Adresát: Mgr. Jan Dobrý, BA (Hons), advokát
Věc: Vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 10.6. 2026 a žádost o její doplnění
Vážený pane doktore Jane Dobrý,
děkujeme za Váš dopis. Přečetli jsme ho pozorně a nejen jednou. V jeho závěru nám doporučujete, abychom celou záležitost probrali se svým právním zástupcem. A do dvaceti čtyř hodin reagovali a splnili část Vašich požadavků. Ano, víme, že to se v manažerských kurzech učí. Vytvořit na protistranu nepříjemný časový tlak.
Bohužel, věc jsme – jako skromný spolek – s naším právním zástupcem neprobrali. Nemáme ho jen tak k dispozici. Pokusíme se tedy odpovědět pouze laicky. Tím se zároveň omlouváme, že nevládneme takovou právní erudicí jako Vy. Nicméně nám zachovejte vlídnost.
K určitosti Vašich požadavků
Jsme lidé dohody. A proč bychom nevyhověli rozumné žádosti rozumného člověka? Abychom však mohli vyhovět, musíme vědět, co přesně po nás žádáte. Vaše výzva nás vyzývá k odstranění „veškerých dalších příspěvků, komentářů a sdělení na této nebo jakékoli jiné síti“, v nichž „jsou obsažena nepravdivá tvrzení“. Pane doktore, jako erudovaný a drahý právník přece víte, že to není seznam toho, co má být odstraněno. To je hádanka, s níž by si neporadil žádný exekutor. Prosíme Vás proto o doplnění výzvy. Uveďte každý konkrétní výrok, jehož odstranění žádáte, a to v doslovném znění, s datem uveřejnění, platformou a adresou (URL). Slovo od slova, aby případnému exekutorovi bylo jasno. Tak, jak jste to napsal – a neradi Vám jako právní laici říkáme – je to nevykonatelné. Činíme tak i ve Vašem zájmu, aby vás k tomu nemusel vyzývat případný soud. Přece víte, že povinnost musí být vymezena tak, aby ji bylo možno splnit, přezkoumat a vykonat. Teď jsme si zjistili, že žalobní petit musí být určitý (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a rozhodnutí materiálně vykonatelné (§ 261a odst. 1 o. s. ř.). Výrok ukládající odstranění „veškerých nepravdivých tvrzení“ by nebyl ani jedno, ani druhé. Předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. zákon káže odeslat nejméně sedm dnů před podáním žaloby. Sedm dnů, pane doktore. Nikoliv dvacet čtyři hodin. A jak máme my, právní laici, reagovat na výzvu „odstraňte vše“? Dokud konkrétní výčet neobdržíme, nemůžeme Vašim požadavkům vyhovět, ani kdybychom si to přáli sebevíc. A my si přejeme vyhovět, to nám věřte.
K usnesení sp. zn. II. ÚS 2351/22
Za odkaz na toto rozhodnutí Vám upřímně děkujeme. Vyhledali jsme si je a přečetli celé, od záhlaví až po poučení. A protože dobrá četba se má oplácet, dovolíme si Vám z tohoto usnesení třikrát citovat. Předně: jde o usnesení ze dne 11. 7. 2023, jímž Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou stížnost stěžovatelky, která se omluvy domáhala. Neuspěla. Rozhodnutí, jímž soud odepřel ochranu stěžovatelce, která žádala omluvu, spíše svědčí nám než Vašim dvěma klientům. Ústavní soud v tomto usnesení vyslovil, že požadavek určitosti při ukládání povinnosti vyplývá přímo z čl. 4 odst. 1 Listiny. A působí i vůči tomu, komu má být povinnost uložena. A to proto, že i škůdce má právo vědět, za jaká konkrétní jednání se má omluvit (body 8 a 21 usnesení). Přesně o to Vás v úvodu tohoto dopisu prosíme: o určitost. Výzva na odstranění „veškerých“ blíže neoznačených tvrzení by před měřítkem, které sám citujete, neobstála. A do třetice: tamtéž stojí, že má-li být omluva zveřejněna, je nezbytné, aby z ní bylo jednání, jehož se omluva týká, rozpoznatelné i pro širší veřejnost (bod 21). Veřejná omluva, z níž nikdo nepozná, čeho se týká, satisfakci nepřináší. My jsme proto čtenářům řekli, za co se omlouváme. Vytýkáte nám tedy, že jsme učinili přesně to, co rozhodnutí, jehož se dovoláváte, výslovně žádá. „Má-li být omluva s ohledem na povahu zásahu do osobnostních práv zveřejněna, pak je dokonce ze stejného důvodu nezbytné, aby z ní byl obsah tohoto protiprávního jednání seznatelný i pro širší veřejnost.“ Pakliže Vám tato věta unikla, může se
to stát. Vážíme si toho, že jste nás upozornil na toto zajímavé usnesení Ústavního soudu ČR, byť je vyznění tohoto usnesení pravděpodobně v rozporu se zájmy Vaší strany.
