Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Jana Jochová a jsem předsedkyní Aliance pro rodinu, české organizace, která se zaměřuje na rodinnou politiku. Na dnešním demografickém panelu budu mluvit hlavně z naší české zkušenosti. Ale musím poctivě říct, že krize porodnosti je obrovský problém nejen pro naši západní civilizaci, ale až na výjimky, téměř pro celý svět.

Musíme si tedy poctivě přiznat, že pravděpodobně nenajdeme jen jednu jasnou příčinu tohoto jevu, a už vůbec ne jedno jasné řešení. Naše děti žijí ve velmi jiném světě, než na jaký jsme byli zvyklí my. Navzdory tomu je naší odpovědností – odpovědností naší generace – pokusit se některé z negativních trendů ohrožujících rodinu a rodinné hodnoty pojmenovat a nastínit možnosti jejich řešení.Ráda bych zmínila tři věci, které by z mého pohledu mohly zmírnit depopulaci a pomoct obnovit kulturu a hodnoty, které jsou dnes v krizi.

První a pravděpodobně nejdůležitější je výchova a vzdělávání našich dětí. Rodinnou výchovu, ač jistě nebyla ideální, nahradila na školách výchova ke zdraví, kde se učí i sexuální výchova zaměřená na takzvaný bezpečný sex. To v praxi znamená sex bez nechtěného těhotenství. Výsledkem ale je, že se pro mnoho dívek stalo obecně těhotenství nechtěným. Společnost jim říká: „Nejdřív dostuduj, cestuj a vybuduj si kariéru.“ Ale nikdo jim neříká, že mít dítě je příležitost, která existuje jen v určitém věku. Zatímco třeba právě kariéra může počkat. Mnoho žen si to uvědomí, až už je pozdě. Ale chci, aby zde zaznělo jasně. Není to jen krize žen. Je to stejnou měrou krize mužů a otcovství. Být otcem se stále častěji považuje za něco nedůležitého. Nikdo mužům neříká, že otcovství je naplňující a něco, na co může být muž hrdý.

Druhou věcí je něco, čemu říkám prorodinná kultura. Jedině velké rodiny statisticky zlepšují porodnost. Máme celospolečenskou kulturu, která fandí rodinám s více dětmi? Ukazujeme mladým lidem, že mít děti je krásné, že to přináší radost, a že to dává životu smysl? Myslím, že někdy je to přesně naopak. Zdůrazňuje se pouze to, že děti jsou náročné, drahé a člověk si tzv. nic neužije. U nás dokonce jeden veřejný dotační program Ministerstva kultury za minulé vlády podpořil knihu radikální americké feministky Sophie Lewis s názvem Zrušte rodinu. Proto je potřeba pečlivě sledovat toky veřejných peněz a směřovat je ke smysluplné podpoře rodin, které chtějí děti.

A do třetice je to penzijní systém. Ten musí odrážet realitu. Lidé bez dětí musí prostě přispívat víc než ti, kdo děti vychovávají. Protože později, až budou potřebovat péči, budou to právě děti, děti, které někdo jiný vychoval, kdo jim tuto péči
skutečně poskytne. Vím, že je velmi nepopulární něco takového říkat. Ale lidé musí mít jistotu, že mít děti se vyplatí. Dnes se to ekonomicky často nevyplácí. A to je něco, co může třeba stát změnit.

Dovolte mi nakonec mé tři body zopakovat. Je důležité, jak vychováváme a vzděláváme naše děti, jakou kulturu kolem rodiny a dětí budujeme, a také to, jak naše státy rodiny s dětmi odměňují.

Děkuji Vám za pozornost.

Jana Jochová

Autor článku

Články autora