlády se na několika místech dopouští hrubého zkreslení a dezinformací, což je u brožury oficiálního státního orgánu financovaného z evropských fondů skutečně na pováženou. Jeden příklad za všechny.
Samotní autoři, jejichž identitu neznáme (brožura není podepsána) vyvrací „dezinformaci” o zavedení genderové ideologie následovně:
„Pojem gender úmluva užívá v následujícím smyslu: sociálně ustanovené role, chování, jednání
a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže“. Tato
definice je ve společenských vědách zavedená již desetiletí. Nejde o oddělování pohlaví a genderu (rodu), ale o používání různých pojmů pro pojmenování různých fenoménů – tedy biologicky daného pohlaví a od něho se odvíjejících společenských očekávání ohledně rolí a jednání mužů a žen ve společnosti označovaných jako gender (někdy také jako „sociální pohlaví“). Přesto, že existuje jedno jediné universální ženské biologické pohlaví, společenská očekávání ohledně toho, co to znamená být ženou, se v průběhu dějin a v různých kulturách značně liší. Stejně jako společenské postavení a práva žen. Tuto historickou a kulturní proměnlivost úmluva zohledňuje tím, že používá právě pojem gender.”[2]
Autoři již nedodali, že gender je výslovně zamýšlen k aplikaci na transgender ženy, crossdressery, intersex osoby a další, jak uvádí samotná důvodová zpráva Istanbulské úmluvy v komentáři k čl. 4 odst. 3: „Určité skupiny osob se mohou setkat také s diskriminací na základě své genderové identity, což zjednodušeně řečeno znamená, že pohlaví, s nímž se identifikují, není v souladu s pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození. Patří sem kategorie osob, jako jsou transgenderové nebo transsexuální osoby, crossdresserové, transvestité a další skupiny osob, které neodpovídají tomu, co společnost stanovila jako příslušnost ke kategoriím „muž“ nebo „žena“.”[3]
No nic. Velmi vhodně využité evropské finance. Jen na okraj je zajímavé, jak často jsou v oficiální brožuře citovány zdroje neziskové organizace proFem.
V rámci Odboru rovnosti žen a mužů působí sekretariát, který je k dispozici Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Tato Rada vyjádřila svým usnesením „…potřebnost ratifikovat Istanbulskou úmluvu co nejrychleji,” a také doporučila vydat brožuru k vyvracení mýtů a dezinformací.[4]
A kdo byli členové Rady?:
Zastoupena organizace Nesehnutí, Fórum 50 %, Česká ženská lobby, Gender Studies, Otevřená společnost, Liga otevřených mužů, Český svaz žen. Tyto organizace je třeba si zapamatovat, jelikož o nich a jejich financování bude ještě zmínka.
Ještě zajímavější jsou osoby označené jako nezávislí odborníci. O jejich nezávislosti lze totiž důvodně pochybovat. Začněme Branislavou Marvánovou Vargovou, která je spojena s Centrem Rosa, která bohulibě pomáhá obětem domácího násilí, ale zároveň od počátku intenzivně bojuje za ratifikaci Istanbulské úmluvy.
Dalším nezávislým odborníkem je Michal Uhl. Byl zastupitel městské části Praha 2, člen Strany zelených, který poskytoval této straně finanční dary.[5] Zároveň byl Michal Uhl v letech 2009 až 2010 poradcem Džamily Stehlíkové a Michala Kocába pro oblast rovnosti žen a mužů (oba za Zelené). Nezávislý odborník jak řemen.
Tak by šlo dále pokračovat. Rok po roku. Ale to by už bylo opravdu vyčerpávající.
