V loňském roce (březen 2023) navštívil Českou republiku britský sociolog z Oxfordské univerzity, Michael Biggs. Přijel na pozvání Newton univerzity, aby přednášel na téma transgenderu. Profesor Biggs se zabývá výzkumem politického násilí a různých sociálních hnutí. Jeho akademická dráha s úctyhodnými 20 lety praxe v oboru, kdy významně přispěl k pochopení složitých otázek od stávek a hnutí za občanská práva v USA až po sebeupalování tibetských mnichů, mu dovoluje vyjadřovat se i k dalším věcem, aniž by mu to ubralo z jeho odborného kreditu. I on se však setkává s takzvanou cancel culture, tedy kulturou rušení či zamlčování věcí, které jsou někomu nepohodlné nebo se zkrátka nehodí do mainstreamové ideologie. Ano, i ve 21. století tu máme moderní ostrakismus, který v mnoha oblastech znemožňuje svobodnou diskusi. Prof. Biggs se s tím setkal zejména proto, že v posledních letech se aktivně zapojil i do zkoumání transgenderového hnutí. Předmětem jeho zájmu se stalo právě tím, že si všiml jeho rostoucí síly a proměny z okrajového skutečně menšinového směru ve velmi mocné, politikou hýbající, hnutí. Stal se jedním z mála odvážných akademických pracovníků, kteří se nebojí a na základě reality a relevantních dat pojmenovávají věci tak, jak jsou.

 Hlásá tedy, že transgenderismus, který se úplně oddělil od konceptu biologického pohlaví a který považuje za největší svobodu člověka vybrat si svůj gender (biologické ženy mohou být transmuži a naopak), je zhoubnou ideologií. Že nejde jen o změnu pohlaví. Že je k tomu třeba připočítat různé varianty genderů, dokonce i to, že se někdo ani necítí být pořádně člověkem – to asi ani nemá cenu jen trochu orientovanému čtenáři příliš zdůrazňovat. Odtud pramení všechny ty zprávy snažící se spočítat, kolik vlastně dnes máme pohlaví. Klidně si do nich dosaďte libovolné číslo, v podstatě se nemůžete splést ani přepočítat. Změna pohlaví či výběr těch správných genderů není jen ideologická věc, ale probíhá i na fyzické rovině, což je zároveň obrovský byznys pro různé soukromé kliniky a farmaceutický průmysl. Děti a mladiství berou blokátory puberty a hormony, načež podstupují různé plastické operace, aby ta změna proběhla co možná nejdokonaleji. Prof. Biggs při své návštěvě České republiky poskytl rozhovor Ondřeji Šmigolovi do Týdeníku Echo, který vyšel na Echo Prime 27. 4. 2023 pod názvem „Transgenderismus je prosazovaný shora“. Už jen tento titulek odráží i českou zkušenost, o které bude řeč dále.

K Velké Británii je třeba ještě poznamenat, že to je země, která se transgenderismu otevřela snad nejvíce ze všech evropských zemí. Koluje informace, že za posledních deset let tam narostl počet mladistvých s diagnózou genderové dysforie až o čtyři tisíce procent. To samozřejmě vyvolalo obrovské sociální pnutí, protože množství trvale poškozených mladých lidí, kteří podstoupili nějakou formu této podivné „léčby“ s nevratnými změnami, se už nedá přejít jen mlčením. Zprávy z roku 2022 přinesly informace o uzavření dětského centra na nejznámější britské genderové klinice Tavistock, kterou se mělo chystat žalovat až tisíc rodin za poškození jejich dětí. V nedávné době také Británie výrazně omezila podávání blokátorů puberty nezletilým. Studie o jejich škodlivosti se dají najít ve výzkumných pracích prof. Biggse. Ten se také zapojil do práce v organizaci Sex matters, která mimo jiné požaduje po britských školách, aby se ve výuce vrátily ke konceptu biologického pohlaví a začaly zase dětem říkat, že pohlaví jsou „jen“ dvě. Zároveň rozporuje působení jiných lobbistických organizací, které právě mohou za to, že se vzdělávací systém odklonil od učení biologické reality k tomu, že se dětem ve školách hlásá, že jejich gender je nezávislý na biologickém pohlaví a ony se mohou stát „kým chtějí“. Změnu tohoto zhoubného trendu můžeme naštěstí pozorovat i v dalších zemích. Nejnověji ve Francii, kde se požadavek zákazu blokátorů puberty a chirurgických zákroků u nezletilých dostal do expertní zprávy v Senátu. Ta zároveň označuje tyto zákroky za největší etické skandály v historii medicíny.

