Generální ředitel Vodafone ČR Petr Dvořák včera vyzval, společně s dalšími 65 nadnárodními společnostmi, otevřeným dopisem premiéra ČR  aby bylo v ČR přijato stejnopohlavní manželství.

Odůvodnil to pozoruhodně. Podle něj je totiž právě neexistence stejnopohlavního manželství důvodem, proč přichází ČR o 37,8 mld. Kč ročně. (Vychází ze zjištění konzultační organizace Open for Business.) Jedním z hlavních důvodů takto vysokých ztrát je skutečnost, že lesby a gayové se necítí v zaměstnání přijímáni a jejich produktivita práce klesá. Dále bylo uvedeno, že celosvětoví LGBTIQ+ talenti mají obavu se do ČR přestěhovat a nechtějí zde pracovat, protože zde nemohou uzavřít manželství. Celkem šroubovaná konstrukce založená na poněkud zvláštní metodologii.

Pokud už se operuje tak utilitaristickými daty jako je ztráta zisku s odůvodněním, že z důvodu obav o přijetí své sexuální orientace pracují zaměstnanci LGBTIQ+ méně efektivně (a to především z důvodu absence stejnopohlavního manželství, které jim má cestu ke společenskému přijetí jaksi umést), pak se Vodafone, Pride Business Forum a veškeří aktivisté pouští na velmi tenký led. 

Když už tedy utilitaristicky měřit, jak je možné, že například totožná konzultantská společnost Open For Business nespočítala, jak důležité a prospěšné je pro růst HDP a obecně pro pracovitost a činorodost společnosti mít děti a jak blahodárný vliv na ně má, pokud nemusí již od raného dětství putovat mezi egoistickými zájmy rodičů a jejich novými rodinami a novými partnery a žít bez matky nebo otce?

Je nepochybné, že gayové a lesby mohou být dobrými zaměstnanci a podávat excelentní výkony, třeba i z toho důvodu, že v práci mohou trávit více času, protože mají ve svých domácnostech méně dětí než páry heterosexuální. Pokud ale nemají děti, pak jejich příspěvek k HDP je prostě menší do budoucna ve srovnání s rodinami s s dětmi, které přináší zisk společnosti v dlouhodobém měřítku. Jen rodiny s dětmi mají šanci společnosti nabídnout budoucnost. Můžete namítnout, že i gay a lesbické páry mají ve svých domácnostech děti. Ano mají. Ale je jich opravdu podstatně méně než v heterosexuálních rodinách. Především heterosexuální rodiny jsou k početí dítěte poněkud biologicky lépe vybaveny než páry homosexuální. Můžete namítnout, že zde existují i jiné možnosti, jak může dítě přijít do homosexuálního páru. Ano, cesty tu jsou. Je ovšem otázkou, zda jsou optimální pro samotné dítě.

Ale především, ačkoliv zde existují cesty i přívětivý právní rámec, jak si může homosexuální pár dítě obstarat, tak stále mají homosexuální páry podstatně méně dětí než páry heterosexuální. To potvrzují data z Nizozemska z roku 2020, země, kterou by asi za homofobní označil opravdu málokdo. V letech 1998 až 2017 bylo v Holandsku vychováno heterosexuálními páry 1.2 mil. dětí oproti 2971 dětem, které vyrůstaly a byly vychovávány páry homosexuálními. Tento nepoměr je opravdu značný, ačkoliv Holandsko bylo první zemí, která v roce 2001 redefinovala manželství jako svazek dvou osob. Pouze 19 % ženských stejnopohlavních párů a pouhé 1 % mužských párů má doma dítě.[1]