Již jen pro dokreslení, že Úřad vlády nepracoval nárazově, ale systematicky, viz Zpráva o rovnosti žen a mužů za rok 2019:
„Druhá mezinárodní konference byla zaměřená na téma násilí na ženách a domácího násilí ve světle změn po ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Konference s názvem Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou se konala dne 7. října 2019 pod záštitou zmocněnkyně vlády pro lidská práva Heleny Válkové a místopředsedkyně Senátu Miluše Horské.7 Týden před konferencí proběhla v Brně tematicky spojená beseda nazvaná Násilí na ženách a domácí násilí: Co nám může přinést Istanbulská úmluva. Toto besedu pořádal Odbor ve spolupráci s Centrem pro lidská práva a demokratizaci. (…) „V uplynulém roce pokračovala také příprava ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jako „Istanbulská úmluva“). Ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh na její ratifikaci do meziresortního připomínkového řízení v únoru 2020. Ve veřejné diskuzi se nadále objevují dezinformace a mýty ohledně skutečných cílů a požadavků této úmluvy. Opakovaný výzkum veřejného mínění potvrdil, že drtivá většina lidí, která zná obsah této úmluvy, její ratifikaci podporuje. Počet podporovatelů ratifikace meziročně stoupl o 6 p. b., zatímco zastoupení odpůrců ve společnosti zůstává přibližně stejné.”[6]
Zpráva o rovnosti žen a mužů za rok 2020 prokazuje, že Odbor rovnosti žen a mužů sledoval činnost monitorovacího orgánu GREVIO, je tedy zvláštní, že některé problematické body (tematizovány například zde) vyplývající z monitorovacích zpráv nebyly ze strany Úřadu vlády tematizovány.[7] Nač si kazit kampaň za ratifikaci fakty.
Abychom nebyli nespravedliví, Odbor za finance z projektu zpracoval analýzu 10 let v Istanbulské úmluvy v praxi, kde dokonce zpracoval i zprávy ze smluvních států, nicméně problematické body monitorovacích zpráv nebyly výrazně tematizovány. Naopak byl prostor poskytnut osobám a akademikům, kteří jsou nekritickými přívrženci ratifikace Istanbulské úmluvy jako je například docentka Koldinská nebo dr. Fellegi, o které bude ještě řeč později.[8]
Projekt měl probíhat do konce roku 2020, ale byl o dva roky prodloužen, jak uvádí samotný Úřad vlády ČR: „aby byl zajištěn hladký přechod na navazující Strategii rovnosti žen a mužů na léta 2021-2030”[9].
Projektem, který je v současné době již čerpán z evropských fondů Evropského sociálního fondu plus a stále probíhá je „Koordinace plnění Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021-2030″[10]. Řešitelem je opět Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR. Na tři roky Odbor získal 67 278 825,60 Kč (EU fondy: 51 626 406,82 Kč/ ze státního rozpočtu: 15 652 418,78 Kč).
Výstupu projektu zatím na webu dostupné nejsou.[11] V rámci stručné anotace projektu není uvedeno mnoho: „Projekt se zaměřuje na odstraňování nerovností mezi muži a ženami v ČR prostřednictvím zlepšení podmínek pro naplňování Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030. Projekt realizuje Odbor rovnosti žen a mužů ÚV ČR jako vnitrostátní koordinátor agendy rovnosti žen a mužů. Projekt směřuje zejména k posílení kapacit veřejné správy naplňovat strategii rovnosti žen a mužů, uplatňovat hledisko rovnosti žen a mužů a formulovat a realizovat politiky přispívající k odstraňování genderových nerovností.”[12]
V devítiletce Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021- 2030 se objevuje Istanbulská úmluva v příloze strategických cílů, konkrétně strategického cíle č. 3 a konkrétních opatření k jeho naplnění:[13]
Vláda tento nelegislativní materiál schválila dne 8. března 2021. Není bez zajímavosti, že nelegislativní materiál pověřil resort předložením návrhu ratifikace, aniž by byl schválen vládou, která ho na svém jednání neprojednala. Nejblíže byl návrh projednání na vládě dne 27. července 2020, ale byl ministryní spravedlnosti Marií Benešovou z jednání stažen a Ministerstvo spravedlnosti poté opakovaně požádalo o posunutí projednání, naposledy do 31. května 2023.[14]
Působí to jako dada.
