Kdo je tu vlastně síť?

Bruselská zpráva The Hate Review nás zařadila do evropské „sítě nenávisti“. Nechceme jí oplácet stejnou mincí. Mapovat, kdo s kým spolupracuje, je legitimní, záleží ale na tom, jakou otázku si klademe a jak poctivě odpovídáme. Ukazujeme to na domácí scéně, včetně nás samých.

Zpráva z Bruselu: jablka s hruškami

V polovině října představila v Evropském parlamentu bruselská neziskovka Forbidden Colours svou zprávu The Hate Review (Přehled nenávisti). Organizaci podle jejího vlastního webu financují mimo jiné veřejné peníze: belgické ministerstvo zahraničí a v minulosti také Evropská komise. Na 457 stranách mapuje organizace napříč EU, které podle autorů „napadají LGBTIQ+ práva“. Jsme v ní i my, včetně našich kampaní a rekvizit z happeningů. Mapovat, kdo s kým spolupracuje a kdo koho financuje, je legitimní. Sami to v tomto článku děláme. Se zprávou ale máme dva zásadní problémy:

Nesnaží se popsat a pochopit vazby a vztahy, místo toho vynáší morální soud nad názory. Obhajoba manželství muže a ženy nebo práv rodičů se tu ocitá vedle skutečného nepřátelství k lidem a slovo „kontaminace“ se v dokumentu objevuje 149krát.
Slévá různé vazby do jedné „sítě“. Společný projekt, účast na konferenci, podpis výzvy nebo zmínka v médiích mají podobnou váhu. Kritizované organizace přitom nedostaly slovo.

Od křesťanských konzervativců po feministky, jsme proto napsali předsedkyni Evropského parlamentu Robertě Metsole a lídrům frakcí. Zpráva nás ale přivedla i k otázce, jak by taková mapa vypadala, kdyby se dělala poctivě.

V čem je náš pohled jiný?

Jiná otázka. Neptáme se, kdo má špatné názory. Ptáme se, kdo dostává veřejné peníze a s podporou státu připravuje programy pro školy. To je otázka kontroly veřejných prostředků, kterou si může položit kdokoli, ať má na LGBTIQ+ témata jakýkoli názor.
Žádné nálepky. Nikoho neoznačujeme za nenávistného ani nebezpečného. Organizace v diagramu mají právo na svůj názor i na vzájemnou spolupráci.
Nesouhlas není nenávist. Nesouhlasíme s obsahem, ani se způsobem, jak ta či ona organizace např. provádí osvětu na školách, máme k tomu své pádné důvody a argumenty, ale to není důvod vylučovat ji s veřejné debaty či volat po “dekontaminaci”.
Rozlišené vazby a zdroj u každé čáry. Členství v koalici, záštita, dotace či pouhý odkaz na webu mají v diagramu jinou čáru. Celou tabulku se zdroji najdete níže.
Stejný metr i na sebe. Stejně jsme nakreslili i Alianci, a to podle zdrojů, které o nás píšou kriticky.
Možnost opravy. Kdo najde opomenutí, překlep či chybu, může nám napsat a opravíme to.

Síť kolem Prague Pride

Začali jsme u spolku Prague Pride a jeho projektu pro školy Učím o LGBT. Zakreslili jsme jen vazby, které jsou doložené na veřejném webu, a každý druh vazby má jinou čáru. Plná čára znamená členství nebo společný projekt, čárkovaná záštitu nebo financování, oranžová dotaci a tečkovaná slabší vazbu, třeba odkaz na webu.

Co diagram ukazuje:

Koalice za rozmanitost ve školách. Je součástí projektu Učím o LGBT a otevřeně prosazuje LGBTIQ+ témata do výuky. Členy jsou Transparent, Mezipatra, Queer Geography, Gender Studies, Konsent, Nesehnutí, BudQueer, Amnesty ČR, NORA, Most Pride a Jules a Jim.
Vazby na stát. Konferenci Učím o LGBT 2025 zaštítilo ministerstvo školství a vládní zmocněnkyně pro lidská práva, vzdělávání v projektu financoval Úřad vlády. Státní Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) má Prague Pride mezi partnery svého výzkumného programu a měl s ním společný evropský projekt RISE UP.
Prevence ve školách. Člen koalice Jules a Jim letos dostal od ministerstva školství 1 434 281 Kč na preventivní programy ve školách. Spolek Nevypusť Duši, který členem koalice není, ale web Učím o LGBT ho doporučuje, dostal 1 001 820 Kč.

