Všimli jste si, že se v rámci debat o stejnopohlavním manželství z nejednoho novináře stává jako mávnutím kouzelného proutku odborník na sociologické studie? Naposledy to na svém YouTube kanálu Standashow udělal pan Hruška. Mediální okurkovou sezónu odstartoval 2.7.2023 dílem s názvem: „Aliance pro rodinu? Spíš aliance proti rodině…“ . Věnuje se v něm činnosti našeho spolku, a hlavně mým veřejným vyjádřením, která vhodně sestříhal, aby bylo jasné, že je „ta paní asi úplně blbá“. Že se tím sám dopouští příkrých hodnotových soudů a jeho vyjádření jsou manipulativní a zavádějící, z čehož ale obviňuje mě, je už jen taková třešnička na dortu.

 Protože slova mají svou váhu, což důkladným rozborem těch mých pan Hruška jen potvrzuje, musíme některá jeho tvrzení uvést na pravou míru. Stokrát opakovaná lež se totiž v dnešním turbulentním světě sociálních sítí stává pravdou mnohem snadněji než dřív.

Úsměvné je například to, když pan Hruška uvádí, že pokud nejsme experty na homosexualitu, pak nemáme v poradním orgánu podílejícím se na spoluvytváření Strategie rodinné politiky na MSPV, co dělat. Je jím akcentovaná hluboká znalost LGBTIQ+ problematiky skutečně zásadní podmínkou, když drtivá většina rodin v ČR žije v úplné domácnosti založené na manželství muže a ženy? Měl by snad dokonce ministr práce a sociálních věcí, pod jehož gesci rodinná agenda spadá, dělat zkoušky z LGBTIQ+ věrouky a až podle výsledků by jej prezident ministrem buď jmenoval nebo nejmenoval? Ať si každý odpoví sám.

Na tomto místě se však musíme ohradit proti některým dezinformačním vyjádřením, která jsou jednoduše nepravdivá a poškozují naši pověst před velkým množstvím lidí.

Pan Hruška říká:

„Já respektuji její (pozn. Jochové) názor. To, co mi vadí je, že říká nesmysly, které nejsou pravda. Říká věci, které my, už dneska už celkem vědecky ověřené na desítkách studií a vona se neustále drží informací, které prostě nejsou pravda, který jsou lež v tomlemcom případě až doslova dokonce bych řekl. Můžu říct, já si to myslim, pro mě je to příjemnější, já to tak mám, v pohodě. Ale pokud řeknu, že vědci tady nebo že studie ukazují tak to musí být fakt a nesmí to být kec a výmysl. A to paní Jochová dělá neustále, potom když jí s tím někdo s tím faktem konfrontuje, pak řekne já nejsem vodborník, já nejsem. Potom chodí do pořadů jako třeba tady prostě ke Xaverovi a říká tam tydlencty nesmysly. To je jako úplně masakr (následuje vyjádření pro XTV, můj rozhovor s Alex Mynářovou) … Paní Jochová tvrdí, že děti, které vyrůstají v gay párech mají psychické problémy. OK, americká sociologická asociace, která dělala tuto studii přímo pro americký Nejvyšší soud tak říká, cituju: Děti vychovávané v rodinách s rodičemi stejného pohlaví jsou na tom stejně jako děti vychovávané v rodinách s rodiči odlišného pohlaví a to v širokém spektru ukazatelů, blaho a blahobytu dětí, studijní výsledky, kognitivní vývoj, sociální vývoj, psychické zdraví, raná sexuální aktivita a zneužívání návykových látek je úplně stejný bez ohledu na to jestli máte gay rodiče nebo nemáte gay rodiče. Další studie, tohle je konkrétně studie Cornell University, která udělala metastudii ze 79 ostatních odborných studií, které zkoumají gay a gay páry v intervalu 30 let. Ta doba je tam velice dlouhá. Tadlencta studie došla k závěru, že děti gayů nebo lesbických rodičů nejsou v žádné ze zkoumaných disciplín hůře než ehh děti v heterosexuálních párech. No a nejnovější metastudie, todlencta je vod BMJ Globa Health. Podíleli se na ní výzkumníci jak za Ameriky, tak z Činy v tomto případě a ti udělali metaanalýzu šestnácti velkých studií a došli k závěru dokonce, že děti, které žijí v homosexuálních párech mohou dokonce mít lepší psychické přizpůsobení, než děti vychovávané heterosexuálními páry mohou mít i lepší vztahy s rodiči, ale ehh, a k tomu mají stejné výsledky v oblasti fyzického a duševního zdraví a spokojenosti ve vztazích.“

Tyto jím citované studie jsme si dovolili v našem odborném týmu rozebrat a podrobit detailnější analýze, než jen povrchnímu rychločtení.