Úředníci ve spolupráci s Radou pro rovnost žen a mužů (v které jsou masivně zastoupeny organizace, které jsou ve střetu zájmů, jelikož o ratifikaci usilují z mnoha důvodů, které budou popsány níže) cestou nelegislativního materiálu a jeho přílohy úkolují jednotlivé resorty k předložení návrhu k ratifikaci Vládě ČR. To vše je financované z evropských fondů.
Tím jsme vyčerpali popis EU fondů, které neúspěšně sponzorovaly kampaň ratifikace Istanbulské úmluvy.
Nebyly to ale jediné prostředky, které ze zahraničí financovaly Úřad vlády v tažení za ratifikaci Istanbulské úmluvy v ČR.
Zajímavé je také aktivní personální zapojení do kampaně ze strany Moniky Ladmanové vedoucí Stálého zastoupení Evropské komise v ČR, která vystoupila na panelové diskusi na podporu ratifikace Istanbulské úmluvy v Poslanecké sněmovně pořádané poslancem Michalem Zunou (TOP 09), viz program níže na obrázku.[15] Monika Ladmanová několik let působila v Open Society Fund Praha a poté u eurokomisařky Jourové. Zároveň otevřeně uvádí, že OSF Praha dosud aktivně pomáhá.[16]
Zdroj:https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=232046
Norské fondy budují lepší svět
Další finanční zdroj v tažení za ratifikaci Istanbulské úmluvy pro Úřad vlády, Odbor rovnosti žen a mužů pocházel z fondů Evropského hospodářského prostoru (Islandu, Lichtenštejnska a Norska), který do zemí EU posílá finance za možnost participace na společném trhu. Úřad vlády v letech 2014 až 2016 čerpal 26 498 529 Kč (Norské fondy: 21 198 823 Kč / státní rozpočet: 5 299 706 Kč).[17]
Personálně je taktéž zajímavé, že v době čerpání tohoto grantu byla vedoucí oddělení rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády Lucia Zachariášová. Ta sice úřednické místo již opustila, ale na Úřadu vlády ČR alespoň v nějaké pozici zůstala. Je členkou poradního orgánu vlády – Rady vlády pro rovnost žen a mužů jako „nezávislá odbornice.”[18] O její nezávislosti lze poněkud pochybovat, jelikož zároveň působí jako právnička iniciativy Jsme fér,[19] která intenzivně lobbuje za stejnopohlavní manželství.
A u personálií zůstaneme. V době čerpání tohoto grantu na Úřadu vlády ČR působila taktéž jako náměstkyně ministra Dienstbiera Martina Štěpánková, která dnes hlídá evropskou legislativu jako vrchní ředitelka sekce lidoveckému vicepremiérovi na ministerstvu práce a sociálních věcí. A kde pracovala Martina Štěpánková dříve? V neziskovém sektoru, konkrétně v Gender studies, o. p. s. a Poradně pro občanství. V v roce 2005 stihla dobrovolničit pro LGBT lobbistickou organizaci Stonewall ve Velké Británii.[20]
Ale zpět k Norským fondům a financování a podpoře kampaně ratifikace Istanbulské úmluvy.
Jedním z mnoha výstupů Norských fondů byla například konference, která se uskutečnila dne 30. listopadu 2015. Konference byla součástí kampaně „16 dní aktivismu proti násilí na ženách”. Tisková zpráva ke konferenci uvádí: „V rámci prvního bloku s názvem Domácí násilí: od obecného ke konkrétnímu přednesly své příspěvky Raluca Popa z Rady Evropy (Istanbulská úmluva: opatření a výzvy), Barbora Rampasová z Ministerstva spravedlnosti ČR (Česká republika na cestě k podpisu Istanbulské úmluvy) a Jindřiška Krpálková z Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách (Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí: co nám přinese).”[21]
Není bez zajímavosti, že na konferenci vystoupili zástupci organizací Centrum ROSA (Zdena Prokopová), proFem (Jitka Poláková), a SPONDEA (Zdeněk Trávníček).[22] Tématu domácího násilí a pomoci ohroženým ženám se v ČR věnuje podstatně širší okruh organizací než jsou opakující se organizace vystupující na konferencích a akcích.
