Nástup nové vlády na přelomu roku jsme vítali s obezřetností, nicméně s opatrným optimismem, neboť programové prohlášení koalice se zdálo v řadě oblastí, které se zájmem sledujeme, slibovat poněkud konzervativnější a zdravému rozumu bližší postoje a plány, než tomu bylo u vlády předchozí.

Po půl roce jsme nuceni konstatovat, že ve většině případů zůstává pouze u dobrých úmyslů, jejichž realizace z řady důvodů pokulhává.

Opakovaně vidíme, jak vláda nakousne nějaké téma, které hodlá řešit či dokonce zveřejní věcný záměr zákona, načež se vzedme vlna odporu – ze strany státních zaměstnanců, odborářů, aktivistů a médií, hájících status quo (jakási česká obdoba „deep state“) – tak i ze strany parlamentní opozice, mající principiální kritiku vlády v popisu práce. V situaci, kdy je politická scéna extrémně polarizovaná a opozice, nemající vlastních témat, vžívá se do kritiky všech vládních kroků až s hysterickou posedlostí, by vládu tento scénář neměl překvapovat, měla by s ním naopak počítat a mít své kroky „vyfutrované“ natolik, aby mediální „přivítání“ svých nápadů ustála.

Není proto zcela jasné, zda tento opakující se koloběh padá na vrub určité nezkušenosti a neprofesionality (která by byla do jisté míry pochopitelná, vždyť koaliční vláda je tvořena také parlamentními nováčky, kteří si své ostruhy teprve musejí vybojovat), nebo jde-li o součást vědomé strategie, kdy si vláda až za pochodu ověřuje, jak na danou věc zareaguje převažující veřejné mínění. Ať tak či onak, zdá se, že určitá nevypočitatelnost a živelnost je pro nynější vládní administrativu charakteristická a budeme se muset naučit s ní počítat.

Jak si tedy vláda počíná ve vztahu k pro-rodinným tématům, které dlouhodobě sledujeme? Jaké vysvědčení by si za svoje první pololetí vysloužila? Neodvažujeme si vládu hodnotit ve všech oblastech, vypíchneme proto jen těch několik, která se nás a naší „agendy“ bezprostředně týkají.

Reforma financování neziskového sektoru

Veřejností ostře sledovaná reforma financování neziskových nevládních organizací, která měla zvýšit transparentnost a omezit vliv aktivistů na státní správu a školství, se stále nachází ve fázi příprav, legislativní návrh řešení nebyl dosud zveřejněn. Úvahy o registraci zahraničních dotací „neziskovkám“ pak skončily úplným debaklem.

Na druhé straně to, co se nedaří vybojovat na poli legislativy, nese první plody v reálné politice. Nově nastavená dotační pravidla dopadají na organizace zabývající se soft agendami – tedy lidskoprávní, genderové, migrační či ekologické. Také nedávná reorganizace poradních orgánů, komisí a rad při úřadu vlády přinesla nejen omezení byrokracie, zrušení nadbytečných či dublujících se agend a úsporu peněz daňových poplatníků (byly zrušeny desítky pozic a uspořeny řádově desítky milionů ročně na mzdových a provozních nákladech), ale znamenala především depolitizaci a omezení vlivu ideologicky vyhraněných, tedy progresivistických aktivistů na vládní agendu.

Reforma veřejnoprávních médií

Debata o smyslu veřejnoprávních médií, po které Aliance pro rodinu dlouhodobě volá, debata, která by vyjasnila pojem veřejné služby, který dnes nemá žádný ověřitelný a vymahatelný obsah, stále nezačala a zřejmě ani není v plánu. Vláda zřejmě dokáže protlačit parlamentem zrušení koncesionářských poplatků, jak naznačuje čerstvé schválení záměru vládou, nicméně dlouhodobý spor o smysl, charakter a nezávislost ČT a ČRo zůstává stále nerozhodnut.

Na druhé straně nutno ocenit, že nová vláda opustila rétoriku „boje proti dezinformacím“, naopak se výslovně hlásí k ochraně svobody slova, mimo jiné také v souvislosti s implantací nařízení Evropské unie DSA (Digital services act) a EMFA (European media freedom act) do zdejší legislativy. Těší nás, že sám premiér Babiš si uvědomuje úskalí těchto předpisů a nutnost jejich precizního převedení do českých zákonů tak, any byly pro účely ochrany svobodného trhu s informacemi skutečně použitelné.