Abychom tento první blok uzavřeli. Vaše první výzva nám předepisovala text omluvy. My jsme tento text slovo od slova uveřejnili. Co bylo předepsáno, bylo splněno. Vaše první výzva nepředepisovala nic o tom, co smí, nebo nesmí stát kolem. Nyní píšete, že omluva v předepsaném znění znamená „nic méně a nic
více“. To je požadavek nový, který jste do první výzvy nevtělil. A jak víte, povinnosti nelze plnit se zpětnou účinností. Navíc by takový požadavek byl v rozporu s citovanou judikaturou – žádáte po nás, abychom tajili, za co jsme se omluvili.
Dále píšete, že nemělo jít o citaci, nýbrž o omluvu upřímnou, kterou nevydáváme proto, že o ni v předžalobní výzvě žádáte, ale proto, že skutečně a upřímně litujeme svého jednání. Žádáte tedy slova a k nim jako přídavek i naše city a pohnutí srdce. Slova předepsat lze. Soud může v tomto smyslu uložit povinnost. Ale nějak jsme nedohledali, dle kterého paragrafu lze předepsat city. Naopak jsme objevili, že svoboda myšlení je nedotknutelná (čl. 15 odst. 1 Listiny) a žádný soud v této zemi nemůže nařídit lítost či pocit.
K tomu, proč jsme zopakovali Vaše slova
Vytýkáte nám, že jsme v textu zrekapitulovali, co nám Vaše první výzva vytýkala. Ano, učinili jsme to. Omluva, u níž nikdo neví, za co se omlouvá, není omluvou, nýbrž šifrou. Sám stavíte na satisfakční funkci: veřejnost musí omluvě rozumět. Aby jí rozuměla, musí vědět, čeho se týká. Slova, která jsme zopakovali, jsou Vaše slova. Vy jste nám je napsal a neoznačil je jako důvěrná. Nelze nám psát výtky a současně nám zakazovat, abychom řekli, k čemu se naše lítost upíná. To by, při vší úctě, nebyla ochrana pověsti. To by byla magie.
Ke zbytku textu
Zbývající text našeho vyjádření se skládá výlučně z vět pozitivních. Prošli jsme jej znovu, větu po větě. Nenašli jsme jedinou urážlivou větu. Ani jedinou větu znevažující, která by se Vašich klientů mohla byť jen dotknout. Samá chvála, samý obdiv, samá úcta. Pomozte nám, prosím: označte alespoň jedinou větu, která Vaše klienty uráží, a citujte ji doslovně. Hledali jsme dobře. Není tam.
