Nástup nové vlády na přelomu roku jsme vítali s obezřetností, nicméně s opatrným optimismem, neboť
programové prohlášení koalice se zdálo v řadě oblastí, které se zájmem sledujeme, slibovat poněkud
konzervativnější a zdravému rozumu bližší postoje a plány, než tomu bylo u vlády předchozí.

Po půl roce jsme nuceni konstatovat, že ve většině případů zůstává pouze u dobrých úmyslů, jejichž
realizace z řady důvodů pokulhává.

Opakovaně vidíme, jak vláda nakousne nějaké téma, které hodlá řešit či dokonce zveřejní věcný záměr
zákona, načež se vzedme vlna odporu – ze strany státních zaměstnanců, odborářů, aktivistů a médií,
hájících status quo (jakási česká obdoba „deep state“) – tak i ze strany parlamentní opozice, mající
principiální kritiku vlády v popisu práce. V situaci, kdy je politická scéna extrémně polarizovaná a
opozice, nemající vlastních témat, vžívá se do kritiky všech vládních kroků až s hysterickou posedlostí,
by vládu tento scénář neměl překvapovat, měla by s ním naopak počítat a mít své kroky „vyfutrované“
natolik, aby mediální „přivítání“ svých nápadů ustála.

Není proto zcela jasné, zda tento opakující se koloběh padá na vrub určité nezkušenosti a
neprofesionality (která by byla do jisté míry pochopitelná, vždyť koaliční vláda je tvořena také
parlamentními nováčky, kteří si své ostruhy teprve musejí vybojovat), nebo jde-li o součást vědomé
strategie, kdy si vláda až za pochodu ověřuje, jak na danou věc zareaguje převažující veřejné mínění. Ať
tak či onak, zdá se, že určitá nevypočitatelnost a živelnost je pro nynější vládní administrativu
charakteristická a budeme se muset naučit s ní počítat.

Jak si tedy vláda počíná ve vztahu k pro-rodinným tématům, které dlouhodobě sledujeme? Jaké
vysvědčení by si za svoje první pololetí vysloužila? Neodvažujeme si vládu hodnotit ve všech oblastech,
vypíchneme proto jen těch několik, která se nás a naší „agendy“ bezprostředně týkají.

Reforma financování neziskového sektoru

Veřejností ostře sledovaná reforma financování neziskových nevládních organizací, která měla zvýšit
transparentnost a omezit vliv aktivistů na státní správu a školství, se stále nachází ve fázi příprav,
legislativní návrh řešení nebyl dosud zveřejněn. Úvahy o registraci zahraničních dotací „neziskovkám“
pak skončily úplným debaklem.

Na druhé straně to, co se nedaří vybojovat na poli legislativy, nese první plody v reálné politice. Nově
nastavená dotační pravidla dopadají na organizace zabývající se soft agendami – tedy lidskoprávní,
genderové, migrační či ekologické. Také nedávná reorganizace poradních orgánů, komisí a rad při úřadu
vlády přinesla nejen omezení byrokracie, zrušení nadbytečných či dublujících se agend a úsporu peněz
daňových poplatníků (byly zrušeny desítky pozic a uspořeny řádově desítky milionů ročně na mzdových
a provozních nákladech), ale znamenala především depolitizaci a omezení vlivu ideologicky
vyhraněných, tedy progresivistických aktivistů na vládní agendu.

Reforma veřejnoprávních médií

Debata o smyslu veřejnoprávních médií, po které Aliance pro rodinu dlouhodobě volá, debata, která by
vyjasnila pojem veřejné služby, který dnes nemá žádný ověřitelný a vymahatelný obsah, stále nezačala a
zřejmě ani není v plánu. Vláda zřejmě dokáže protlačit parlamentem zrušení koncesionářských poplatků,
jak naznačuje čerstvé schválení záměru vládou, nicméně dlouhodobý spor o smysl, charakter a
nezávislost ČT a ČRo zůstává stále nerozhodnut.

Na druhé straně nutno ocenit, že nová vláda opustila rétoriku „boje proti dezinformacím“, naopak se
výslovně hlásí k ochraně svobody slova, mimo jiné také v souvislosti s implantací nařízení Evropské
unie DSA (Digital services act) a EMFA (European media freedom act) do zdejší legislativy. Těší nás, že
sám premiér Babiš si uvědomuje úskalí těchto předpisů a nutnost jejich precizního převedení do českých
zákonů tak, any byly pro účely ochrany svobodného trhu s informacemi skutečně použitelné.