Školství

Ministerstvo školství zatím řeší situaci kolem nových Rámcových vzdělávacích programů (RVP) jaksi „po kouskách“. Ministr Plaga zahájil jejich revizi a zároveň posunul jejich zavedení o rok. To obojí vítáme, obáváme se však, že formální revize s cílem zjednodušit a odbyrokratizovat je sice nutná, avšak zcela nedostatečná, nedosáhne-li až k samotné podstatě reformy, jíž je zrušení závazného obsahu vzdělávání ve prospěch tzv. kompetencí.

Chtěli bychom věřit, že za touto reformou „per partes“ se skrývá ucelenější koncepce, a nejde jen o nahodilé výkřiky, jako např. zrušení povinné angličtiny od první třídy či nedlouho předtím po vlně nespokojenosti zastavené testy z češtiny a matematiky v 5. a 9. třídách. Kauza s testy, jejichž součástí byly ony „podivné“ a bez vědomí rodičů i škol distribuované dotazníky na situaci rodiny a psychické zdraví dětí, tak nechtěně odhalila úskalí, spojená s překotnou implementací konceptu „wellbeingu“ do našich škol, na která již delší dobu upozorňujeme. Žel, k hlubší analýze problému – ani k vyvození osobní odpovědnosti v kauze dotazníků – se ministerstvo nijak nemá. Bez odezvy zůstává i volání po omezení vlivu aktivistů z genderových a jiných „neziskovek“ na školách.

Pochvalu si zaslouží vydání dlouho očekávané Metodiky k nastavování pravidel používání mobilních telefonů, v níž MŠMT poprvé výslovně varuje před riziky nadměrného používání elektroniky pro kognitivní vývoj žáků, jejich pozornost a duševní pohodu i mezilidské vztahy. Metodika dává ředitelům právní oporu pro omezení či úplný zákaz mobilů ve školách, přičemž se ukazuje se, že nějakou formu regulace mobilů zavedlo již 93 % českých škol.

Rodinná a sociální politika

Vítali jsme revizi „superdávky“, která pohltila dětské přídavky a rozpustila tak poslední stopy rodinné politiky v bezedném kadlubu „sociálních dávek“. Prozatímní zkušenosti s „Jendou“, digitálním rozhraním „zcela digitalizované“ superdávkové agendy, přinášejí klientům spíš hněv a pocit bezmoci, zcela jistě ne přívětivou lidskou tvář chápavého sociálního pracovníka, o které tak rád mluvívá pan ministr Juchelka. Málokdo z klientů se vyzná ve zcela nepřehledné agendě, nikdo není schopen odhadnout, bude-li mít na dávku nárok či nikoliv, podmínky se neustále vyvíjejí a mění… Chtěl-li odcházející ministr Jurečka zanechat svému nástupci něco na dlouhé vzpomínání, pak tento dárek se mu vskutku vydařil.

Na druhé straně řada pozitivních věcí už je hotova. Od příštího roku se má částečně vrátit valorizace důchodů před fialovské změny, naopak snížení věku odchodu do důchodu se zatím odkládá. Od příštího roku se má také navýšit rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun na nově narozené děti, vrátí se sleva na studenta, tedy daňová úleva pro pracující studenty, a také školkovné, tedy daňová sleva za umístění dítěte v mateřské škole nebo dětské skupině.

Ani další plány ministerstva nevypadají špatně: Chystají se kroky ke zjednodušení a urychlení procesu získávání nových pěstounů a lepšímu oceňování pěstounských rodin, stejně jako omezení byrokracie, aby děti netrávily dětství v ústavech, ale dostaly náhradní domov rychleji. Legislativní změny mají umožnit větší finanční a psychickou pomoc rodinám, které pečují o své blízké v domácím prostředí. Nové dotační tituly mají podpořit dostupnost služeb paliativní péče, jež pomáhají rodinám v závěru života jejich nemocných členů, jakož i rozvoj specifických sociálních služeb pro osoby s poruchou autistického spektra a jejich pečující rodiny.

Sečteno, podtrženo: Jak si tedy kabinet zatím stojí? Trefně to vyjádřil bilanční článek na portále ECHO24: Kromě vymezení se vůči svým předchůdcům si vláda především připravuje půdu pro své další kroky. O tom, zda bude vnímána jako ta, která zařídila, že „už je lépe“, rozhodnou teprve ony následující kroky – zatím by to samo o sobě dost pravděpodobně nestačilo…