První zmíněná přehledová studie Wendy Manningové a kolegů [Manning et al. (2014)]

Obsažené studie s reprezentativním vzorkem nad 100 dětí stejnopohlavních rodin jsou následující:

• Allen et al. (2013)
• Potter (2012)
• Regnerus (2012a)
• Regnerus (2012b)
• Rosenfeld (2010)
• Rosenfeld (2013)

Přehledová studie Wendy D. Manningové a kolegů z roku 2014 není založena na dostatečném počtu velkých reprezentativních vzorků, aby bylo možné její tvrzení plně zobecňovat. Pro zobecnění tvrzení je právě potřeba reprezentativní vzorek[1] dětí ze stejnopohlavních rodin o dostatečné velikosti.[2] Z větších reprezentativních studií, které nenašly rozdíly v prospívání, recenzuje Manningová pouze Potterovu (2012) a Rosenfeldovu (2010, resp. 2013) studii. Obě zkoumají pouze školní prospěch. Rosenfeldova studie navíc byla replikována týmem Douglase Allena (2013), který došel na stejných datech k opačným závěrům. Takže pronášet silná tvrzení na základě této přehledové studie např. o vztazích, zdravotním stavu nebo chování dětí ve stejnopohlavních rodinách není dost dobře možné.

Druhá zmíněná metastudie Cornellovy univerzity

Metastudie Cornellovy univerzity z roku 2015 (summary report je z roku 2017) de facto nepřináší žádné další studie, které by byly reprezentativní a měly dostatečně velký vzorek. Opírá se také z větších reprezentativních studií jen o Pottera a Rosenfelda. Na nedostatky této metastudie jsme opakovaně upozorňovali (za naprostého nezájmu médií), jak na veřejném vystoupení v Poslanecké sněmovně, tak i v tomto článku na našem webu, který reprodukuje přednesená slova místopředsedy Aliance pro rodinu Jana Gregora na tomto semináři v Poslanecké sněmovně: „„Důvodová zpráva českého návrhu zákona o stejnopohlavním manželství se opírá o vědecký výzkum, jehož vypovídací hodnota byla v odborné literatuře zpochybněna. Důvodová zpráva zmiňuje např. notoricky známou zprávu Americké psychologické asociace z roku 2005, která byla v odborné literatuře silně kritizována, protože její ultimativní závěry („ani jedna ze studií nezjistila, že by takové děti byly významně znevýhodněné oproti dětem heterosexuálních rodičů“) stály na studiích, z nichž ani jedna neporovnávala velký, náhodný a reprezentativní vzorek homosexuálních párů s obdobným vzorkem párů heterosexuálních. Sotva ji lze tedy považovat za příklad rigorózní vědecké práce.

Hnutí Jsme fér se na svých stránkách odkazuje i na metastudii Cornellovy univerzity, která shrnuje poznatky 79 studií homoparentality. Sami autoři však přiznávají, že většina studií, které nenašla významné rozdíly v dopadech na děti, není založena na velkých, náhodných vzorcích. Některé analýzy ani neměly porovnávací heterosexuální skupinu. Autoři otevřeně uvádějí, že nenáhodné vzorky limitují zobecnitelnost pozorovaných výsledků. Ze 79 zkoumaných studií jmenují pouze dvě (!; tedy méně jak 3 % z celkového počtu), které nenašly významné rozdíly mezi dětmi z homosexuálních a heterosexuálních svazků a které měly zároveň velké a reprezentativní vzorky. 

Z těchto dvou byla minimálně jedna, Rosenfeldova studie z roku 201, v odborné literatuře silně kritizována a zpochybněna. Potterova analýza z roku 2012 nenašla rozdíly až po kontrolování stability stejnopohlavních párů. Toto je ale potenciálně kontroverzní krok, protože právě větší nestabilita homosexuálních svazků může být tím zásadním rozdílem oproti heterosexuálním soužitím. Nejvýše jedna (!) studie s velkým, náhodným vzorkem ze všech 79 zkoumaných tedy nenašla významné rozdíly. Vědecký výzkum podobného rozsahu a kvality tedy jistě nelze považovat za dostatečný důvod pro zásadní redefinici manželství.“^[3]

Čínsko-americká analýza Zhang et al. (2023)

Ze 34 zahrnutých studií téměř dvě třetiny nemají reprezentativní vzorek. Část studií navíc není použita pro reportování primárně dětského prospívání, ale spíše např. vztahové spokojenosti rodičů, vztahu mezi dětmi a rodiči, psychického stavu rodičů apod.