Jenže co by někoho zajímala fakta a skutečná spravedlnost. Nadnárodní korporát si osvojil novou ideologii, kde o logiku vůbec nejde. Rodiny s dětmi je nezajímají. Jsou to konkurenti. Ženy kvůli dětem na chvíli mizí z pracovního trhu, což je pro korporátní svět výkonu citelná ztráta, která se nehodí. Mnohem výhodnější než podporovat ženy a muže ve svobodné volbě (například stát se matkami a otci a věnovat se plnohodnotně na určitý čas svým malým dětem) svého vlastního životního osudu, je pro korporát lepší vytvořit novou funkci CSR (corporate social responsibility manager), který se stará o to, aby si LGBT+ osoby se mohly sdružovat a odprezentovat svou morální převahu a svou značku za sponzorský obnos na Prague Pride. Jen tyto počiny jsou po zásluze odměněny dobrým ratingem. A s dobrým ratingem dosáhnete na lepší úroky v bankovním sektoru (všem doporučuji věnovat pozornost tzv. ESG).

Práva LGBTIQ+ se stala jakýmsi novým náboženským zanícením, které korporát podporuje, ale jen v případě, že to neohrožuje jejich obchodní zájmy. Jako příklad lze popsat tzv. Pride Business Month, kdy se loga veškerých globálních značek v měsíci červnu změní na duhové barvy. S výjimkou Blízkého východu a Afriky, kde mají život LGBTIQ+ osoby opravdu těžký a kde by si zasloužily podporu. Tam ale korporáty o diverzitě a podpoře LGBTIQ+ mlčí, protože toto rozhodnutí by je finančně opravdu bolelo. To jen tak k zásadovosti korporátních značek, kterým vždy šlo o zisk. Jen se v současnosti u toho snaží vypadat morálně na výši, to v minulosti tak časté nebylo.

A jak je to tedy s námi zabedněnými Středoevropany, které je třeba dovzdělat a civilizovat?

Především, ČR je vůči gayům a lesbám (hlavní cílová skupina stejnopohlavního manželství) extrémně tolerantní země, jak dlouhodobě prokazují relevantní průzkumy. Dle údajů Pew Research Center jsme ze zemí střední a východní Evropy premiantem. Na základě průzkumu prováděném v roce 2019 uvedlo 59 % respondentů, že by homosexualita měla být ve společnosti akceptována,[2] což je nevyšší číslo ze všech postkomunistických zemí. 

Cílená kampaň za přijetí stejnopohlavního manželství v ČR je pochopitelná. Ano, je pravdou, že přijetí stejnopohlavního manželství by nepochybně posílilo pozici leseb a gayů. Na druhou stranu tento návrh není jednosměrný. Není pravdou heslo PR kampaně, na které přispěl i globální korporát[3] i Evropská komise: „Nikomu to neublíží a někomu to pomůže.“ Korporát, kterému jde vždy a jen primárně o zisk zde z „morálních výšin“ usiluje o to, aby právně volné dítě z dětského domova ztratilo primární právo na otce a matku. Aby bylo adoptováno mužem a ženou, tedy na skutečnost, která je nejbližší přirozenému stavu. Institut manželství tu není jako jakýsi historický rozmar. Je to reakce na skutečnost jménem rodičovství. 

Právní změna institutu manželství je krokem k redefinici rodičovství ve prospěch uspokojování potřeb dospělých. Hledisko dítěte je ponecháno za dveřmi s odůvodněním, že láska a péče je nejdůležitější. Jak už to ale ve skutečnosti bývá, je to pravda, ale jen částečná. I biologický původ je důležitý. I mužské a ženské vzory jsou důležité. Egoismus dospělého se lépe překovává ve prospěch biologických dětí. Přítomnost nevlastního dítěte v rodině vyvolává podstatně větší konflikty, než pokud je dítě obou rodičů. A tak dále. V daném případě ale korporát říká, že jsou to kecy. Je potřeba pokročit. Pokročit do světa, kde abych se cítil lépe, musí se někde na právech jiných ubrat. Buď na právech dětí, na svobodě projevu, na náboženské svobodě, nebo „ideálně“ na všech zaráz.  A mimochodem, náboženská svoboda je taktéž jedním ze základních diskriminačních důvodů dle antidiskriminačního zákona. S jejím dodržováním může mít společnost Vodafone na základě slov viceprezidenta Richarda Stonavského pro DVTV problém, jak upozornil ve svém příspěvku advokát Jakub Kříž.[4]