Z našeho českého pohledu se nám to stále může zdát jako nějaký bláznivý daleký svět, protože u nás snad všechny školy ještě učí v biologii jasný koncept, že člověk je buď muž nebo žena. Stále ještě se nepodařilo přebít biologickou realitu ideologickými brýlemi, na to je česká společnost pořád přirozeně velmi konzervativní. Máme proto velkou šanci nejít britskou cestou a předejít chybám, které se staly nejenom tam. Nutno ovšem dodat, že to nebude snadné ani u nás, protože v České republice, jak dále uvidíte, je (trans)genderové hnutí právě teď na svém hvězdném vzestupu a přesně tak, jak se to stalo v Británii, tak i u nás působí množství neziskových organizací, které se tváří odborně a spolu z mnoha lidmi z akademické i státní sféry prosazují různé zásadní institucionální změny, aby (trans)genderová ideologie byla pevně ukotvena v našem školství. Zároveň jim fandí mnoho lidí z oblasti kultury a médií, a tak i prostřednictvím těchto mocných spojenců atakují náš vzdělávací systém a nejen ten.

PROJEKT CHOBOTNICE

Zřejmě takovým prvním systematickým ukotvováním obecně genderové ideologie v českém školství byl projekt započatý ke konci éry ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD) v roce 2017 a nazvaný „Optimalizace institucionálního zabezpečení genderové rovnosti na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy“. Projekt trval do března 2020, byl financovaný převážně operačním programem EU Zaměstnanost a objem finančních prostředků činil skoro sedm milionů korun. Jistě, že tomu předcházelo mnoho dalších věcí, pro systémovou změnu však, jak se domnívám, byl tenhle projekt opravdu zásadní. Členem týmu projektu se stal Vítězslav Slíva, aktivista v oblasti rovnoprávnosti menšin s odlišnou sexuální orientací a spoluzakladatel spolku Charlie, zaměřeného na podporu práv „gay, lesbických, bisexuálních, asexuálních a transgender jedinců“ a působícího na Karlově univerzitě.

Slíva se už v roce 2016 podílel na publikaci České školy pod lupou: Výzkum homofobie a transfobie na školách, kterou vydal LGBT+ spolek Proud. Tiskové konference při příležitosti vydání této publikace se zúčastnila také tehdejší předsedkyně České společnosti pro inkluzivní vzdělávání a nynější vládní zmocněnkyně pro lidská práva, Klára Laurenčíková Šimáčková, o které bude více řečeno později. Vítězslav Slíva se díky projektu genderové rovnosti uchytil na ministerstvu školství, kde setrvává dodnes. Mimo jiné se podílel i na vytváření Strategie vzdělávací politiky 2030+. Skupina pro genderovou rovnost byla po skončení projektu skutečně začleněna přímo do struktury MŠMT v sekci státního tajemníka, v personálním odboru. Na webu ministerstva nelze nyní dohledat, kdo jsou členové této skupiny jmenovitě, ale aspoň víme, že za ni zodpovídá státní tajemník. Rezortní koordinátorkou genderové rovnosti na MŠMT zůstala Mgr. Lucie Viktorinová, která vedla již výše zmíněný projekt. Magisterský titul získala na Fakultě humanitních studií UK s diplomovou prací nazvanou Žena jako protivník: manifestace sexismu v časopise Maxim. Členem komise při obhajobě této jistě objevné diplomové práce byl Ing. Petr Pavlík, PhD. Ten je spolu se svou manželkou, dnes už docentkou PhDr. Irenou Smetáčkovou, PhD. také velmi významným aktérem na poli prosazování (trans)genderové ideologie ve školství. Duo Pavlík a Smetáčková jsou autoři či spoluautoři desítek publikací k široké škále genderových otázek.