V řadě kategorií autoři shledávají smíšené výsledky. Pokud jde o psychologické prospívání dětí, autoři se opírají o výsledky 17 studií. Do narativní analýzy zahrnuli 5 z těchto 17 studií, kde shledávají smíšené výsledky (3 studie nenašly rozdíly, 2 studie našly zhoršené prospívání dětí z homosexuálních rodin). Do statistické metanalýzy zahrnuli autoři 12 studií. Z nich měly reprezentativní vzorek pouze 2 studie. Metaanalýzu tak nelze použít pro odůvodnění silných, obecných tvrzení o dopadech homoparentality na psychologické prospívání dětí.

V otázce genderového chování autoři konstatují smíšené výsledky (2 studie bez rozdílů, minimálně 1 studie s rozdíly – synové lesbických matek byli méně maskulinní než synové gay a heterosexuálních párů). Ani jedna studie nebyla reprezentativní.

V oblasti akademického prospěchu byly téměř všechny studie reprezentativní, ale se smíšenými výsledky – některé studie podle kolektivu Zhang et al. ukázaly pro děti ze stejnopohlavních rodin horší prospěch, jiné lepší.

Pro oblast sexuální orientace/genderové identity autoři recenzují 3 studie, které podle nich ukazují, že u dětí z rodin rodičů s menšinovou sexuální orientací existuje nižší očekávaná pravděpodobnost, že se u nich vyvine heterosexuální orientace. Jinými slovy, tým Zhang et al. de facto potvrzuje „mýtus“, který o dětech z homosexuálních rodin někdy koluje ve společnosti.   Jen jedna studie byla ale reprezentativní.

Obecně tato metaanalýza nepůsobí dostatečně detailně a kvalitně pro vyvozování silných závěrů o dopadech homoparentality na děti.

Tvrzení doložená výše uvedenými studiemi mají podstatné vady a již vůbec nedokazují, že Aliance pro rodinu či já osobně nějak lžu.

Debata o stejnopohlavním manželství navíc rozhodně není debatou odbornou. Ano, je velká snaha ji tak vykreslit. V praxi je však popřáno sluchu jen těm odborníkům, kteří téměř dogmaticky argumentují ve prospěch stejnopohlavních manželství a prospívání dětí v těchto párech. Jakmile někdo dojde k jiným či dokonce opačným závěrům, není to ten správný odborník. V debatě je nálepkován, ostrakizován a umlčován. Co teprve když si něco takového dovolí říct laik a navíc ta zlá matka, co nepřeje svému synovi sluncem naplněný homosexuální vztah?

Tahle debata je především debatou hodnotovou a politickou. Vyjadřovat se v ní může každý. To ostatně dokazuje i fakt, že se v ní angažují osobnosti společenského života nebo youtubeři jako tady pan Hruška. My jsme pak jen jedním z mnoha dílků, který v demokratické debatě má své místo, a ani sami se nepovažujeme za víc či míň. Kdo však tvrdí opak, implicitně propaguje černobílé vidění světa, ač zahalené ve všech barvách duhy. 

Tímto shrnutím zároveň pana Hrušku vybízím – takto veřejně i zasláním do jeho schránky, aby zkusil být fér a jako je přísný ke mně, byl stejně tak přísný k tomuto svému vlastnímu výstupu. Žádám ho, aby v jednom ze svých dalších dílů pořadu zveřejnil omluvu našemu spolku i mně osobně. Protože u svých odběratelů by mohl způsobit poškození našeho jména i mé osobnosti. Jeho dezinformační show se totiž nezakládala na sociologicky relevantních datech, ale na takovém tom obyčejném, domácím .. okopávání Jochové 😉

[1] K tomuto viz Meezan, W., & Rauch, J. (2005). Gay marriage, same-sex parenting, and America’s children. The Future of Children, 97-115.

[2] K tomuto viz Marks, L. (2012). Same-sex parenting and children’s outcomes: A closer examination of the American psychological association’s brief on lesbian and gay parenting. Social Science Research, 41(4), 735-751.

^[3] https://alipro.cz/2022/08/03/denik-n-se-nezabyva-studiemi-pro-homosexualni-manzelstvi-proc-naopak-vede-otevrenou-kampan-proti-ustavni-definici-manzelstvi-muze-a-zeny-i-proti-nam/