Je skutečně trapné a nevkusné, aby se nadnárodní korporát se základnou ve Velké Británii míchal do vnitrostátních otázek v oblasti rodinné politiky. Obzvlášť za situace, kdy není sám schopen poskytovat kvalitní služby za minimálně adekvátní finanční obnos jako v opěvované Západní Evropě. Cenová hladina za služby telefonního operátora jsou v ČR oproti zbytku Evropy extrémně vysoko. Naše telekomunikace jsou deváté nejdražší v EU, což nepochybně neodpovídá naší kupní síle.[5] A to i za přispění společnosti Vodafone, která je jedním z největších hráčů působících na českém telekomunikačním trhu.[6]

Zdroj: Eurostat, 2019

Nechci shazovat celou činnost společnosti Vodafone v ČR. Její Nadace Vodafone skutečně distribuuje nemálo finančních prostředků do různých bohulibých projektů jako například podpory vývoje náhradních končetin (podporu StartUpu Z-Bionics) nebo vytvoření aplikace pomáhajícího obětem domácího násilí. 

Jen prostě společnost Vodafone a jiné další společnosti vstupují do politického kolbiště. 

Zároveň to není poprvé. Vodafone je velmi pravděpodobně jedinou nadnárodní společností, která měla svého člena a náhradníka v poradním orgánu vlády ČR věnujícím se lidským právům, konkrétně v Radě vlády pro lidská práva. V roce 2019 byla vládou zvolena za členku Adriana Degram, toho času ředitelka korporátní komunikace a společenské odpovědnosti ve společnosti Vodafone ČR a zároveň místopředsedkyně správní rady Nadace Vodafone. Stálým zástupcem byl zvolen Pavel Košek, PR manažer společnosti Vodafone.[7] Oba byli zvoleni do části Rady vlády pro lidská práva určené pro zástupce občanské a odborné veřejnosti. Je tedy otázkou, jak spadá společnost Vodafone a její Nadace do kategorie občanské a odborné veřejnosti. V Radě vlády pro lidská práva paní Dergam působí dodnes, ačkoliv již pro společnost Vodafone nepracuje.

Co řici závěrem. Doporučil bych všem manažerům společnosti Vodafone a dalším manažerům 65 společností (zdravím do Mladé Boleslavi Škoda Auto) se zamyslet, zda svým zapojením do politického kolbiště skutečně lesbám a gayům v ČR pomáhají. Nepodílí se náhodou zapojením do kulturní války na štěpení společnosti a rozdmýchávání negativních reakcí vůči gayům a lesbám, kteří třeba ani o stejnopohlavní manželství nestojí?

Korporát a aktivisté spojují politický požadavek stejnopohlavního manželství s přístupem k homosexuálům. Tyto dvě otázky spolu nesouvisí tak těsně, jak se nám snaží namluvit. Je třeba se k homosexuálům chovat slušně a uctivě, stejně jako ke všem ostatním. Ale zároveň je možné nesouhlasit s redefinicí manželství. Tyto dvě věci se prostě nevylučují. Kdo to nechápe, je prostě zabedněný a přes svou nenávist není schopen nahlédnout realitu.

A co zbývá nám? Pokud Vás převýchova ze strany těchto společností štve, dejte jim to vědět. Přestaňte používat jejich služby a produkty. Ale dejte jim vědět, proč odcházíte. Třeba pochopí, že zapojení se do kulturních válek je bude něco opravdu stát. A pak uvidíme, jak zásadový korporát opravdu je.

 Jan Gregor