K tomu, jak naše vyjádření vnímala média
Dovoláváte se serverů Echo24 a Parlamentní listy. Připomínáme s veškerou jemností: jde o média, která Vašim klientům nepřejí, a totéž platí o jejich čtenářích. Že čtenář, který někomu nepřeje, čte chválu s nedůvěrou, není naše vina ani naše odpovědnost. Naproti tomu Seznam a další média, která sdílejí hodnoty Vašich klientů, o naší omluvě informovala a o žádné ironii nepsala. Vybral jste si tedy za měřítko právě ty čtenáře, kteří jsou Vašim klientům nejméně nakloněni. Právo však takové měřítko nezná. Měřítkem je čtenář průměrný, nikoli čtenář nejnevraživější (rozsudek ESLP ve věci Nikowitz a Verlagsgruppe News GmbH proti Rakousku ze dne 22. 2. 2007, č. 5266/03, § 24–26; obdobně k „rozumnému divákovi“ Sousa Goucha proti Portugalsku ze dne 22. 3. 2016, č. 70434/12, § 55). A zásah do pověsti se posuzuje objektivně; zkoumá se, zda by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla důvodně cítit dotčena, nikoli zda se dotčen cítí ten, kdo si to přeje (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3466/2015, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018 a sp. zn. 25 Cdo 1637/2022).
K ironii, kterou v chvále nalézáte
Píšete o ironii. My jsme prostí lidé a o svých literárních schopnostech si neděláme iluze. Připusťme však na okamžik, čistě hypoteticky, že byste měl pravdu a náš text byl ironický. Co potom? Potom nic, pane doktore.
Každý může činit, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Listiny). Žádné ustanovení českého právního řádu ironii nezakazuje. Žádné jste ostatně neoznačil. Ústavní soud naopak vyslovil, že humor, nadsázka, ironie i sarkasmus jsou nutnou součástí společenského dialogu, požívají ochrany svobody projevu podle čl. 17 Listiny a každý zásah do nich se posuzuje obzvlášť obezřetně a v celém kontextu (nález sp. zn. I. ÚS 2956/23). Přehánění a nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným (nález sp. zn. IV. ÚS 1511/13 „Pokud obecné soudy ve sporu na ochranu osobnosti zahrnou pod rozsah soudně nařízené omluvy též takové hodnotící soudy (názory), které by měly být bez omezení běžnou součástí kritiky politického života, resp. kritiky politických představitelů, jedná se o protiústavní
zásah, který porušuje právo na svobodu projevu garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod.“). I nadnesené a přehánějící názory ve veřejné debatě jsou zásadně ústavně chráněny (nález ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03 Rejžek vs. Vondráčková; ke kolizi obou práv nález ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 4022/17). A Evropský soud pro lidská práva dodává to nejpodstatnější: ironická povaha výroku z něj činí hodnotový soud, nikoli skutkové tvrzení (Sokołowski proti Polsku, rozsudek ze dne 29. 3. 2005, č. 75955/01, § 46), a hodnotové soudy se nedokazují.
Vaše konstrukce tak stojí před rozcestím, z něhož nevedou tři cesty, nýbrž jen dvě. Buď průměrný čtenář v našem textu ironii nespatří. Pak četl chválu a zásah do pověsti je pojmově vyloučen. Anebo ji spatří. Pak jde o ústavně chráněný hodnotový soud. Třetí cestu, ironii protiprávní samou svou existencí, český právní řád nezná. Tertium non datur. Hledal jste ji, nenašel, a proto ji ve výzvě nahrazujete rozhořčením. Rozhořčení chápeme. Pramenem práva však není.
K penězům, které žádáte
Žádáte 500 000 Kč pro každého z Vašich klientů. Dovolte tedy několik otázek, které Vám případně položí i soud. Komu konkrétně újma vznikla? V čem se projevila? Odřekl někdo Vašim klientům spolupráci, partnerství, grant, přednášku z důvodu naší omluvy? Čím to doložíte? A jak prokážete příčinnou souvislost s naším textem, tedy s textem složeným z chvály? To vše v zemi, kde polovina veřejnosti nemá v lásce hodnoty naše a druhá polovina hodnoty Vašich klientů, takže mínění obou táborů stálo pevně dávno před 26. březnem 2026 a žádný náš text jím nepohnul ani o píď.