Irena Smetáčková působí mnoho let na Pedagogické fakultě UK, na katedře psychologie, a její specializací je samozřejmě gender. V současné době je také členkou Rady vlády pro rovnost žen a mužů, kde se vystřídala s Pavlíkem. Ten je ale stále místopředsedou Výboru pro institucionální zabezpečení rovnosti žen a mužů – který je pod touto Radou vlády – a také ombudsmanem bdícím nad rovným přístupem a nediskriminací na Technické univerzitě v Liberci. Smetáčková na tomto videu starém již více let vysvětluje, co je to psychologie genderu. Doslova říká „To je obor, který zkoumá, jak se to uděje, že z lidí se stávají muži a ženy“. Z této věty a dalšího působení psycholožky Smetáčkové se dá říci, že právě ona je v ČR hlavní propagátorkou revolučního konceptu genderu, který je na biologickém pohlaví v podstatě nezávislý. I na dalším konkrétním projektu lze vidět, že hranice vědy a aktivismu se bohužel čím dál tím víc tenčí.  Smetáčková se totiž stala také odbornou partnerkou projektu nazvaného „Outstanding actions for LGBTI — OUT“, financovaného z programu Evropské unie Práva, rovnost a občanství, který se věnoval LGBT+ studujícím a podobným tématům ve škole. Jeho hlavním garantem byl aktivistický spolek Prague Pride. Výzkumná zpráva z projektu byla představena v květnu 2022 na konferenci nazvané „LGBT+ studující a témata ve škole“, kterou na půdě Pedagogické fakulty UK Smetáčková uspořádala.

Ačkoliv se konference na akademické půdě snažila tvářit velmi odborně, při podrobném zkoumání vystupujících můžeme konstatovat, že to bylo spíše setkání vědecky se tvářících aktivistů než skutečně odborná konference – nebyl zde například zastoupen žádný oponentní názor. Zato aktivistické spolky, které mají (a dnes bohužel naplňují) své ambice ve vzdělávání, tu byly zastoupeny hojně: Prague Pride, Mezipatra, Transparent, a také poradna zaměřená na takzvané coming outy S barvou ven. Je už jen střípkem v mozaice, že Irena Smetáčková se na chodu této poradny osobně podílí vedením rodičovské skupiny. Konference se účastnili i zástupci z Národního pedagogického institutu a Ministerstva školství, za něj zde byl přítomen již výše představený Vítězslav Slíva. Irena Smetáčková pokračuje nyní s dalším podobným projektem nazvaným „LGBT+ identita jako vývojová výzva v prostředí školy: individuální, sociální a institucionální perspektiva“, který tentokrát podpořila Grantová agentura ČR. Objem finančních prostředků se nepodařilo veřejně dohledat. Projektu se také účastní manžel Smetáčkové Pavlík, dále RNDr. Michal Pitoňák, odborně zaštítěný Národním ústavem duševního zdraví, ale jinak zakladatel aktivistického spolku Queer Geography a také speciální pedagog Theodor Brzák, který je ale zároveň lektorem jiného aktivistického spolku, o kterém ještě bude řeč dále, Transparentu.

VŠEOBJÍMAJÍCÍ WELLBEING

Pojďme se teď podívat na další větve institucionálního začleňování (trans)genderové ideologie do našeho školství, abychom si pak ukázali, jak se nám všechny spojují. V době psaní tohoto článku byly zveřejněny revize rámcových vzdělávacích programů (RVP). V nich se objevila, jakožto nové a průřezové téma „péče o wellbeing“. Pojem wellbeing byl ještě před pár lety v našem školství naprosto neznámý, ani teď řada učitelů vůbec netuší, co si pod tím mají představit. A přesto mnohé připomínky, které autorům hlavních záměrů připravovaných RVP přišly a které kritizovaly právě zavádění tohoto pojmu, nebyly vůbec vyslyšeny. Do školství „wellbeing“ přechází z prostředí korporátů, kde měl za cíl zvýšení psychické pohody a spokojenosti zaměstnanců, protože se zjistilo, že takto podávají vyšší pracovní výkony. Zároveň ale i česká wikipedie přiznává, že přestože se wellbeingem dnes zabývá mnoho vědních oborů, nemá žádnou jednotnou definici. I v jiných zdrojích najdete, že to je pojem, který souvisí vlastně se vším, tudíž se do něj může zařadit v podstatě všechno, což exaktně přemýšlející lidi oprávněně znepokojuje. Že se duševní zdraví populace zhoršuje a že i naše děti nejsou často v dobré psychické pohodě, média skloňují snad každý den. Péče o wellbeing má pravděpodobně být onou viditelnou snahou, jak tuto situaci napravit. Co ale wellbeing do školství skutečně přinese a přináší, to se pokusíme rozebrat v následujících řádcích.