V rámci Norských fondů vznikl Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015 – 2018. Akční plán vznikl ve spolupráci s norskou organizací Alternativ til Vold (Alternativa násilí).[23]
„Akční plán také reaguje na závěrečná doporučení Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen z roku 2010 adresované České republice. Dalším mezinárodním dokumentem, který Akční plán využívá jako jeden ze zdrojů inspirace, je Úmluva o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (dále jako „Istanbulská úmluva“), která byla otevřena k podpisu v květnu 2011. Istanbulská úmluva stanoví obecné standardy v oblasti prevence tohoto násilí a pomoci osobám ohroženým. Česká republika dosud Istanbulskou úmluvu nepodepsala. Akční plán případné přistoupení ČR k Istanbulské úmluvě nepředjímá.”[24] Ačkoliv uvedené znění je relativně neutrální, další části Akčního plánu výše uvedené popírají, jelikož ratifikační proces skutečně předjímají, viz vybrané pasáže z Akčního plánu:
V rámci projektu je taktéž vykázána účast na zasedání Komise OSN pro postavení žen. Delegaci vedla již výše zmíněná Martina Štěpánková a účastnila se jí i Lucia Zachariášová. Zároveň v rámci delegace se za ČR akce na půdě OSN účastila za ČR i norská organizace Alternativ til Vold. Stejně tak byla v české delegaci zastoupena i nezisková organizace Slovo 21, z. s. z titulu pořádání semináře na téma „Participace žen z menšin na veřejném životě”. Seminář byl uspořádán ve spolupráci s Bolívií, organizací Slovo 21 a norskou nestátní organizací Alternativ til Vold (Alternativa k násilí).[25]
Jak standardní je vozit v rámci oficiální státní delegace organizaci z jiné země, která je finančním zdrojem těchto fondů, nechávám na posouzení vkusu každého čtenáře.
Nejednalo se o nahodilou událost. Stejně tak byla součástí české delegace organizace Alternativ til Vold součástí české delegace na 61. jednání Komise OSN pro postavení žen. V delegaci byla zastoupena za Úřad vlády opět Martina Štěpánková, Radan Šafařík, ale také Česká ženská lobby Hanou Stelzerovou a organizace Gender studies o.p.s. Helenou Skálovou nebo například tehdejší poslankyně za hnutí ANO Radka Maxová, která byla hlasitou zastánkyní rozšíření práv osvojení pro stejnopohlavní páry.[26] V delegaci nechyběla ani ministryně Jana Maláčová (ČSSD).
Stejně jako v minulých letech pořádala česká delegace side-eventy (odborné semináře):
„První side-event proběhl v pátek 17. března a věnoval se tématu osvětových kampaní a získávání politické vůle za účelem podpory genderové rovnosti. Martina Štěpánková a Radan Šafařík na side-eventu představili kampaň „To je rovnost!“, kterou realizuje Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR.“[27]
A co je kampaň „To je rovnost!“ a kdo ji platí?
To je rovnost (jen pro některé)
V prezentaci v rámci semináře pan Šafařík uvedl, že v rámci projektu To je rovnost! financovaného z výše uvedeného grantu Norských fondů se poučili, že je třeba:„
- Zaměřit se na omezený počet témat
- Otevřít diskusi a rozvíjet ji
- Zapojte další zúčastněné strany a spojence”
Zdroj: prezentace určená pro seminář v rámci Komise OSN v New Yorku:
Jelikož projekt To je rovnost! se osvědčil, Úřad vlády, Odbor rovnosti žen a mužů obdržel další grant, tentokrát na projekt „Posilování kapacit a metodologická podpora v prevenci domácího a genderově podmíněného násilí.”[28] Poskytnuto bylo „pouhých“ 23 970 000 Kč (Norské fondy: 20 374 500 Kč / státní rozpočet: 3 595 500 Kč) na dobu tří let od roku 2020 do konce roku 2023.
