Od několika rodičů nám přišel dotaz na tzv. Gender Swap Day, tedy Den výměny pohlaví, který se na našich školách objevuje čím dál častěji. Má jít o tématický den, kdy se dívky převlékají za chlapce a chlapci za dívky. Cílem má být pobavit se, udělat si legraci ze stereotypů i ze sebe samých, vyzkoušet si oblékání i chování opačného pohlaví.

Jak se jako rodiče máme k takové akci stavět? Jde o nevinnou zábavu, jakýsi karneval v maskách, kdy vše je dovoleno, nebo jde o něco víc? Mají takové akce nějakou skrytou agendu, stojí za ní nějaká ideologie?

V dnešní době, kdy jsou mnohdy zpochybňovány samotné biologické základy binarity pohlaví a tradiční role muže a ženy jsou prohlašovány za umělý společenský konstrukt (tzv. gender), je obezřetnost zcela na místě, zejména v souvislosti s tématy, dotýkajícími se sexuality a identity člověka.

Možná, že právě ve vaší škole je myšlenka „Dne výměny rolí“ zcela nezávadná a její iniciátoři zcela bezelstní, avšak kdo ví? Nelze přehlížet, že „Gender Swap Day“ je dnes zavedenou značkou, pod níž se v zemích na západ od nás již po léta konají akce, jež zdaleka nejsou jen zábavou, ale jsou součástí cílené „edukace“.

„Gender Swap Day“ bývá považován za „vstupní bránu“ k hlubší diskuzi o LGBT+ tématech, za příležitost zpochybnit zažité „genderové“ role. Cílem bývá vytvoření „genderově inkluzivního“ prostředí, dát dětem zažít, vyzkoušet si, jaké to je „být někým jiným“, naučit je, že „pohlaví je spektrum“ a že oblečení není pevně vázáno na biologické pohlaví. Tím, že si vyzkouší opačný oděv, mají děti získat empatii pro problémy, kterým čelí homosexuálové či trans lidé.

Nedospělé děti ve svém vývoji přirozeně procházejí mnohými nejistotami a pochybnostmi o sobě samých, včetně hledání osobní identity. V této fázi jsou velmi zranitelní – a ovlivnitelní, také třeba tlakem okolí či zlehčujícím nebo matoucím kontextem. To, co pro někoho zůstane jen zábavou a karnevalem, může se pro jiného stát léčkou, osidlem, svodem…

Každé dítě je jiné, jinak zralé, každé prochází zcela individuálním procesem dospívání. A nejlépe je znáte vy, jejich rodiče. Máte-li obavu, že by je neuvážené experimentování s otázkami identity mohlo ohrozit, promluvte o tom s třídním učitelem! Využijte svých práv a chraňte své dítě. Umožněte mu neúčastnit se aktivit, které nemůžete s čistým svědomím odsouhlasit.

V této souvislosti se občas ozývají hlasy, které chtějí omezit či rovnou zakázat vstup do škol všem vzdělávacím a osvětovým „neziskovkám“, které tam dnes působí. Bylo by to řešení?

Přesto, že o aktivitách tzv. politických neziskovek smýšlíme kriticky a doufáme v reformu jejich financování (psali jsme o tom např. zde), máme za to, že takový plošný zákaz by byl dvousečnou zbraní, která by školy připravila o mnohé velmi cenné „mimoškolní“ lektorské a preventivní programy. Držme se principu subsidiarity, který říká, že problém se má řešit tam, kde vzniká, a nepřenášet jeho řešení někam výš, není-li to nezbytně nutné. Proto místo plošného zakazování si posviťme na ty, kdo přístup do škol skutečně zneužívají pro své politické či ideologické cíle. Jak na to?

Ptejme se: Kdo za akcí stojí, kým nebo čím je inspirovaná? Kdo poskytuje organizační zázemí či ideovou podporu (návody, návrhy programu, brožury, argumentace pro rodiče)?

Odpovědnost opět leží na nás, na rodičích. Veškeré tyto mimoškolní akce, přednášky, lektorské a tématické dny mohou školy pořádat jen se souhlasem rodičů. Nepodepisujte bez rozmyslu vše, co vám učitelé v září na první třídní schůzce předloží, ponechejte si prostor pro pečlivé uvážení.

Požádejte školu o seznam organizací, jejichž lektoři a poradci ve škole působí, neví-li třídní učitel, obraťte se na vedení. Spolupracujte s Radou školy. Není-li s vedením školy řeč, oslovte zřizovatele, je jím nejčastěji město či obec. (Byla to letos na jaře právě radnice ve Vsetíně, která na žádost znepokojených rodičů podobnou akci ve své škole zrušila). Pokud ani zde nenajdete pochopení, můžete se obrátit i na Českou školní inspekci. I kdyby vám nevyhověli, musí vaši stížnost tematicky zaevidovat a množící se stížnosti na ideologizaci škol jsou pak samozřejmě varovným signálem pro ministerstvo školství, že je třeba této situaci věnovat pozornost. Obstarejte si dostatek informací o plánovaných akcích i organizátorech. Co jsou zač, kde všude působí, jaké jsou s nimi zkušenosti, kdo je financuje? V době internetu není těžké zjistit, kdo za akcí stojí a co případně skrývá – jen se o to musí někdo zajímat. Znáte-li důvěryhodnou organizaci, nabízející lektorkou práci na školách, navrhněte ji.

Máme za to, že dobrá škola zájem rodičů uvítá. Společným úsilím tak budujte ve škole novou kulturu
transparentnosti – i pro školu bude situace snazší, bude-li vědět, že v tom a v tom má důvěru a podporu rodičů.