Před několika lety začala v ČR probíhat reforma péče o duševní zdraví. Jedním z jejích výsledků byla transformace Psychiatrického centra v Praze na Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), který se stal hlavním výzkumným, ale i aplikovaným pracovištěm pro oblast duševního zdraví. Zde se také realizuje řada výzkumných projektů, z nichž některé přímo ovlivnily a mají dosah do našeho školství, právě v té oblasti tak zvaného wellbeingu. Ty jsem si vybrala k podrobnějšímu popisu. Minimálně dva vedla (či vede) původně adiktoložka PhDr. Pavla Doležalová, která se dnes ale zabývá především transgender problematikou. První z projektů na transgender zvaný „Pohoda podpory a integrace transgenderových obětí v pečovatelském prostředí s holistickým přístupem“ realizovaný za štědrého přispění Evropské komise (413 234 Eur) od 1.4.2020 do 30.6.2022 probíhal ve spolupráci s již zmíněným spolkem Transparent.

Spolek Transparent podle svých vlastních slov (citace z webu spolku) „usiluje o prosazování pozitivních společenských změn ve prospěch transgender, nebinárních a intersex osob. Sdružení bylo založeno v Praze na jaře 2015 kvůli potřebě vzájemného sdílení informací a zkušeností i změny politiky v oblasti rovnosti transgender osob. Trans*parent se tak snaží prosazovat pochopení a přijetí trans, nebinárních a intersex osob jak na společenské, tak na legislativní úrovni.“

V anotaci výše zmíněného projektu se přiznává, že cílí i na pedagogické pracovníky. To se projevilo ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem, pod jehož záštitou vedla Pavla Doležalová několik školení pro pedagogy. Spolek Transparent se ve výroční zprávě z roku 2021 (dostupné na webu spolku) chlubí, že: „Díky rozsáhlé rešerši zahraniční metodiky pro začlenění transgender osob ve vzdělávání a zkušenostem s prezentacemi a intervencemi na desítce škol v ČR plánujeme pro rok 2022 vytvořit souhrnné modulové vzdělávání a nabízet je ve spolupráci s českými vzdělávacími institucemi.“ To se mu zřejmě podařilo, protože v další výroční zprávě za rok 2022 představuje svoje už dost zásadní úspěchy: „V oblasti vzdělávání a osvěty se můžeme pochlubit i dalšími velkými úspěchy – získali*y jsme akreditaci pro práci s klientelou v adiktologii a hlavně jsme se stali*y vzdělávací institucí akreditovanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a od nového roku budeme nabízet kurz Transgender žactvo a studující: inkluze ve školním prostředí pro vyučující a všechny odbornosti a pracující ve školství! Nabídku kurzů najdete v nové sekci Vzdělávání na našem webu.“ Že spolek aktivně chodí do škol, ví autorka článku velmi dobře z mailů různých rodičů či učitelů, kteří se s podobnou přednáškou ve škole setkali a nelíbila se jim a chtějí radu, co s tím.

Pavla Doležalová vede nyní v Národním ústavu duševního zdraví další projekt k tomuto tématu nazvaný „Trans E-Health-duševní pohoda a intervence pro transgender a genderově různorodé osoby.“ Je to projekt na téměř celý rok, v květnu tohoto roku (2024) již bude končit; je podpořený operačním programem EU Zaměstnanost plus částkou 2 322 830 Kč a jeho cílem je připravit projekty pro systémové změny. Bližší výstupy projektu nejsou zatím známy, ale domnívám se, že zásadní systémovou změnou pro české školství, tedy kudy se ideologie (trans)genderu dostane a bude institucionálně ukotvena do vzdělávání, jsou právě probíhající revize rámcových vzdělávacích programů.