V rámci projektu existovala konkrétní Aktivita 1, který může v sobě nepřímo obsahovat i kampaň za ratifikaci Istanbulské úmluvy:
„Tato aktivita se zaměřuje na poskytování metodické podpory (včetně školení) různým orgánům veřejné správy v oblasti domácího a genderově podmíněného násilí, včetně nových forem tohoto násilí (on-line sexuální násilí apod.). Přispěje tak ke zvýšení schopnosti řešit tyto formy násilí.”[29]
A co se v rámci financování projektu To je rovnost skutečně uskutečnilo?
Například na webu, který je oficiálním místem výstupů grantu existuje speciální podstránkka věnující se Istanbulské úmluvě, kde jsou kromě materiálů a výstupů z evropských grantů prezentovány postoje odborné veřejnosti, která jsou poněkud jednostranně. Úvodní video obsahuje vyjádření Zuzany Fellegi, která je právnička a akademička na Anglo-American University v Praze. Její názory na ratifikaci Istanbulské úmluvy jsou jednoznačně pozitivní, což dokládá její publikační činnost.[30] Dříve pracovala pro Evropskou komisi a uvádí, že působila jako ředitelka pro lidská práva a menšiny Úřadu vlády Slovenské republiky. Nikde bohužel neuvádí, že tomu tak bylo za první vlády Roberta Fica.[31] Zuzana Fellegi je taktéž zajímavá tím, že je spoluzakladatelkou spolku Ženy v právu, který je také politicky aktivní. Jak? O tom příště.
Zpět k tématu projektu To je rovnost!. V rámci webu jsou vyvěšení odborníci a různé osobnosti, kteří Istanbulskou úmluvu podporují. Nejvíce mě zaujal sprosťák velmi neurvale nadávající na sítích Timofej Kožuchov a Kamil Fila,[32] který v autobiografickém dokumentu Síla ukazuje, že ve svém osobním životě má se svými bývalými přítelkyněmi vážný problém, což je eufemisticky řečeno. Zajímavé. Inu, dobře investované finanční prostředky projektu.
Je otázkou, jak moc výstupů z grantu vedlo bezprostředně k podpoře ratifikace Istanbulské úmluvy. Ty výstupy, které jsou uvedeny na oficiálním webu na bezprostřední souvislost neukazují.[33] Jak to probíhalo v širším kontextu nebo nepřímo, lze jen spekulovat. Zato víme, že grant přinesl bezprostřední výstup v podobě vládního návrhu zákona o domácím násilí, které ve svém původním znění obsahoval v zásadě ničím neohraničenou definici domácího násilí, která nesla nános ideologie.[34] Tato varianta byla v meziresortním připomínkového řízení masivně připomínkována jinými ministerstvy[35] a finální znění po vypořádání připomínek snad nebude ohrožovat samotnou autonomii rodiny.
K personáliím je třeba uvést, že od května roku 2022 se stala vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková z neziskové organizace Česká společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). Jedná se o hlavní architektu inkluze v českém školství. Na ratifikaci Istanbulské úmluvy vládní zmocněnkyni opravdu hodně záleželo. Ostatně bylo to poznat i na posledních dvou dnech před hlasováním v Senátu. Osobně obešla senátorské kluby a pak společně s Radanem Šafaříkem osobně sledovala rozpravu v Senátu.
Ale o působení neziskových organizací a jejich participaci na přímé nebo nepřímé kampani na podporu ratifikace Istanbulské úmluvy v příštím díle.
[1]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/projekt_opz/projekt-implementace-vladni-strategie-pro-rovnost-zen-a-muzu-v-ceske-republice-na-leta-2014-2020-a-souvisejici-aktivity-147745/
[2] https://czlobby.cz/sites/default/files/news_download/brozura_umluva_proti_nasili_na_zenach_final.pdf
[3] Komentář k čl. 4 odst. 3 (vyjmenované antidiskriminační důvody IÚ Odst. 53.