Co diagram neukazuje: Není to důkaz o řízené struktuře. Záštita konference je něco jiného než společný projekt a ten zase něco jiného než dotace. Proto je v diagramu rozlišujeme a u každé vazby uvádíme zdroj. Osobními vazbami (kdo kde pracuje nebo přednáší) se diagram nezabývá.

Kolik je v tom veřejných peněz

Prague Pride a organizace v síti kolem ní dostaly podle Hlídače státu v letech 2022–2026 z českých veřejných rozpočtů téměř 91 milionů korun. Aliance pro rodinu za stejné období nedostala ani korunu.

Aby bylo jasno, co to číslo znamená:

Nejde jen o peníze na LGBT témata. Organizace dostávají dotace i na jiné činnosti. Například brněnské Nesehnutí, které má v koalici největší položku (48 milionů), se věnuje i dalším tématům. Číslo tedy neukazuje, kolik stát utratil za ideologii. Ukazuje, jak moc tato část občanské společnosti závisí na veřejných penězích.
Jde jen o české peníze. Nejsou tu dotace přímo z Bruselu (například projekt Time Is Now, který čerpají Prague Pride, Mezipatra a Transparent) ani zahraniční nadace. Prague Pride třeba dostal v letech 2023–2025 na projekt Pride House celkem 730 tisíc korun od Nadace Rosy Luxemburgové. Tu financuje německý stát a je blízká krajně levicové straně Die Linke.
Linka bezpečí a In IUSTITIA v grafu jsou, protože s Prague Pride spolupracují, ale členy koalice nejsou. Do součtu 91 milionů nepatří.

A teď my: naše údajné sítě

Když kreslíme mapu jiných, měli bychom stejně nakreslit i sebe. Použili jsme stejnou metodu: jen vazby dohledatelné na veřejném webu. Většina z nich pochází z článků investigace.cz a Deníku Alarm, tedy z médií, která o nás píšou kriticky.

Na obrázku je vidět několik věcí:

Zahraniční partneři jsou podobně smýšlející spolky, třeba polské Ordo Iuris nebo francouzská La Manif Pour Tous. Společně pořádáme konference a podepisujeme výzvy, například Casablanskou deklaraci proti náhradnímu mateřství. To nijak neskrýváme.
Vazby na stát jsou jiného druhu. Byli jsme v pracovní skupině ministerstva práce, uspořádali jsme seminář ve Sněmovně a od října 2025 jsme zapsaní v registru lobbování. Nic z toho nejsou peníze.
Peníze jsou na obrázku dvakrát: 120 tisíc korun od pražského magistrátu na Den pro rodinu v roce 2018 a soukromý dar od podnikatele Pavla Tykače, který ho sám veřejně zmínil. Z veřejných rozpočtů jsme za posledních pět let nedostali nic.

Co z toho plyne?

Nakreslit síť umí každý. Kdo chce, aby něco vypovídala, musí rozlišit, co ty čáry znamenají, a u každé říct, odkud ji má. To je přesně to, co nám na zprávě The Hate Review chybí.

Když se ale na obě sítě podíváme vedle sebe, jeden rozdíl je zřetelný:

Jedna strana debaty dostává miliony z veřejných rozpočtů, má záštitu státních institucí a s jejich podporou připravuje programy pro školy, se kterými mnozí rodiče nesouhlasí a často se o nich dozvídají až zpětně.
Druhá strana žije z darů svých příznivců. A právě ji bruselská zpráva, placená rovněž mimo jiné z veřejných peněz, označuje za nepřítele a obviňuje z šíření nenávisti.

Nikomu nebereme právo na jiný názor ani na spolupráci s kýmkoli. Máme ale právo se ptát, proč stát jednu stranu debaty preferuje (= podporuje veřejnými penězi) a druhou nejen, že nepodporuje, ale upírá ji právo na paritní zastoupení ve veřejné debatě. A vláda ve svém programovém prohlášení sama slibuje, že školství „musí zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací“.

Úplné tabulky všech vazeb i se zdroji najdete na konci článku. Pokud v nich najdete chybu, napište nám na kancelar@alipro.cz a rádi ji opravíme.

Zdroje