Nová Jurečkova superdávka má nahradit 4 nynější dávky: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení.
První dvě dávky dnes náleží do systému státní sociální podpory, která má sloužit k podpoře chování, které stát považuje za prospěšné a v praxi je cílena především na rodiny s dětmi. Druhé dvě dávky patří do pomoci v hmotné nouzi, která slouží k zajištění základních potřeb těm, kdož z různých důvodů nejsou schopni sami se o své potřeby postarat.
Statistika ukazuje, že naprostá většina příjemců sociálních dávek jsou pracující lidé s nízkými příjmy, rodiče pečující o děti nebo důchodci, zejména osamělé ženy seniorky. Lidé, kteří dlouhodobě nepracují a pobírají dávky, tvoří jen zlomek všech příjemců. Zatímco v roce 2023 bylo dětských přídavků vyplaceno měsíčně v průměru téměř 300 tisíc dávek, příspěvku na živobytí bylo vypláceno jen něco přes 90 tisíc. Příjemců dětských přídavků je tedy několikanásobně více, než příjemců chudinských dávek. Přesto mají být napříště tito všichni zahrnuti do jediné množiny, navíc s argumentem, že je potřeba zatočit s těmi, kdo „zneužívají dávka a neposílají děti do školy“…
Sloučením do jediné dávky se zcela smaže rozdíl mezi tím, kdo pracuje a stará se, ale občas potřebuje podpořit, a tím, kdo si sám nepomůže a je zcela závislý na pomoci druhých. Výsledkem bude, že normální fungující rodiny, které dnes stát podporoval příspěvkem na děti, budou smeteny do jednoho pytle s těmi, kdo neposílají děti do školy a zneužívají dávky…
Jaký je vlastně rozsah zneužívání? A proč se k němu lidé uchylují? Jsou to skutečně jen povaleči, kteří se neprávem obohacují, nebo jde i o lidi, kterým nesprávně nastavený systém nedává jinou možnost, aby přežili? Není právě zde prostor pro skutečnou sociální práci? Vypadá to, že nikdo přesně netuší, přesto se tento „lidový“ argument státu hodí pro přitažení šroubů a zvýšení dohledu nad soukromím všech. Opět, jako už tolikrát: kdosi podvádí, vypátrat jej je složité, tak se plošně zpřísní podmínky všem…
Nesmaže se sjednocením dávek už úplně rozlišení mezi politikou rodinnou a politikou sociální, které je neostré již dnes? Ano, stát se snaží podporovat rodiny, když se jim špatně daří, ale na rodiny funkční, které nepředstavují „sociální případ“, stát systematicky zapomíná a k jejich podpoře se neumí postavit (nebo je v rámci snahy výběru vyšších daní a odvodů osekává jako v případě omezení slevy na manželku jen na případy péče o děti do 3 let věku). Rodinná politika hodná toho jména by měla nikoliv „zachraňovat“, to je doménou politiky sociální, nýbrž snažit se vyrovnávat náklady, které rodiny nesou v podobě výchovy a péče o děti, neboť ta není spotřebou, ale investicí do budoucnosti celé společnosti!
A to vše se navíc děje v situaci rekordně nízké porodnosti. K očekávatelnému propadu díky vstupu slabých ročníků z „devadesátek“ do reprodukčních let, se přidává řada dalších příčin, jako nestabilita spojená s válkou na Ukrajině, drahé energie a potraviny, stagnující platy, nedostupnost bydlení, drahé nájmy a v podstatě zablokovaný trh s byty. Svou roli při odkládání početí mohou hrát i obavy z možných vedlejších účinků covidových vakcín (i když zdravotní vliv vakcinace samotné na početí nebyl dosud hodnověrně potvrzen). Ale možná především, a to slovy samotného premiéra Fialy: Rodičovství schází společenská podpora, prestiž a vážnost!
Děkujeme, pane premiére, za ta důležitá slova. Je-li tomu ovšem tak, pak proč vaše vláda místo skutečné podpory rodin, místo rozvoje rodinné politiky hodné toho jména, místo slibovaného zákona na ochranu rodiny a vytvoření ministerstva pro rodinu připravila pouze jednotnou „superdávku“? A ano můžete si připsat za úspěch, že dle nejnovějšího výzkumu neziskovky Momdoo matky malých dětí, které ještě mají nárok na rodičovskou dovolenou, už chtějí pracovat, ale proč? Protože rodinám začínají citelně chybět peníze, stát je totiž přestal reálně podporovat.
