Novela zákona o specifických zdravotních službách, kterou na konci června předložilo Ministerstvo zdravotnictví do připomínkového řízení, poprvé otevírá asistovanou reprodukci i ženám bez partnera. Zamýšlené řešení krize porodnosti ale naráží na právo dítěte znát své rodiče a jak ukazují zahraniční zkušenosti i domácí statistika, na demografii samo o sobě příliš nezapůsobí.

Zásadní proměna koncepce asistované reprodukce

Dosavadní právní úprava jednoznačně směřovala k léčbě neplodných párů. Novela však tento původní účel opouští a fakticky zavádí nové „právo ženy bez partnera na dítě“. Stát by tímto krokem posvětil stav, kdy budou na svět přicházet děti, které od počátku vyrůstají bez otce.

Vzhledem k anonymitě dárcovství genetického materiálu nebudou mít tyto děti možnost svého biologického otce kdykoli poznat. Současně u nich bude absentovat i otec z právního hlediska.

Podle současné právní úpravy je otec dítěte při umělém oplodnění určován na základě tzv. domněnky otcovství. Pokud se ženě, která není vdaná, narodí dítě počaté umělým oplodněním, platí, že otcem je muž, který k umělému oplodnění dal souhlas. Pokud by však o zákrok mohla požádat osamělá žena, žádný muž souhlas nedává a neexistuje právní cesta, jak otce určit. Dítě tak zůstane bez otce genetického i právního.

Střet s mezinárodními úmluvami a zájmem dítěte

Navrhovaná úprava se dostává do rozporu s Úmluvou o právech dítěte, která v čl. 7 garantuje dítěti právo znát své rodiče, pokud je to možné. Obdobně je toto právo obsaženo též v rámci práva na respektování rodinného a soukromého života upraveného v čl. 8
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a potvrzuje ho i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Český právní řád zachováním anonymity dárců toto právo zpochybňuje už dnes – u dětí žen bez partnera by ho však popřel zcela.

Předložený návrh je současně v rozporu se základním principem ochrany dětí, kterým je jejich nejlepší zájem (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Tento princip přitom dle Úmluvy zavazuje i zákonodárné orgány při tvorbě legislativy. Opatření, které vědomě umožňuje narození dětí bez právního otce a bez možnosti zjistit svůj biologický původ, nelze považovat za krok v nejlepším zájmu dětí.

Argument zlepšení míry porodností neobstojí

Důvodová zpráva k novele argumentuje krizí porodnosti (v roce 2025 klesla úhrnná plodnost v ČR na 1,28 dítěte na ženu) a připomíná, že asistovaná reprodukce tvoří cca 6,3 % všech porodů. (1)

Pohled do zahraničí však ukazuje, že tento předpoklad je mylný. Například Španělsko s výrazně liberálnější úpravou dosahuje ještě nižší porodnosti než ČR (1,2 dítěte na ženu (2) ). Analýzy navíc potvrzují, že hlavním důvodem propadu porodnosti není bezdětnost jako taková, ale fakt, že se rodiny nerozhodují pro druhé či další dítě. (3) Zkušenosti ze zahraničí tedy naznačují, že navrhovaná změna propad porodnosti sama o sobě nezvrátí.

Data, která nelze přehlédnout: ekonomická i zdravotní rizika

Dále nelze opomíjet reálné podmínky, v nichž by takto narozené děti vyrůstaly. Data Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují, že zatížení materiální deprivací je v neúplných rodinách dramaticky vyšší (21,7 % oproti 5,6 % v rodinách úplných (4) ). Protože je vyšší míra bezdětnosti dlouhodobě pozorována u žen s nižším vzděláním a slabším sociálně-ekonomickým zázemím, hrozí, že by tyto matky stály před značnými problémy s materiálním zabezpečením dítěte. (5)

Ekonomická stránka však není jediným úskalím. Děti osamělých žen – a to i těch finančně plně zajištěných – čelí dalšímu závažnému riziku: absence druhé pečující osoby v úzkém rodinném kruhu. V případě jakékoli nečekané události, jako je náhlá zdravotní indispozice, vážné onemocnění nebo dlouhodobá hospitalizace matky, má dítě vedle sebe jen jednu osobu blízkou a nikoho, kdo by se o něj ze dne na den postaral. Zatímco v úplné rodině péči i zastupování přirozeně přebírá druhý rodič, v tomto modelu neexistuje žádný jiný zákonný zástupce ani pečovatel, což dítě vystavuje značné nejistotě a riziku.