Odkazujete na nález pléna ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/24. Známe jej. Čteme jej však celý. Ústavní soud v něm právnickým osobám cestu k zadostiučinění otevřel, avšak týmž dechem uložil obecným soudům, aby důsledně odlišovaly výkon práva hodný ochrany od výkonu šikanózního a zneužívajícího a aby nárok vždy poměřovaly se svobodou projevu podle čl. 17 Listiny. Pět soudců z patnácti k němu připojilo odlišné stanovisko. Nález snímá z poškozeného nutnost exaktně vyčíslit výši újmy. Nesnímá z něj povinnost prokázat zásah, újmu a příčinnou souvislost. Tu Vám neodpustí nikdo.
K upřímnosti
A nyní, pane doktore, to nejdůležitější. Ve Vaší výzvě stojí, že omluva má být upřímná. S upřímností souhlasíme, a proto si ji dovolíme nabídnout jako první. Ve Vaší výzvě píšete o dvou částkách po 500.000 Kč, celkem o 1.000.000 Kč, aniž byste racionálně prokázal konkrétní újmu obou Vašich klientů. Stejně tak byste mohli žádat 5.000.000 Kč, 10.000.000 Kč, 50.000.000 Kč. Milion je pro nás hodně peněz. A právě tady jsme pochopili neupřímnost Vašich klientů, za které vystupujete. Nejde zde o peníze, ale o snahu zničit náš spolek. V tomto by měli být Vaši klienti upřímní a prohlásit „Ano, chceme zničit spolek Alipro!
Nenávidíme Vás pro jiné názory, než jsou ty naše. A my Vás zničíme.“ Takto se chová upřímný protivník.
Vzhledem k tomu, že částka, kterou žádáte, není odůvodněná, máme plné právo domnívat se, že celá akce je především šikanózní. A zřejmě ne náhodou přichází v době, kdy na Alipro zaútočily dvě přední poslankyně Pirátské strany. Tedy může jít i o politické public relations. Jenže zde je problém – šikanózním žalobám nemůže soud poskytovat ochranu. Upřímná verze Vaší výzvy by proto měla mít jednu větu navíc. Větu prostou a poctivou: „Naším cílem je konec spolku Aliance pro rodinu.“ Ta věta tam chybí. Chybí v ní přesně ta upřímnost, kterou po nás tak naléhavě žádáte v rámci naší omluvy.
Víme, jak je těžké se omlouvat. Proto Vaše klienty omluvou nezatěžujeme. Ale jaké jiné slovo, než šikana byste zvolil, když po nás žádáte, aniž byste pojmenoval reálnou újmu, dvakrát 500.000 Kč, tedy 1.000.000 Kč celkem. A vzhledem k útoku dvou poslankyň na AIipro může jít i o zneužití práva pro propagačně – politické účely. A ani těm soud nemůže poskytovat ochranu, viz § 8 obč. zák.
Závěrem
Shrnujeme tedy svou jedinou prosbu: doplňte výzvu o přesný výčet výroků, jejichž odstranění žádáte, s doslovným zněním, datem, platformou a adresou. Jakmile jej obdržíme, posoudíme jej s veškerou vážností a vstřícností. Trváte-li na penězích, přiložte prosím i tvrzení a důkazy o újmě a o příčinné souvislosti, ať si obě strany ušetří čas.
Nikdy nikomu nevyhrožujeme, není to náš způsob. Proto také závěrečný odstavec Vašeho dopisu, ten o trestním zákoníku, necháváme bez ozvěny, jako se nechává bez ozvěny slovo, které mezi slušné lidi nepatří. Naše dveře zůstávají otevřené. Káva je u nás dobrá a lidská komunikace, jak jsme již napsali Vašim klientům, je základem nezraňujícího světa.
S úctou a s přáním klidných dní
Aliance pro rodinu, z. s.
Přikládáme zaslanou předžalobní výzvu, na kterou zde reagujeme.