SÍTĚ VLIVNÉ FEMME FATALE

Přechod českého školství z osnov na rámcové vzdělávací programy byl špatně připravený a dodnes bohužel ústí v postupné rozmělňování jednotných společných základů vzdělanosti, na což část pedagogické i rodičovské veřejnosti dlouhodobě upozorňuje. Proto jedním z původně veřejně akcentovaných cílů těchto nových revizí měl být i návrat k ucelenějšímu základu, který by měl být pro všechny školy stejný. Dítě by tak, pokud se například přestěhuje, mělo zaručenou nějakou kontinuitu vzdělávání. Tenhle cíl se ale cestou úplně vytratil. Místo vytvoření nějakých konkrétních záchytných bodů ve vzdělávání přinášejí nové revize nejen pojmy jako výše zmiňovaný wellbeing, ale v podstatě se odklánějí od čehokoliv jednoduše uchopitelného. Přinášejí aktivistický slovník. Co si totiž máte představit pod dalšími průřezovými tématy, která se jmenují „společnost pro všechny“ a „udržitelné prostředí“ spolu s nově definovanými cíli ve vzdělávání, jimiž jsou také „sdílené poznání“, „respektování potřeb planety“ a „důstojný život pro všechny“? Všechny tyto pojmy se mohou naplnit obsahem v podstatě nezávadným a objektivně i dobrým, ale když sledujete právě výše zmíněné projekty, je na místě vidět věci realisticky a realistické teď je, že obsah těchto pojmů už je vlastně připravený. Či zkrátka v nejbližší době bude. Jenom kvůli obavám z reakce veřejnosti se o tom nikomu nechce mluvit moc nahlas.

Ještě je třeba se pro získání alespoň částečně uceleného přehledu věnovat roli již několikrát zmíněného Národního pedagogického institutu (NPI). Tato ministerstvem školství přímo řízená organizace je zodpovědná za tvorbu rámcových vzdělávacích programů a má poskytovat metodickou podporu školám a pedagogům. V posledních letech se NPI také zapojil do řady různých projektů a provozuje několik webových platforem a podcastů. Valná část těchto projektů opět čerpá na svůj provoz peníze z evropských fondů. Od roku 2018 takto funguje webový portál zapojmevsechny.cz, který je zaměřen na podporu inkluzivního vzdělávání a podle samotného webu ještě také na „obecně kvalitní moderní vzdělávání“. Web se od loňského roku skutečně modernizuje až převratným tempem. V listopadu 2023 na své stránky přidal do rubriky péče o psychickou pohodu a prevence psychických problémů (což podle nových rámcových vzdělávacích programů již je onen slavný wellbeing) článek nazvaný „Porouchaná identita? Jak citlivě mluvit s transgender a nebinárními studujícími“. Autorka článku, Tereza Škoulová, se v něm odvolává na práci již zmíněné Pavly Doležalové z Národního ústavu duševního zdraví a cituje příručku spolku Transparent. Hned v prosinci 2023 stejná autorka pokračuje v daném tématu a již z titulku článku nazvaného „Rozšiřovat normalitu: cesta k pochopení transgender a nebinárních studujících“ je jasné, že značně přitvrzuje. Článek zmiňuje i pracovní skupinu, která je z iniciativy spolku Transparent a Pavly Doležalové z NUDZ založená na ministerstvu školství a má za cíl připravit nové, pro transgender vstřícné, metodiky. Jiné konkrétní informace o této pracovní skupině se nepodařilo zatím dohledat. V lednu 2024 se platforma zapojmevsechny.cz chlubí tím, že od teď bude používat genderově neutrální jazyk, a v únoru 2024 opět autorka Tereza Škoulová přichází s článkem „Kája není kluk, je to holka. Příběh transgender žákyně základní školy“. Tentokrát dojímavým způsobem vede rozhovor s matkou transgender dítěte, ve kterém naznačuje, co všechno by školy měly změnit, aby přístup k transgender žákům byl – podle ní – vyhovující. Národní pedagogický institut tedy předchází dobu a jasně naznačuje, jak nové rámcové vzdělávací programy budou fungovat.

