V pátek 10. září se Aliance pro rodinu podepsala pod otevřený dopis několika stovek organizací a odborníků, adresovaný členům Výboru OSN pro práva dítěte (Výbor). Dopis vypracovaný iniciativou Casablanské deklarace za celosvětový zákaz náhradního mateřství požaduje, aby Výbor výslovně uznal, že placené náhradní mateřství, bez ohledu na název smlouvy a její podrobné podmínky, vždy představuje prodej dítěte ve smyslu článku 2 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí ze dne 25. května 2000. A to spolu s dětskou prostitucí a dětskou pornografií.
Argumentace dopisu je jednoduchá. Předmětem smlouvy o náhradním mateřství není nikdy samotné těhotenství, ale dítě, které má být po narození předáno objednavatelům. Žádná zadávající strana by nesouhlasila s tím, že by náhradní matce platila pouze za období těhotenství, kterým prošla, pokud by dítě nebylo předáno. Autoři dopisu zdůrazňují, že i takzvané altruistické náhradní mateřství je často doprovázeno odměnou a úhradou nákladů, které v praxi představují skrytou formu platby.
Mluvčí skupiny, Olivia Maurel, francouzsko-americká aktivistka, která se narodila z náhradního mateřství, promluvila i v českém Parlamentu. Její zkušenost si můžete poslechnout zde.
Dopis dále zdůrazňuje postoje, které již řadu let ukazují stejným směrem. Zvláštní zpravodajka OSN pro prodej a sexuální vykořisťování dětí, Maud de Boer-Buquicchiová, již v roce 2017 totiž ve své zprávě uvedla, že praxe komerčního náhradního mateřství „často představuje prodej dětí“, a o rok později této problematice věnovala samostatnou zprávu, v níž analyzovala, kdy smlouvy o náhradním mateřství splňují kritéria pro prodej dítěte.
Na úrovni EU směrnice 2011/36/EU, ve znění směrnice (EU) 2024/1712, výslovně uvádí „vykořisťování náhradního mateřství“ mezi činy, které jsou členské státy povinny kriminalizovat jako formy obchodování s lidmi. Dne 10. října 2025 zase zvláštní zpravodajka pro násilí na ženách a dívkách, Reem Alsalemová, předložila zprávu, v níž dospěla k závěru, že náhradní mateřství zahrnuje vykořisťování a násilí na ženách a dětech, a že i v jeho „altruistické“ variantě představuje údajná náhrada nákladů nejčastěji skutečnou platbu. Zpráva vyzvala státy, aby podnikly kroky směřující k odstranění náhradního mateřství ve všech jeho formách a vypracovaly závazný mezinárodní nástroj zakazující tuto praxi.
Samotný Výbor rovněž opakovaně vyjádřil ve svých závěrečných připomínkách adresovaných mimo jiné USA, Indii, Mexiku a Izraeli znepokojení nad souvislostí mezi náhradním mateřstvím a prodejem dětí. Ve svých pokynech ze dne 10. září 2019 Výbor potvrdil, že náhradní mateřství „může rovněž představovat prodej dětí.“. Dopis navrhuje vyjasnit tento výklad: placené náhradní mateřství, ať už přímé či nepřímé, by mělo ze své podstaty představovat prodej dítěte.
Co koalice signatářů požaduje?
Signatáří žádají Výbor o tři kroky:
- potvrdit, že placené náhradní mateřství představuje prodej dětí ve smyslu Opčního protokolu;
- vyzvat smluvní státy, aby přijaly legislativní opatření chránící děti před tím, aby byly vystaveny náhradnímu mateřství;
- a podpořit vypracování mezinárodního nástroje zaměřeného na celosvětové zrušení této praxe. Autoři dopisu zdůrazňují, že jakékoli náhradní mateřství – ať už placené, či nikoli – porušuje práva dítěte podle Úmluvy o právech dítěte, avšak právě prvek platby z něj navíc činí prodej dítěte a prohlubuje újmu, kterou dítě utrpí.