Co říkají výzkumy o roli otce ve vývoji dítěte?

Mimo čistě praktická či finanční rizika je třeba zohlednit také psychosociální rozměr výchovy. Dlouhodobé odborné výzkumy a sociologické studie zřetelně ukazují, že otec zastává ve vývoji dítěte specifickou a nezastupitelnou roli, kterou nelze zaměňovat s rolí matky:

• Rozvoj důvěry, odvahy a hranic: Výzkumy vývojové psychologie zdůrazňují, že otcové přirozeně zapojují jiné formy interakce a hry (např. fyzicky aktivnější hry, nastavování hranic při riziku), čímž u dětí podněcují zdravé sebevědomí, odolnost vůči stresu a schopnost adaptovat se v neznámém prostředí.
  
• Psychické zdraví a chování: Rozsáhlé metaanalýzy dlouhodobě prokazují vyšší míru výskytu úzkostí, depresivních stavů či poruch chování u dětí vyrůstajících bez otcovského vedení. Absence otce se statisticky pojí s vyšším rizikem emocionální nestability v dospívání i dospělosti.
  
• Sociální vztahy a vzorce chování: Otec funguje pro dítě jako klíčový vzor pro vytváření budoucích mezilidských a partnerských vztahů. Zejména u dcer absence otce nebo jeho nezájem často koreluje s obtížemi při budování zdravých partnerských vazeb, zatímco u synů chybějící mužský vzor častěji vede k problémům s prosazováním autority či k exteriorizovanému rizikovému chování. (6)

Systematické plánování rodiny bez otce ze strany státu tak přehlíží celou řadu výzkumně podložených faktů o významu péče obou rodičů pro vyvážený psychický a emocionální vývoj dítěte.

Závěr

Záměr zpřístupnit asistovanou reprodukci ženám bez partnera představuje systémový posun od léčby neplodnosti k prosazování „práva na dítě“ bez ohledu na zdravotní stav či rodinné zázemí. Navrhovaná úprava přehlíží nejlepší zájem samotného dítěte, které předem zbavuje práva znát svůj původ i oba rodiče.

Návrh navíc překvapivě přichází v přímém rozporu se samotnými prioritami vlády. Přestože se kabinet ve svém programovém prohlášení výslovně zavázal upřednostňovat při přípravě demografických opatření manželství jako nejstabilnější prostředí pro výchovu dětí, předložená novela směřuje přesně opačným směrem – státním posvěcením vědomého zakládání neúplných rodin.

Připomínkové řízení k návrhu novely aktuálně končí a legislativní vývoj budeme i nadále sledovat.

(1) Důvodová zpráva k novele zákona o specifických zdravotních službách (Ministerstvo zdravotnictví, 2025, str. 9). Dostupné online na https://odok.gov.cz/portal/veklep/material/KORNDVAHEWJL/.

(2) Španělsko – demografie a počet obyvatel. Worldometer, 2026. Dostupné online z: https://www.worldometers.info/cs/demografie/spanelsko-demografie/

(3)Konečná, H. Analýza regulace přístupu osamělých a homosexuálních osob k asistované reprodukci (ADAM – Asociace pro ochranu dětí a mládeže, str. 2). Dostupné online z: http://files.adamcr.cz/Analyza_ART_u_single_a_homo_V2.pdf

(4) Brázdilová, M. Nejohroženější jsou neúplné rodiny. Statistika & My (Český statistický úřad), 2020.
Dostupné online z: https://statistikaamy.csu.gov.cz/nejohrozenejsi-jsou-neuplne-rodiny

(5) Konečná, H. Asistovaná reprodukce u single osob a homosexuálních párů. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 2017, roč. 7, č. 1, str. 2. Dostupné online z: https://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/134/122

(6) Kuruczová, D. Děti z neúplných rodin mají více problémů – výsledky studie ELSPAC. CELSPAC (Výzkumné centrum RECETOX, Masarykova univerzita), 2020. Dostupné online z:
https://www.celspac.cz/aktuality-a-clanky/deti-z-neuplnych-rodin-maji-vice-problemu-vysledky-studie-
elspac