Ve Spojených státech přibývá lidí, kteří jsou přesvědčeni, že redefinice manželství byla chybou, která
pomíjí práva a zájmy dětí. Podaří se tento neuvážený experiment napravit?

V roce 2015 nařídil Nejvyšší soud USA v případu Obergefell vs. Hodges legalizaci manželství osob stejného pohlaví ve všech 50 státech s odůvodněním, že „rovnost“ dospělých vyžaduje rozšíření „souboru výhod“ historicky spojených s manželstvím i na páry stejného pohlaví.

Debata, která rozsudku předcházela, byla jednostranně zaměřena na dospělé, na jejich zájmy a jejich práva. Zastánci argumentovali, že dospělí homosexuálové by byli poškozeni – emocionálně, sociálně i právně – pokud by definice manželství nebyla změněna. Tvrdili, že změna přece „nikomu neublíží, zato někomu pomůže“. Obhájci manželství namítali, že změna ohrozí svobodu svědomí a svobodu slova a hájili opět především zájmy dospělých. Obě strany pojímaly spor o manželství jako souboj mezi svobodami, právy a zájmy dospělých. Obě strany opomíjely skutečné oběti redefinice manželství: děti.

Potřeby a zájmy dětí byly zcela obětovány ve prospěch zájmů, přání a práv dospělých…

Děti představují nepříjemný problém pro jakýkoli pokus o redefinici manželství na základě přání dospělých. Manželství existuje, protože existují děti, protože jsou počaty spojením muže a ženy a protože potřebují ochranu, stabilitu a péči otce a matky v průběhu času. Upřímné uznání zájmů dětí by vyžadovalo přiznat, že manželství není pouze prostředkem k naplnění potřeb dospělých, ale institucí chránící především děti. Děti proto byly tenkrát z příběhu do značné míry vypuštěny.

Když bylo předefinováno manželství, změnilo se nutně i pojetí rodičovství. Jakmile se manželství stalo
volitelným, stali se matky a otcové nahraditelnými. Pro dítě však matka a otec nikdy nejsou volitelní, nýbrž
nepostradatelní. Děti potřebují matku i otce, aby jim poskytovali stabilitu, vedení a jedinečnou lásku, kterou jim může dát pouze muž a žena. Žádná touha ani ideologie dospělých to nemůže změnit.
Jelikož zákon tradičně předpokládal, že dítě narozené manželce je dítětem jejího manžela, musí nyní zákon považovat ženskou partnerku matky za druhého rodiče dítěte.

Reprezentativním příkladem tohoto trendu je případ Pavan v. Smith, o kterém rozhodl Nejvyšší soud na začátku tohoto léta. V tomto sporu žalovaly stát Arkansas dva manželské páry stejného pohlaví, které požadovaly zápis jmen obou žen do původního rodného listu dítěte narozeného jedné z žen. Stát samozřejmě určil matku dítěte podle rodného listu – a partnerka matky, ačkoli s dítětem nebyla příbuzná, požadovala totéž. Žalobkyně argumentovaly, že rozsudek Obergefell vyžaduje změnu státní politiky.

Předseda Nejvyššího soudu Arkansasu otevřeně předložil revidovaný názor: „Právo na rodný list je logickým důsledkem práva na oddací list.“ Když totiž Nejvyšší soud nalezl „právo“ uzavřít manželství s osobou stejného pohlaví, zákon byl nucen dosáhnout toho, co biologie nepřipouští, a učinit dvě dospělé osoby stejného pohlaví rovnocennými rodiči dítěte.

Nyní, po deseti letech zkušeností, je nutno říci, že hnutí za ‚rovnost v manželství‘ nesplnilo to, co slibovalo. Přibývá hlasů, které připomínají, že redefinice manželství není bez obětí, a touto obětí jsou právě děti.
Nejde o to, zda se dva dospělí milují. Jde o to, co potřebují děti, aby se mohly rozvíjet, a co by dospělí měli pro ně dělat.

Zákon o rodičovství byl zbaven pohlavních termínů a matky a otcové jsou nyní považováni za zaměnitelné
„rodiče“. Neplodnost byla překlasifikována, aby stejnopohlavní páry mohly s pomocí zdravotního pojištění
plodit děti bez matky nebo otce. Stoupá obchodování s dětmi i s biologickým materiálem, potřebným
k jejich produkci. Ženy v rozvojových zemích se prodávají jako náhradní matky, do jejichž děloh se
implantují dárcovská vajíčka, a mezi matku a dítě se tak vnáší další stupeň separace. Rodné listy byly
změněny tak, aby legálně vylučovaly biologického rodiče dítěte. Dopad případu Obergefell zkrátka redukoval děti na právní doplňky, které může získat každý dospělý.

Právním důsledkem takzvané rovnosti dospělých je komodifikace dětí, stalo se z nich zboží. „Souvislost mezi přirozeným manželstvím a ochranou dětí je primární, skutečná a nevyhnutelná. Zeptejte se
dětí, které byly zbaveny mateřské nebo otcovské lásky, získány predátory, masově produkovány náhradními matkami, pašovány přes hranice; dětí, které zápasí s identitární zmateností nebo jsou vystaveny rizikovým domácnostem, zda se nyní cítí rovné,“ namítá i u nás známá Katy Faustová, zakladatelka organizace na ochranu dětí Them Before Us, která se pokouší formovat širokou pro-rodinnou koalici, aby se společně
zastali dětí, jejichž zájmy a přirozená práva byla redefinicí manželství odsunuta stranou.

„Před deseti lety byly děti v debatě o manželství ignorovány. Dnes je již nemožné je ignorovat. Otázkou není, zda má redefinice manželství důsledky pro děti, to vidíme kolem sebe. Otázkou je, zda jako společnost najdeme morální odvahu s tím něco udělat…“ (…) „Když homosexuální pár svůj vztah začíná, oba jsou si vědomi, že nebudou mít vlastní děti. Musí si tedy tak či onak opatřit dítě někoho jiného, což v podstatě znamená, že čísi dítě bude odtrženo nejméně od jednoho z rodičů, kteří mu dali život…“ Takto tvrdě a bez servítků popisuje Robert Oscar Lopez osudy dětí, jež se ocitnou v soukolí stejnopohlavních vztahů. Ví, o čem mluví, sám v takovém svazku vyrostl. Ano, obě jeho „mámy“ jej milovaly, přesto mu nemohly poskytnout to, po čem (po kom) nevědomky toužil. Po neklidném mládí pak na až na hraně zralého věku nahlédl „nepochopitelnost“ mnoha oblastí svého vlastního života jako odraz „nepochopitelných a bizarních životních podmínek“, v nichž se nacházel jako dítě, když byl ještě příliš malý na to, aby do toho mohl mluvit.


Toto poznání nasměrovalo jeho další životní i tvůrčí směrování. V roce 2015 spolu se spisovatelkou Brittany Kleinovou napsal a z textů mnoha dalších přispěvatelů sestavil knihu s názvem Jeftovy děti: Právo na dítě nebo práva dítěte? Autoři v knize popisují, jak se do americké legislativy dostalo tzv. stejnopohlavní manželství a varují před nezamýšlenými, leč nevyhnutelnými důsledky.

Knihu Jeftovy děti: Právo na dítě nebo práva dítěte? v českém překladu vydala v roce 2021 Aliance pro
rodinu. Knihu lze zakoupit zde.