Jako femme fatale se nad všemi popisovanými projekty a cestami vznáší postava Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, současné vládní zmocněnkyně pro lidská práva a zároveň náměstkyně ministra pro evropské záležitosti, Martina Dvořáka (STAN). Její zásadní roli v prosazování (trans)genderové ideologie ve školství a v dalších oblastech nemůžeme pominout. V její osobě se totiž propojují všechny popsané agendy. Z jejího životopisu je zřejmé, že jako speciální pedagožka, angažovaná kdysi ve straně Zelených, prošla třemi ministerstvy (ministerstvem školství, ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví), je autorkou inkluze ve školství, podílela se na zavádění reforem v oblasti sociálně právní ochrany dětí a pracovala na reformě psychiatrické péče. Právě skrze vzájemnou koordinaci těchto tří rezortů, z nichž každý se na šíření trans ideologie nějakým způsobem podílí, vznikla efektivní síť na prosazování právě této ideologie. Je to síť propojovaná různými osobními a pracovními vazbami a zároveň napojená na finančně výhodné projekty.  Právě zkušenost s čerpáním peněz z evropských fondů na různé projekty byla, jak se šeptalo v kuloárech, její vstupenkou do vysoké vládní funkce zmocněnkyně pro lidská práva. Přestože někteří politici upozorňovali na její přílišný aktivismus, pragmatismus a touha po bezproblémovém čerpání peněz nakonec zvítězily nad všemi obavami. Šimáčková Laurenčíková se v této funkci opravdu našla a lidská práva v jejím pojetí zahrnují aktivismus nejhrubšího zrna. Vaz jí nezlomilo ani to, že se například sama přiznala, že se ze své funkce zasadila, aby v nakladatelství Albatros nevyšla kniha Abigail Shrierové „Nevratné poškození“, která upozorňuje na nebezpečí nevratných změn při přeměně pohlaví. Tento skandál, na který upozornil Daniel Kaiser v komentáři na Echo24, přešel Úřad vlády naprostým mlčením.

Závěrem

Článek měl ambici popsat některé hlavní cesty, kterými se dostala a stále dostává (tans)genderová ideologie do našeho školství. Skutečnost a propletence různých osobních vazeb aktivistů, „aktivistických“ odborníků a nevolených aktivistických úředníků státu jsou ještě mnohem barvitější. Nezbývá nám než doufat, že zahraniční zkušenosti, které s ideologií (trans)genderu už pomalu zúčtovávají, se stanou rychle inspirací pro změnu kurzu u nás A že se tak stane dříve, než se těmto lidem za obrovského nasazení finančních prostředků podaří náš systém školství rozložit. A protože jsem začala situací ve Velké Británii dovolím si jí pro naši inspiraci i skončit. Pro začátek obratu k lepšímu by úplně stačilo, aby naše ministerstvo školství přijalo podobné doporučení jako britské ministerstvo (zatím jen v části Anglie). Doporučení jasně říká, že sociální tranzice je velmi zřídkavý jev a škola jí nemusí vyhovět. Rodiče musí být informováni o všech krocích, které škola dělá a učitelé proti své vůle nemusí oslovovat žáka zájmeny, které si sám vybírá. Přístup do šaten a toalet se řídí podle biologického pohlaví, stejně tak sportovní hry. Dívčí či chlapecké školy mají možnost odmítnout transgenderové uchazeče.

Pojďme tedy jako rodiče a jako učitelé nebo jako lidé, kteří se o tuto problematiku zajímají a chtějí něco změnit vyvíjet tlak na naši vládu a všechny zodpovědné lidi, aby se poučili chybami, které stály za nevratným zmrzačením mnoha mladých lidí a neopakovali to, co opakovat nemusí.

Článek Jany Jochové vyšel ve sborníku Vzdělání versus indoktrinace zprava i zleva, vydaného nakladatelstvím Dauphin v roce 2024 https://www.dauphin.cz/book_978-80-7645-586-3.html