[4] Zpráva o rovnosti žen a mužů, str. 7, dostupné online: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Material—Zprava-za-rok-2018-o-rovnosti_FINAL.pdf
[5] https://www.hlidacstatu.cz/Osoba/Sponzoring/michal-uhl-1
[6] Zpráva za rok 2019, str. 6, 34 Dostupné online: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Zprava_o_rovnosti_2019.pdf
[7]Zpráva za rok 2020, str. 52 https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Zpravaorovnostizarok2020.pdf
[8]https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Rozbor-dopadu-Istanbulske-umluvy_4.pdf
[9]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/projekt_opz/projekt-implementace-vladni-strategie-pro-rovnost-zen-a-muzu-v-ceske-republice-na-leta-2014-2020-a-souvisejici-aktivity-147745/
[10] Registrační číslo projektu: CZ.03.01.02/00/22_013/0003802, priorita OPZ+: 1 – Budoucnost práce.
[11] https://vlada.gov.cz/scripts/detail.php?pgid=1250
[12]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/projekt_opz_plus/projekt-opz-plus-koordinace-plneni-strategie-rovnosti-zen-a-muzu-na-leta-2021-2030-206125/
[13] Strategie, str. 150 a 151, dostupné online: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/Strategie_rovnosti_zen_a_muzu.pdf
[14] Předkládací zpráva k Istanbulské úmluvě, https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=108580
[15] Pozvánka na panelovou diskusi Istanbulská úmluva jako pomoc obětem násilí, dostupné online: https://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=17868
[16] https://www.youtube.com/watch?v=bYm1vaSIokk&t=1s
[17] Domácí násilí a genderově podmíněné násilí / Uplatňování hlediska rovných příležitostí žen a mužů a podpora slaďování pracovního a soukromého života. Registrační číslo projektu: NF-CZ13-PDP-2-002-01-2014
[18]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/clenky_a_clenove/clenky-a-clenove-rady-vlady-pro-rovne-prilezitosti-zen-a-muzu-123042/
[19] https://www.jsmefer.cz/kdo_jsme
[20]https://www.mpsv.cz/documents/20142/974101/Mgr_Martina_Stepankova_zivotopis_MPSV.pdf/f3bb5688-40b9-e42f-fe7a-913b5ac3a99b
[21]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/probehla-mezinarodni-konference-k-domacimu-nasili-138304/
[22]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/probehla-mezinarodni-konference-k-domacimu-nasili-138304/
[23] Akční plán prevence domácího a genderové podmíněného násilí, str. 4.
[24] Akční plán prevence domácího a genderové podmíněného násilí, str. 7, dostupné online: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_CZ13/Aktivity_projektu/Akcni-plan-prevence-domaciho-a-genderove-podmineneho-nasili.pdf
[25]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/na-zasedani-na-csw-v-new-yorku-se-resily-vysoce-aktualni-a-zavazna-temata-jak-pro-cr–tak-pro-norsko-127779/
[26] https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/delegace-uradu-vlady-cr-se-ucastni-61–zasedani-komise-osn-pro-postaveni-zen-154550/
[27] https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/delegace-uradu-vlady-cr-se-ucastni-61–zasedani-komise-osn-pro-postaveni-zen-154550/
[28] Posilování kapacit a metodologická podpora v prevenci domácího a genderově podmíněného násilí“. Registrační číslo projektu: LP-PDP8-001
[29] https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/projekt_nf_2020/projekt-nf-183149/
[30] https://www.aauni.edu/directory/zuzana-fellegi/
[31]https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&ved=2ahUKEwjSxJLf2IqEAxXv_rsIHUNHDBgQFnoECBAQAQ&url=https%3A%2F%2Fhsr.rokovania.sk%2Fdata%2Fatt%2F28043_subor.doc&usg=AOvVaw30ztdlsbPQcTiRx51JhgMu&opi=89978449
[32] https://www.tojerovnost.cz/cs/istanbulska-umluva-cr/
[33] https://vlada.gov.cz/scripts/detail.php?pgid=1184
[34]https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/aktuality/tiskova-zprava-vladni-navrh-zakona-o-domacim-nasili-zlepsi-ochranu-obeti-205280/
[35] https://odok.cz/portal/veklep/material/pripominky/ALBSCRYHKY8W/