Školství

Ministerstvo školství zatím řeší situaci kolem nových Rámcových vzdělávacích programů (RVP) jaksi „po
kouskách“. Ministr Plaga zahájil jejich revizi a zároveň posunul jejich zavedení o rok. To obojí vítáme,
obáváme se však, že formální revize s cílem zjednodušit a odbyrokratizovat je sice nutná, avšak zcela
nedostatečná, nedosáhne-li až k samotné podstatě reformy, jíž je zrušení závazného obsahu vzdělávání
ve prospěch tzv. kompetencí.

Chtěli bychom věřit, že za touto reformou „per partes“ se skrývá ucelenější koncepce, a nejde jen o
nahodilé výkřiky, jako např. zrušení povinné angličtiny od první třídy či nedlouho předtím po vlně
nespokojenosti zastavené testy z češtiny a matematiky v 5. a 9. třídách. Kauza s testy, jejichž součástí
byly ony „podivné“ a bez vědomí rodičů i škol distribuované dotazníky na situaci rodiny a psychické
zdraví dětí, tak nechtěně odhalila úskalí, spojená s překotnou implementací konceptu „wellbeingu“ do
našich škol, na která již delší dobu upozorňujeme. Žel, k hlubší analýze problému – ani k vyvození
osobní odpovědnosti v kauze dotazníků – se ministerstvo nijak nemá. Bez odezvy zůstává i volání po
omezení vlivu aktivistů z genderových a jiných „neziskovek“ na školách.

Pochvalu si zaslouží vydání dlouho očekávané Metodiky k nastavování pravidel používání mobilních
telefonů, v níž MŠMT poprvé výslovně varuje před riziky nadměrného používání elektroniky pro
kognitivní vývoj žáků, jejich pozornost a duševní pohodu i mezilidské vztahy. Metodika dává ředitelům
právní oporu pro omezení či úplný zákaz mobilů ve školách, přičemž se ukazuje se, že nějakou formu
regulace mobilů zavedlo již 93 % českých škol.

Rodinná a sociální politika

Vítali jsme revizi „superdávky“, která pohltila dětské přídavky a rozpustila tak poslední stopy rodinné
politiky v bezedném kadlubu „sociálních dávek“. Prozatímní zkušenosti s „Jendou“, digitálním rozhraním
„zcela digitalizované“ superdávkové agendy, přinášejí klientům spíš hněv a pocit bezmoci, zcela jistě ne
přívětivou lidskou tvář chápavého sociálního pracovníka, o které tak rád mluvívá pan ministr Juchelka.
Málokdo z klientů se vyzná ve zcela nepřehledné agendě, nikdo není schopen odhadnout, bude-li mít na
dávku nárok či nikoliv, podmínky se neustále vyvíjejí a mění… Chtěl-li odcházející ministr Jurečka
zanechat svému nástupci něco na dlouhé vzpomínání, pak tento dárek se mu vskutku vydařil.

Na druhé straně řada pozitivních věcí už je hotova. Od příštího roku se má částečně vrátit valorizace
důchodů před fialovské změny, naopak snížení věku odchodu do důchodu se zatím odkládá. Od příštího
r oku se má také navýšit rodičovský příspěvek na 400 tisíc korun na nově narozené děti, vrátí se sleva
na studenta, tedy daňová úleva pro pracující studenty, a také školkovné, tedy daňová sleva za umístění
dítěte v mateřské škole nebo dětské skupině.

Ani další plány ministerstva nevypadají špatně: Chystají se kroky ke zjednodušení a urychlení procesu
získávání nových pěstounů a lepšímu oceňování pěstounských rodin, stejně jako omezení byrokracie,
aby děti netrávily dětství v ústavech, ale dostaly náhradní domov rychleji. Legislativní změny mají
umožnit větší finanční a psychickou pomoc rodinám, které pečují o své blízké v domácím prostředí. Nové
dotační tituly mají podpořit dostupnost služeb paliativní péče, jež pomáhají rodinám v závěru života jejich
nemocných členů, jakož i rozvoj specifických sociálních služeb pro osoby s poruchou autistického
spektra a jejich pečující rodiny.

Sečteno, podtrženo: Jak si tedy kabinet zatím stojí? Trefně to vyjádřil bilanční článek na portále
ECHO24: Kromě vymezení se vůči svým předchůdcům si vláda především připravuje půdu pro své další
kroky. O tom, zda bude vnímána jako ta, která zařídila, že „už je lépe“, rozhodnou teprve ony následující
kroky – zatím by to samo o sobě dost pravděpodobně nestačilo…